Dying Light

Dying Light | foto: Techland

RECENZE: Poctivá zombie akce Dying Light zaujme především v pohybu

  • 20
Příznivci krvavých akcí a živých mrtvých se mohou radovat. První velká hra letošního roku je tady a nedopadla vůbec špatně. Hru tentokrát hodnotíme z pohledu dvou recenzentů.
83

Dying Light

Platforma: PC
Výrobce: Techland

  • Béčkový příběh i postavy baví
  • Parkour při volném pohybu městem
  • Denní a noční hratelnost se výrazně liší
  • Dlouhá herní doba
  • Stromy dovedností motivují k dalšímu hraní
  • Výroba a vylepšování předmětů
  • On-line složka zatím moc nefunguje
  • Minimální obličejové animace postav
  • Parkour zlobí v lineárních pasážích
  • Boje proti živým nepřátelům

Herní karta

Máte rádi hry v otevřeném světě, ve kterém se můžete pohybovat podle libosti? Nejste ještě znaveni brutálním masakrováním a následným úprkem před zástupy živých mrtvých? Láká vás parkour z pohledu první osoby a spíše boje na blízko místo klasického střílečkového pojetí? Tvůrci hry Dying Light svou nejnovější hru vytvořili právě pro ty hráče, kteří na předchozí otázky odpověděli kladně.

Dying Light
Dying Light

Dying Light

Zombie apokalypsa v Harranu

Příběh hry je klasicky béčkový, nicméně to vzhledem ke zvolené tematice nějak zvlášť nevadí. Dying Light je zasazena do fiktivního města Harran, které byste asi očekávali někde na mapě Turecka. Hráč ovládá postavu jménem Kyle Crane, jehož úkolem má být infiltrace místní komunity přeživších a získání citlivých dokumentů od Kadira „Raise“ Sulaimana. Rais šéfuje místní banditské milici a představuje bídáka, jak se patří.

Druhá strana mince - Ondřej Zach

Není to úplně druhá strana mince, protože ve většině věcí se s Jakubem shodnu. Za největší problém považuji postavy: když se hlavní hrdina Crane nenávidí, vzteká, raduje – je mi to jedno, nevzbuzuje ve mně žádné emoce. Je to takový ten typicky zaměnitelný týpek, který nechytne ničím za srdce. A tak je to i s ostatními postavami. Příběh je béčkový, ale konečně se dá brát vážně. Paradoxně některé vedlejší úkoly poskytnou daleko zajímavější vhled do herního světa, který je jedním slovem úžasný. Prosté střídání dne a noci a změna pravidel byl geniální tah.

Může být frustrující, když vám dá pár zombíků na budku a když se na římsu přitahujete s obtížemi, jenže to všechno je součástí herního návrhu. Hlavní postava s přibývajícími zkušenostmi sílí a tentokrát to není jen nudná statistika typu „jeden bod dám sem a zvětší se mi kritický zásah o jedno procento“. Každý investovaný bod tu má významný dopad na hru, Crane tak postupem času běhá rychleji, svižněji se přitahuje na římsách, pády mu tolik neubližují, naučí se nové bojové pohyby, u obchodníků získává lepší ceny. Ten posun je zkrátka hodně výrazný. Pořád to ovšem není Rambo, a v noci je tak často lepší vzít nohy na ramena. Možná proto mě hraní bavilo víc a víc.

Pravdou také je, že hra někdy nevede úplně za ručičku a některé pasáže si proběhnete vícekrát, to ovšem neberu jako chybu. Vlastně jsem si připadal jako při sledování některého dílu Walking Dead, akorát s tím rozdílem, že v tom světě za obrazovkou jsem já. Bitvy jsou brutální a konečně zábavné. Nalákat prskavkou zombíky na jedno místo a pak tam hodit molotov? Skopnout ze schodů zombíka tak, že se zhroutí i ostatní? Jo, tohle mě baví.

