Slávisté se herně zvedají, už to není ten utrápený tým, který na přelomu roku čekal dva měsíce na vítěství za tři body. Jenže co naplat: v obraně dělají červenobílí zbytečné a školácké chyby, které se neustále opakují.
„A to nás sráží,“ nezastírá útočník Václav Pletka a jeho spoluhráči s ním souhlasí. Ostatně i sparťan Polášek přiznal: „Po druhé třetině jsme si v šatně uvědomili, že při hře pět na pět se Slavií prohráváme 0:2. To jsme se snažili změnit.“
Slavii chybí zkušení beci Valach se Štichem, s obranou má problémy celou sezonu. Jenže do sobotní půlnoci, kdy skončil přestupní termín, vedení nesehnalo žádnou zásadnější posilu. Podobně jako se jí fanoušci nedočkali v létě, kdy tým přišel o tahouna Petra Kadlece.
„Jedna věc je, jak to naše pětka v přesilovce sehrála, a druhá je, jak se to brání. Slavii chybí někteří hráči, kteří jsou pak zejména v obranných řadách znát. To sehrálo svou roli,“ říkal k famózní bilanci Sparty v početních výhodách její trenér Josef Jandač a jeho protějškovi Josefu Beránkovi nezbývalo než pokývat hlavou a pronést: „S tím musím souhlasit.“
Slavia nevstoupila do derby vůbec špatně: dostala se do vedení, dokázala stáhnout z 2:4 na 4:4, držela s favoritem krok. Hráčům se nedala upřít snaha, jenže všechno přišlo vniveč každým dalším vyloučením. Kdyby domácí hráči nechodili na trestnou, ale sudí rovnou připsali gól Spartě, vyšlo by to nastejno.
„Už na tréninku jsem si všimnul, jak to kluci hrajou parádně. Při nácviku přesilovek dávali samé góly, což se v zápase potvrdilo,“ vykládal Michal Vondrka, který hrál poprvé proti Slavii, kde strávil devět sezon.
„Šest gólů v šesti přesilovkách po sobě, to trošku zoufalost. Pořád si říkáme, že nebudeme dělat fauly, jenže je to furt dokola. Zůstává jen u řečí a skutek utek. Už nevím, co s tím, pořád dostáváme nálože. Zase jsme se vrátili do sraček,“ povzdechl si slávistický gólman Dominik Furch.
Sparta v přesilovkách excelovala, i díky tomu dala podruhé za sebou devět gólů (v pátek porazili Karlovy Vary 9:1). „Sám nevím, čím to je, že se nám v nich tak dařilo. Málokdy se stane, že vám tam napadá skoro všechno,“ usmíval se Polášek.
To Miloslav Čermák, autor prvního slávistického gólu, mohl jen s pohledem upřeným k zemi smutně říct: „Něco podobného jsem nezažil. Když sedíme na té lavici naproti střídačkám, jen těžko můžeme vyhrát. Člověku se v té době honilo hlavou hodně věcí a byly nepříjemné.“
