Pražské gorily nejsou zvyklé chodit do venkovního výběhu i v zimě (ale třeba gorily v Belfastu ano, více zde), proto jim chovatelé na pár minut otevřeli alespoň přístup do malého výběhu za jejich ložnicemi, aby se mohly na sníh alespoň podívat. „Obávali jsme se možného nastydnutí, pokud by venku strávily delší čas, proto jsme je pustili pouze do venkovního odstavného boxu, odkud je kdykoliv dostaneme domů během minuty,“ popsal kurátor primátů Vít Lukáš.
Gorily a čerstvý sníh |
Kromě Richarda, který se v případě čehokoliv nového vždycky drží zpátky (viz například zde jeho reakce na novou štěpku), se o sníh zajímaly všechny gorily, nejvíce Kiburi s Nuruem. „Ti se ale báli na sníh šlapat, jenom po něm pokukovali. Ven na chvilku vylezla jen Shinda, ale protože ji sníh studil, rychle zase zalezla. To Kamba s Nuruem na zádech si na zasněžené trávě obešla alespoň kolečko a pak se vrátila do ložnic,“ popsal nedělní gorilí výpravu za sněhem Lukáš.
A protože konečně napadl sníh vhodný na dělání koulí, našly gorily po návratu z ložnic v uklizené expozici pár malých sněhuláků. Uplácaných a ozdobených samozřejmě tak, aby na nich bylo alespoň něco jedlého. Oči měli z rozinek, jako nos kousek mrkve a místo rukou čerstvé třešňové větvičky.
Jak se podařilo zachytit kamerám, Richard se s nimi moc nepáral. Ačkoliv bylo sněhuláků celkem osm a byli rozmístění po celé expozici, stejně si většinu zabral pro sebe. A protože nebyli k snědku celí, tak je bez milosti drtil, jestli náhodou neskrývají něco dobrého alespoň v útrobách. To Shinda svoji žravost nezapřela a ochutnávala i sníh, i když ji musel studit.
Kiburi a Nuru ale byli na ty zvláštní křehké a studené hračky opravdu zvědaví, sníh byl pro ně velká neznámá, takže je úžasně bavil. A sněhuláci jim jako něco nového a nezvyklého udělali radost i proto, že se na některých těch studených bílých koulích dalo sem tam najít sladké sousto.
