Musel počkat, až vodopády zčásti zmrznou. Jinak se jimi totiž prořítí 150 tisíc tun vody za minutu rychlostí téměř sto kilometrů v hodině. Letos v lednu se dočkal, studená zima zpomalila vodní proud a umožnila, aby se vytvořil led, po němž se dá lézt.
Podmínky ovšem nebyly ani tak ideální, ledové police a stěny byly extrémně nestálé. „Led je poskládán z vrstev,“ popisoval Gadd, „nejprve vrstva ledu, potom sníh se spoustou průduchů, potom zase ledová vrstva. Výsledek je samozřejmě velmi nestabilní“ Gadd kvůli tomu den před výstupem sestoupal seshora, aby si vyhlédnutou cestu vyčistil od kusů ledu, které by se mohly utrhnout. „Odstraňoval jsem kusy ve velikosti menšího auta,“ líčil Gadd.
Pokus se podle jeho slov řídil dvěma principy, jimiž byla etika a bezpečnost. „Vše jsme dělali v souladu s ochranou přírody. Žádné skoby. V terénu nezůstalo nic, co by tam předtím nebylo,“ uvedl sedmačtyřicetiletý horolezec.
Po úspěšném výstupu zářil. „Mount Everest je jen jeden, Niagarské vodopády jsou jen jedny,“ konstatoval. Dodal, že se horolezectví věnuje třicet let, ale tohle byl nejskvělejší zážitek.“
Horseshoe Falls jsou nejznámějšími z Niagarských vodopádů, kromě nich je tvoří ještě menší American Falls a nejmenší Bridal Veil Falls.
