Na mimopstruhových vodách při jarním rybaření nejčastěji lovíme na plavanou, feeder, nebo položenou. S těmito rybolovnými metodami můžeme nachytat celou řadu kaprovitých ryb, ale i některé dravce, kteří nejsou zrovna hájení.
Toto spektrum možných úlovků potom dává tušit, že na ryby vytáhneme převážně s rostlinnými nástrahami. Ale určitě je musíme doplnit také o dvě živočišné lahůdky: žížaly a červy.
Osvědčená klasika
Při jarních výpravách za kaprovitými rybami určitě nesmíme zapomenout na pečivo. Tato nástraha je pro lov kaprovitých ryb neodmyslitelnou součástí. S pečivem totiž můžeme chytit jak kapry, tak i menší kaprovité ryby, například plotice. A navíc, pečivo můžeme pro lov ryb upravit nejrůznějšími způsoby. Toto široké využití dělá z pečiva skvělou nástrahu.
Pečivo můžeme například lisovat. Lisování je nejefektivnější u rohlíku. Ten má totiž velice hutné těsto a tuhou kůrku na povrchu, díky čemuž nádherně drží na háčku. Lisování je velice jednoduchá úprava a zvládne ji každý rybář v pohodlí domova. Stačí vzít rohlík a vložit jej na sítko. Sítko potom vložíme do hrnce nad vroucí vodu tak, aby rohlík neležel ve vodě.
Pečivo nám totiž upraví horká pára. Ta se vsákne do rohlíku a krásně jej nadýchá. Rohlík nad vroucí vodou necháme dvě až tři minuty a potom jej vytáhneme. Následně rohlík vložíme mezi dvě prkénka a zatížíme. Až je rohlík pořádně slisovaný, nakrájíme ho na kostičky. A na ně potom chytáme. Lisované pečivo je vhodné zejména pro lov na položenou nebo feeder.
Další oblíbenou nástrahou z pečiva je těsto. I jeho úprava je velice jednoduchá, takže si těsto můžeme vyrobit klidně až u vody. Natrháme kusy pečiva do kbelíku, a následně je zalijeme vodou z revíru. Je důležité, abychom nepřidali moc vody. Těsto by totiž bylo velice řídké a nedrželo by na háčku. Obsah v kbelíku pořádně promícháme a potom se silným stiskem ruky snažíme z pečiva dostat veškerou přebytečnou vodu. Díky tomu nám vznikne tuhá hmota, která krásně lepí. Na těsto můžeme lovit samostatně, především při lovu se splávkem. Nebo těstem z pečiva obalujeme nejrůznější nástrahy (např. foukačky), čímž je více zatraktivníme. Nezapomínejme na to, že těsto musíme uchovávat v sáčku, aby nám neoschlo.
Nutný doplněk
Pokud se vydáme chytat kaprovité ryby, pak je velkou výhodou, když si přibalíme i atraktivní návnadu. Nejčastěji se pro přilákání kaprovitých ryb na krmné místo používají krmné šroty. Tyto sypké směsi obsahují řadu látek, které přilákají ryby na naše krmné místo. Pokud nechceme za návnadu příliš utrácet, pak stačí zakoupit levnější směs, kterou můžeme následně zatraktivnit.
Můžeme do ní například přidat kusy pečiva, ale musíme je před vhozením do vody pořádně namočit, aby nám nevyplavaly na hladinu (pokud to tedy není záměr). Častým trikem při zatraktivnění krmné směsi je přidání červů. Ti po vhození do vody začnou vylézat z rozpadající se krmné směsi, a lákají tak nejrůznější ryby k naší nástraze. Dalšími oblíbenými surovinami jsou i kukuřice, hrách nebo řepka. A někteří rybáři používají i tekuté látky, které dodávají krmné směsi příjemnou vůni. Při tvoření zajímavé krmné směsi se meze nekladou.
Důležité je, aby rybáři pochopili, jak vlastně krmná směs funguje. Ze šrotu nejčastěji vytvoříme kouli, kterou buďto připevníme na zátěž či krmítko (při lovu na položenou nebo feeder), anebo koule rovnou házíme na lovné místo (při lovu na plavanou). Koule šrotu se po potopení na dno začne rozpadat a vytvoří pro ryby zajímavé a atraktivní místo. A naše šance na bohatý úlovek tak roste. Jak krmná směs funguje pod vodou, můžete vidět na přiloženém zrychleném videu.
Bez žížal to nepůjde
Žížaly jsou prostě a jednoduše nepostradatelnou nástrahou při jarním rybaření. Při lovu na plavanou jsou nejvhodnější žížaly, kterým rybáři říkají „hnojáci“. Jde o žížaly, které žijí v kompostech a hnojištích. Díky jejich specifickému životnímu prostředí mají zajímavé rudé zbarvení, které milují například okouni, perlíni a tloušti. Hnojáci se kromě svůdné barvy vyznačují i velkou výdrží. Na háčku se dokážou kroutit velice dlouhou dobu, díky čemuž velice dobře fungují. Hnojáky můžeme nastražit nejrůznějšími způsoby. Osvědčenou metodou je napíchnutí hnojáka tak, že mu zůstanou oba konce volné. Ty se totiž ve vodě pěkně kroutí, a lákají tak ryby k záběru. Pokud se tedy se splávkem vydáte k potopeným keřům, určitě si s sebou přibalte i krabičku těchto rudě zbarvených žížal. Uvidíte, že fungují.
Při chytání větších druhů ryb pak používáme zase jiný druh žížal – rousnice. Jde o skutečně masité a dlouhé žížaly, které si můžeme nasbírat i doma. Stačí se v noci vydat s baterkou na posečenou zahradu, protože rousnice jednoduše leží na mokrém trávníku. Jejich sběr chce ovšem cvik, neboť jsou velice hbité.
Rousnice nastražujeme podobně jako hnojáky, necháváme jim volnější konce, aby se pod vodou kroutily. Používáme je jak při lovu na položenou a feeder, tak i na plavanou. Při lovu větších ryb můžeme na háček nastražit třeba i dvě až tři rousnice. Například při lovu úhořů je nutností, abychom na háček nastražili co nejvíce žížal. Ale pokud se vydáme se splávkem na okouny, tak zejména na jaře lovíme spíše na půlku nebo čtvrtku rousnice. Rousnice miluje celá řada našich ryb, například kapři, úhoři, okouni nebo tloušti.
Nezapomínejme na červy
Červi při jarním rybaření určitě nesmějí chybět. Tuto nástrahu totiž využijeme při lovu obrovského množství ryb na nejrůznější rybolovné metody. Červi jsou výborní například při lovu „bílé ryby“ na plavanou. Stačí na drobný háček nastražit dva až tři červy a záběry jsou zaručeny. Červy používáme i při lovu na feeder nebo položenou. Oblíbeným rybářským fíglem je doplnění rostlinné nástrahy právě několika červíky. Ti totiž svým kroutivým pohybem mnohem lépe přilákají ryby k háčku a donutí je k záběru.
Červy nastražujeme za zadeček (širší část), na kterém mají povětšinou dvě tečky. Červy po záběru musíme kontrolovat. Po záběru velice často dochází k tomu, že ryby červa buďto z háčku servou, nebo z něj „vycucnou“ bílý obsah. Takže na háčku nám zůstane pouze neatraktivní „obal“ červa. A to rozhodně nechceme.
