Claudia Vinkeová z Utrechtské univerzity v Nizozemsku sledovala v útulku nově přivezené kočky, které rozdělila dvou skupin (odkaz na zprávu zde). Jedny dostaly „pelíšky“ ve formě různých krabic, druhé ne. Po určité době došla k názoru, že kočky, které dostaly možnost vystavět si skrývačky a pelíšky, si na nové prostředí zvykly podstatně rychleji.
To je logické a ze života odkoukané, ale vědci se nemohou shodnout, proč tomu tak je. Nejpopulárnějším vysvětlením je to, že kočky hledají v krabici pocit bezpečí, ochranu před predátory, zbytek jejich pradávného instinktu umožňujícího přežít v divočině.
Některé teorie však tvrdí, že to nemusí být jediným důvodem. Podle nich je za skrýváním koček nechuť řešit problémy. Těsná krabice pak představuje bezpečnou zónu, kam se už nedostane nepřátelství, úzkost, utečou tam před pozorností okolí. Oponenti této teorie však tvrdí, že stačí kočky jen trochu pozorovat a úzkostně rozhodně nevypadají.
Kočičí pozorovatelé připomínají, že kočky se rozhodně nechovají spořádaně podle nějakého vzorce. Jsou kočky, které se klidně stočí v umyvadle, některé milují koš na prádlo, jiné si ustelou i v bubnu pračky, což se jim však občas stane osudným.
Na pocitu pohody se pro kočku podílí i teplota. Podle výzkumu National Research Council (obdoba akademie věd) z roku 2006 je oblast komfortní zóny koček 30–36 °C. To je teplota, při které kočka neztrácí energii na to, aby se zahřála.
Kočky tedy hledají místečko, kde se cítí pohodlně. Dosáhnou toho nejen vyhříváním na sluníčku, ale i tím, že si vlezou do těsné krabice, kde nemusejí tělem vyhřívat přebytečný vzduch. Navíc krabice z vlnité lepenky působí jako izolant, což je další důvod, proč kočky milují lepenkové krabice.
V Praze mají kočky i vlastní kavárnu:
14. listopadu 2014 |