Hrál jsem na Xboxu One, hra běží svižně, nezaznamenal jsem jediný pokles snímkování. Grafika je přitom úchvatná a podmanivý je i hudební podkres. Všiml jsem si pouze, že občas s drobným zpožděním doskočí textura obličeje. Myslím, že i přes nevýrazné postavy je to hra, kterou si fanoušci zombíků a otevřených světů dokážou užít. Pevně doufám, že se zadaří i komerčně, protože bych moc rád viděl i druhý díl. Polský Techland ukázal, že patří do první ligy.

Hodnocení: 86 %

Jako kdyby to nestačilo, Crane je hned na začátku hry pokousán jednou z oživlých mrtvol, a hledání léku na nákazu se tak stává také jeho problémem. Příběh se odvíjí podle klasického schématu vyslání na misi pro pochybnou organizaci, infiltrace společenství „těch hodných“, osobního zainteresování a následného předvídatelného vývoje událostí. Jak se zápletka bude odvíjet, asi tušíte, ty ostatní nebudu o zážitek z příběhu ochuzovat.

Dying Light
Dying Light
Dying Light

Dying Light

Příběh je možná předvídatelný a plný klišé, ale povedly se jednotlivé postavy a dialogy. Dying Light představuje mix humoru a „vážného“ příběhu s úsměvnými pokusy o emocionální momenty. Kupodivu jsem si toto pojetí během hraní užíval, především proto, že mi postavy občas připomněly bláznivé přeživší z klasiky Fallout a nejednou jsem se při hře nad jejich pomateností zasmál.

Anglický dabing je také veskrze povedený a především Crane je v rámci možností scénáře výtečný. Není se co divit, o jeho hlas se zasadil Roger Craig Smith, který má na svědomí Ezia ze série Assassin’s Creed nebo Batmana z Arkham Origins.

Dying Light
Dying Light

Dying Light

Pozdrav slunci

Je třeba přiznat, že hra vypadá na Playstation 4 ve venkovních lokacích nádherně. Vegetace se houpe v poryvech větru a částicové efekty jako zrnka prachu nejsou ničím výjimečným. Tvůrci si vyhráli především se světlem a slunečním svitem, který vypadá obzvlášť efektně. Při pohledu na okolí zalévané sluneční září se mi vybavoval Far Cry 2, i tam jste koneckonců byli cizinci v brutálním světě, kde spolu soupeřily dvě hlavní frakce. A jako ve Far Cry 2 i v Dying Light hned na začátku chytnete bacil, jen to tentokrát není malárie.

11. srpna 2014

Detailní jsou i modely nepřátel v čele s hodně nechutnými zombíky, při jejichž porcování se brutalitou a grafickým násilím rozhodně nešetří. Animace při pohybu prostředím jsou také vynikající a kamera se snaží důsledně zprostředkovat, co vaše postava dělá. Vy tak nemáte onen otravný „plovoucí“ pocit, známý třeba ze Skyrimu nebo Falloutu.

Dying Light
Dying Light
Dying Light

Dying Light

Horší to je s animacemi postav vašich přátel, především co se týká jejich obličejů. Povedené namluvení je bohužel v přímém kontrastu s jejich minimalistickými výrazy a gesty. To ve výsledku hodně kazí výsledný dojem a tak trochu nechtěně přidává hře na komičnosti. Jako v mnohých dalších hrách v otevřeném světě, ne vše vypadá tak skvěle při pohledu zblízka. Občas vás do očí praští kostrbatý stín či něco doskočí. Nejde o nic rušivého a hra se mi na Playstation 4 nijak neškubala, běžela v stabilních 30 snímcích za sekundu. Kladně hodnotím i kvalitní elektronický soundtrack.

