Jaká pro vás byla zastávka v Oslu?
Dneska se mi jelo asi nejlépe ze všech závodů. Už sprint byl o poznání lepší než individuál. Ten mi bohužel nesedl. Dokonce jsem si v něm už v prvním kole říkala, že to možná zabalím. Tohle byl velký posun, jsem ráda, že jsme to tu takhle zavřely před přípravou na mistrovství světa. Je moc pozitivní, že se nám to takhle povedlo, příprava nám bude líp chutnat.
Říkala jste, že už si závody zase užíváte. Čím to?
Snažím se si je užívat. Užívám si je celý život, ale někdy to bolí víc a někdy míň. Když se tam člověk dře už od prvních deseti metrů, tak to není nic příjemného. I když se mi na začátku sezony nedařilo tak jako minulý rok, tak jsem se naučila víc si všech výsledků vážit. Když to člověku spadne k nohám všechno samo, tak nedokáže docenit, co všechno dokázal. Až teprve teď si to uvědomuju a jsem za to hrozně ráda.
Malý glóbus je velmi blízkoNedělní výhrou si Češky takřka pojistily zisk malého glóbu pro nejlepší štafetu sezony. Pořadí zatím vedou o 40 bodů před Německem - a v poslední štafetě na MS v Kontiolahti jim stačí dojet nejhůř na 21. místě, aby měly jistý triumf v celkovém pořadí. „ Jsme za to hrozně rády. Vzpomínám si, že pár let zpátky, kdy jsme jezdily ve čtveřici Verča Vítková, Magda Rezlerová, Zdeňka Vejnarová a já, jsme se bály, aby nám nestáhly štafetu. A když jsme jednou byly šesté, tak to byl největší úspěch. Takže jsem ráda, že tyhle časy už nepřetrvávají,“ řekla Soukalová. |
Vrací se vám lehkost?
Určitě jsem si začala trochu víc věřit i na lyžích. Kolikrát se mi stalo v sezoně, že jsem měla dobrý závod, pak najednou jsem přišla namotivovaná druhý den na start, věřila jsem si, že na lyžích to bude lepší a bohužel byl opak pravdou. Ale teď si myslím, že už nechodím na start s žádným očekáváním a spíš se snažím dělat všechno jako v tréninku a moc o tom nepřemýšlet. Myslím si, že je kolikrát spíš horší, když o tom člověk spekuluje.
Jak se vám jelo v nedělní štafetě?
Dneska mě hodně vykolejil zádrhel na stojce. V průběhu nástřelu jsem zaznamenala, že mi přestávala střílet flinta. Vleže to bylo super, věřila jsem, že to vyjde i na dalších pět ran na stojce, ale bohužel jsem přijela, chtěla jsem vypálit poslední ránu a puška vůbec nevystřelila. Jenom to cvaklo a to bylo všechno. Začala jsem být hodně nervózní, ztratila jsem tam poměrně dost času. Musela jsem komoru znovu otevřít a zavřít. Pak nezbylo jen doufat, že to konečně vystřelí. Naštěstí asi stál nade mnou nějaký andělíček strážný, co mi pomohl, že jsem to dostřelila ještě čistě, tak jsem byla ráda. Kdyby se mi to stalo v individuálním závodě, tak mě to ani tolik neštve, ale když víte, že jedete za celý tým a máte tam holky, které jsou závislé na každé vteřině, tak je to něco jiného. Trochu mi to rozklepalo nohy.
Jak si udržet formu až do šampionátu v Kontiolahti?
Myslím, že nejlepší recept je zůstat zdravý. Pokud zůstaneme celý tým zdravý, tak věřím, že se výsledky dostaví. Pak bude záležet jen na tom, jak se dokážeme připravit v závěrečné fázi a také na štěstí. V Kontiolahti, když jsme tam dřív závodili nebo se připravovali, tak tam byl strašný vítr a závody byly strašně o střelbě a o štěstí. Kolikrát to bylo hodně neregulérní. Tak uvidíme. Snad nám bude přát i počasí a aby ten vítr nebyl až takový.
Veronika Vítková ukázala na Facebooku fotografie, jak se v letadle chráníte před nemocemi rouškami. Jaká jsou další opatření, abyste vydržela zdravá?
Snažíme se už od začátku sezony se úplně separovat od ostatních lidí, od běžné populace. Přes Vánoce jsem kvůli tomu odjela úplně pryč, abych se separovala od rodinných návštěv. Myslím si, že to je klíč k tomu zůstat zdravý. Samozřejmě také hodně spát, jíst vitaminy, aby člověk byl co nejrychleji odpočatý a aby se neoslaboval. Za mě chodí nakupovat do krámu členové rodiny, bych zbytečně nikde necourala před vrcholem sezony.
Jaké máte plány nyní?
Zítra nás čeká lehčí trénink na lyžích, odpoledne poletíme do Pokljuky. Dostali jsme povolení, že zdraví členové rodiny nebo naše polovičky za námi mohou na tři dny dorazit. Za mnou přijede přítel (badmintonista Petr Koukal), tak jsem hrozně ráda, těch příležitostí přes zimu moc nebylo.
Na Valentýna jste spolu ještě být nemohli, zato jste ten den překvapila biatlonisty pěveckým číslem. Jak vzniklo vystoupení s Francouzem Beatrixem a Američanem Baileym?
Kluci mě ukecávali, abych s nima něco udělala. Máme ve zvyku, že když přijedeme do Osla, tak bydlíme všechny národy pohromadě a vždycky něco vznikne. Přišel za námi Jerry Kokesh z Biathlonworld TV a oslovil nás, jestli bychom do toho šli. Kluci věděli, že bych jim řekla ne, kdyby to bylo takhle naživo. Tak mi nejdřív řekli, že se jedná jen o video, které sestříhají a bude to v pohodě. Pak jsem se dva dny nato dozvěděla, že to bude někde naživo, ale už jsem se z toho nemohla vyvlíknout, už mi nedali žádnou šanci. Do poslední chvíle jsem říkala: Já tam nejdu, já se bojím, nechci. Ale jsme tady se sportovci jako jedna rodina, oni uvítají každou legrácku, každý takový nápad. Všichni tleskali, tancovali. Bylo vidět, že jsme se snad moc neshodili s klukama.
Jak dlouho jste číslo secvičovali?
Dohromady jsme měli na přípravu asi dvacet minut. Řekli jsme si, co budeme zpívat, tak jsem se na to podívala, asi dvakrát jsme si to zahráli a druhý den jsme to tam vyfikli. Byla jsem za to nakonec hrozně ráda. Ty večery jsou tady hrozně stereotypní. Všichni mi říkají, když odjíždíme na soustředění nebo závody, jak je to skvělé, že zažijeme tolik věcí. No ale ve zkratce je to: jídlo, spánek, trénink a regenerace. Takže uvítáme každý takový nápad. Člověk je aspoň v kontaktu s jinými lidmi. A lépe to utíká.
Podívejte se na valentýnské pěvecké vystoupení Gabriely Soukalové na hotelu v norském Oslu. Zpívá píseň The Shoop Shoop Song, kterou proslavila Cher:
