Zámek Veltrusy znovu získává někdejší lesk. Letos musí utratit miliony

  • 2
Nikdy v minulosti se na zámku ve Veltrusech neopravovalo tolik věcí najednou. Těsně před rekonstrukcí je i jeden z osmnácti mostků a lávek v zámeckém areálu zvaný Charlotta, čeká na přísun peněz. Udržet znovu nabytou krásu zámku však nebude jednoduché.

Opravy či úpravy se dočká naprostá většina z celkových šestatřiceti budov areálu.

„Udělali jsme toho hodně a ještě hodně věcí dokončíme. Je nám jasné, že situace už asi nikdy nebude ideální. Ale nastartované je to dobře. Když se nám tento stav podaří udržet a pomalu k tomu přidávat, k cíli dospějeme. Brzy,“ míní o současném stavu veltruského areálu kastelán Pavel Ecler.

Oním cílem zdaleka není stav před tragickými povodněmi v roce 2002, kdy odhadované škody převyšovaly 250 milionů korun.

Ačkoli po záplavách smutná pozice zámku jako největší ostudy kraje ještě nabyla na významu, byl už před velkou vodou ve špatném stavu.

„Máme ambice ho vrátit do stavu kolem roku 1848 až 1860, protože do té doby byl na vrcholu. Pak začal jeho postupný úpadek,“ přeje si kastelán. Areál tak čeká cesta o takřka dvě stě let zpátky.

Kdo do okolí barokního skvostu dnes zavítá na procházku, podle vrtání, řezání a klepání pozná, že práce je v plném proudu.

Zámek Veltrusy

Původně letní sídlo z období vrcholného baroka nechal u Vltavy v roce 1704 postavit Václav Antonín Chotek. Původní nádhera zámku nevydržela dlouho, kvůli nekvalitnímu materiálu a nedostatečné údržbě chátral už od 19. století.

Desítky lidí mají napilno. Zatímco v hlavní zámecké budově zasychají čerstvě položené podlahy a připravuje se restaurování zbytku interiéru, v severozápadním křídle probíhá poslední fáze rekonstrukce. Nahradit původní sítě z počátku 19. století, připojit topení, vymalovat...

Kolaudace Konírny je plánovaná za několik měsíců, zato Holandský domek do ní odpočítává pouhé hodiny.

Přesto stěžejním programem turistické sezony i letos zůstávají venkovní prohlídkové okruhy. I když také s několika proměnami.

Z hustého křoví už zcela vykoukl pavilon Marie Terezie. Ještě před ním se návštěvníci budou moci projít obnoveným ovocným sadem, který proslulý zámecký park zdobil tři sta let, než zanikl.

„Není v něm zasazena žádná odrůda, která by se v českých zemích pěstovala po roce 1824. V rámci památkových objektů nemá takový sad obdoby,“ těší se Ecler.

Plánuje, že by sad mohl být kdykoliv přístupný veřejnosti. Bude však záležet jen na lidech, jak se s touto nabídkou vyrovnají.

„Když zjistíme, že místo toho, aby si utrhli jedno jablko, ulomí celou větev, nebo budou chodit s plnými taškami a přepravkami, tak to asi nepůjde,“ varuje předem.

Uvnitř zámku se budou konat výstavy. A letošní novinkou je otevření vzdělávacího centra. V projektu je podle kastelána asi šestnáct témat týkajících se historie a společenských věd, krajiny a životního prostředí či uměleckých disciplín. V budoucnu by mělo fungovat jak pro školy, rodiny, tak různé organizace či odborné konference.

Krása se vrací, ale má nejistou budoucnost

Tristní situace zámku se začala lepšit po letech chátrání i letní povodni až v roce 2010. Tehdy zámek získal evropské dotace. Celkových 231 milionů korun musí vyčerpat nejpozději letos. Část peněz proto poslouží i na opravu cest.

Jak však podotýká Ecler, ještě není vyhráno. Velké opravy totiž nestačí. Ještě důležitější je údržba. Jenže v celém areálu je na tyto práce jen jeden člověk. A to je málo.

„Kdyby tu byla parta třeba osmi lidí, tak velké opravy by nebyly třeba, protože bychom objekty dokázali udržet v dobrém stavu. V součtu by se ještě ušetřilo,“ říká.

Na výplatách se prý sice uspoří několik milionů, zato následky jsou mnohonásobně dražší. To už je ovšem problém, který má v rukou vláda a ministři.