Dying Light s DualShockem 4

Techland musím pochválit za práci s DualShockem 4, neboť Dying Light využívá všechny jeho funkce na výbornou. V reproduktoru slyšíte část zvukového spektra jako nabíjení a sbírání předmětů či radiová sdělení od vašich parťáků. Světlo odráží vaše zdraví, případně zeleně září při pobytu v bezpečné zóně. Touchpad zase využijete v menu a při pohybu po mapě. Když Sony představila nový DualShock před samotnou konzolí, patřil jsem k posměváčkům. Nikdy by mě nenapadlo, že z ovladače budu nadšený ještě více než rok po vydání konzole.

Lovcem a kořistí zároveň

Autorský tým Techland stojí mimo jiné i za úspěšnou hrou Dead Island, která hratelnost Dying Light výrazně ovlivnila. Se zombíky tak bojujete především za pomoci zbraní na blízko, což můžou být například nože, krumpáče, francouzské klíče či baseballové pálky. Důležitá je opět především výdrž (stamina), neboť po jejím vyčerpání už toho mnoho nezmůžete. Arzenál je možné vylepšovat, k tomu je však potřeba nacházet ingredience a návody.

Dying Light
Dying Light
Dying Light

Dying Light

Zbraně navíc podléhají opotřebení, a ačkoliv si je lze opravovat, nevydrží vám věčně, a musíte je tak stále měnit. Jako zbraň můžete využít také prostředí: věčně hladové zombíky tak například kopancem přišpendlíte na kůly, na zemi rozlitý benzin lze zapálit, vodu zase zelektrizovat. Využít můžete i petardy na odlákání pozornosti nebo například vybuchující typy zombií navedené přímo do chumlu dalších nepřátel.

Dying Light
Dying Light
Dying Light

Dying Light

Oproti Dead Island je velký důraz položen na plynulý pohyb prostředím - parkour. Podobně jako ve hrách Assassin’s Creed můžete v Dying Light vylézat na budovy, zachytávat se říms a okrajů či provést „skok víry“, v tomto případě například do kontejneru či na pytle s odpadky. Na rozdíl od Assassin’s Creed je to v tomto případě přece jen těžší a především posledně jmenovaná technika v mém případě nejednou skončila trapným žuchnutím vedle cílené destinace.

Bohužel parkour může být také frustrující, neboť především v některých lineárnějších částech hry mi nebylo zcela jasné, čeho se podle hry můžu chytit a kam vlastně skočit a vylézt. Někdy takovéto situace končí lacinou smrtí, kterých si v Dying Light užijete bohužel víc.

Dying Light
Dying Light
Dying Light

Dying Light

Parkourem, bojem a plněním misí si zlepšujete tři stromy dovedností. Honba za získáním dalších schopností byla pro mě vedle zábavných postav tou hlavní motivací, proč u hry vydržet. Postupně se totiž vaše dovednosti výrazně rozšíří: získáte nové pohyby, které je radost využívat, budete v boji nebezpečnější, váš arzenál (a vy sami) toho víc vydrží a nadělá větší paseku. Časem navíc dostanete vystřelovací lano, které pohyb prostředím učiní ještě zábavnějším.

Dying Light se výrazně mění s příchodem tmy, kdy se z vás stává kořist. Na rozdíl od jiných her zde tma opravdu znamená, že pokud nezapnete baterku, máte s viditelností velký problém. Ze svých skrýší navíc vylezou obzvlášť nebezpečné bestie, s kterými se nemá cenu vůbec pouštět do křížku. Na minimapě tak vidíte staré známé body s kuželem viditelnosti, kterému se musíte vyhnout. Chce to nějaký trénink, ale pokud jste opatrní, není to tak těžké. Odměnou za přečkanou noc vám jsou extra zkušenosti. Noční režim představuje skvělé a hlavně funkční zpestření hry.

Dying Light
Dying Light
Dying Light

Dying Light

Hra více hráčů spíše do počtu

V době recenzování (několik dnů po uvedení do digitální distribuce) jsem měl velké problémy hrát Dying Light v kooperaci. Když už se mi podařilo k někomu se připojit, následovalo zase klasické martyrium s hráči, kteří hrát v kooperaci vlastně ani nechtějí a jen tak stojí. Pokud už na někoho použitelného natrefíte, hraní je celkem zábavné. Mise jsou identické s těmi z kampaně a každý z hráčů ovládá svého Cranea.

Občas můžete spustit časově omezenou výzvu jako soutěž o to, kdo zabije nejvíce zombií či první splní náhodně generovanou událost v herním světě. Nemůžu se však rozhodnout, jestli sledování trhaných animací postav ostatních Craneů například při lezení bylo spíše k smíchu, nebo k pláči. V kooperaci můžete samozřejmě hrát i s kamarádem po síti.

Dying Light
Dying Light

Dying Light

Další složkou je mód Be the Zombie. V něm nehrajete za klasického šourajícího se zombíka, nýbrž za mnohem mrštnější potvoru. Už ze začátku zaujme styl pohybu krvežíznivé bestie, který nejvíce připomíná Spidermana či spíše Venoma ze stejného univerza. Prostě vystřelujete z pařátů šlahouny, díky čemuž se bez námahy přemisťujete mezi budovami. I v tomto režimu máte vlastní strom dovedností. Vyzvat můžete jednoho až čtyři lidské hráče, kteří jsou zrovna v kooperaci. Jejich úkolem se pak stává zlikvidovat vaše hnízda, zatímco vy se je snažíte připravit o určitý počet jejich mrzkých životů.

Připojit se do Be The Zombie módu bylo pro mě bohužel ještě těžší. Když už se mi to podařilo, hra byla celkem zábavná, nicméně již ze své podstaty nevyvážená. Osobně mi přišlo optimální hrát proti jednomu živému hráči. Alespoň ze začátku je to určitě lepší, než si odemknete další dovednosti.

Dying Light
Dying Light

Dying Light

Další zápory

Hraní Dying Light v kampani pro jednoho hráče bohužel není jen zábava. Neskutečně otravné a neohrabané jsou především boje s lidskými počítačem řízenými protivníky. Dech mi vyrazila hrůzná „lepivá“ fyzika a malý účinek především šrapnelových granátů, které mohou explodovat nepřátelům pod nohama bez nějakého účinku.

Občas by hře prospěl i nějaký checkpoint navíc, procházet stále stejnými pasážemi, které jsem už překonal, mě obecně příliš nebaví. Občas zemřete poměrně lacino, zradit vás může například zmíněný parkour. Podobně jako ve Far Cry i v Dying Light osvobozujete základny, které mají mimo jiné právě funkci checkpointů a míst pro přenocování. Na rozdíl od Far Cry však mezi nimi nemůžete použít rychlé cestování.

Dying Light
Dying Light

Dying Light

Celkově vzato mě u Dying Light držela chuť dohrát všechny (i ty nepovinné) mise, na kterých mě bavily především postavy, dialogy i béčkový příběh. Získávání schopností bylo tím druhým hlavním motorem. Mise jako takové nejsou strukturou nijak zvlášť originální a odlišné, ale zlepšování dovedností a experimentování se zbraněmi hru dostatečně osvěžují. Hru na Playstation 4 rozhodně v tuto chvíli nemůžu doporučit pro její on-line složku, pokud tedy vyloženě nemáte s kým hrát.

Dying Light

Dying Light je však stejně spíše záležitostí pro jednoho hráče, v němž poskytne zábavu klidně na 20 hodin a to můžete ignorovat sběratelské předměty či nepovinné výzvy. Nejde však rozhodně o něco revolučního. Techland spojil mechaniky Dead Islandu a Far Cry 2-4 a do mixu přihodil další dvě věci. Tou první je převážně vydařený parkour ve stylu Mirror’s Edge, druhou představuje alternativní hratelnost během noci, kdy Dying Light připomene hry s důrazem na plížení a vyhýbání se konfliktům. Výsledek po většinu času funguje tak, jak má.

Hodnocení: 80 %


Hodnocení hry

Redakce

83 %

Čtenáři

81 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 441 čtenářů

Témata: Playstation 4