Ještě téhož dne určili diagnózu. Těžká forma vzácného vrozeného a neléčitelného rozkladu kůže epidermolysis bullosa dystrophica. Až v posledních letech se pro tehdy málo známou nemoc vžil „lidštější“ název nemoc motýlích křídel. Nemocným se běžně říká „motýlci“ - jejich kůže je totiž zranitelná jako motýlí křídla.
Mámě sice řekli, že dítě do večera zemře... Ale Olga přežila. Lékaři pak prodloužili prognózu na tři roky, pak do osmnácti let. Olga prognózy opět přežila.
Před pár dny oslavila třicetiny. „Dožila jsem se jich!“ směje se. Na vozíku, vleže či vsedě na posteli, vyživovaná hadičkou do žaludku, s těžkými ranami po celém těle. Se srůsty prstů rukou i nohou, se zúženým jícnem, který znemožňuje polykat. Po úporném boji o přežití a s tím, že nemá vyhráno a zřejmě nikdy vyhráno mít nebude. A vypadalo to přitom kdysi i líp. „Já na tom byla v osmnácti velice dobře. Kolem čtyřiadvacátého roku se ale začal můj stav hodně horšit a bude se horšit i dál. Ale oslavu třicetin jsme začaly plánovat už před dvěma roky. S maminkou jsme říkaly, že třicátiny budou můj cíl. Neměla jsem se jich dožít, a tak bude super, když se jich dožiju,“ říká Olga.
Olga loni vyprávěla o své nemoci před kamerou:
29. května 2014 |
Ta se postupně zapojila do charitativní činnosti na pomoc motýlkům. Vystupuje v televizi, poskytuje rozhovory, účastní se sbírkových akcí, tvorby kalendářů, pomáhá s osvětou. V sobotu 31. ledna bude mít narozeninovou oslavu s přáteli v Praze. Během komponovaného večera budou i hudební vystoupení, Olga bude mít pěvecké vystoupení. Přes nemoc, která jí umožňuje v posledních měsících pouze pohyb na úzké hraně mezi životem a smrtí, je osobností, která budí respekt pro odvahu a vůli, s jakou se rve o svůj život.
Chtělo by se říci, že je celebritou, kdyby to slovo neznělo tak podivně. Mezi motýlky patří Olga Joklová už nyní k rekordmanům. Nikdo jiný v Česku se s tak těžkou formou této choroby nedožil takového věku. „Je nás v republice s nemocí dvě stě, známe se. Každý rok několik z nás zemře. Nemá cenu si nic nalhávat, vím, na čem jsem a co nejhoršího se může stát. A proto se spolu s maminkou radujeme z toho, co se podařilo, a děláme si legraci z toho, co je,“ usmívá se Olga. Už několikrát si myslela, že je konec. Loni v srpnu její tělo napadlo 16 druhů bakterií. Pět dní strávila v polovičním bezvědomí.
Nebo v prosinci. Protože má na těle velké nehojící se rány, kterými z těla unikají tekutiny, došlo k dehydrataci. Byla zmatená, přestávala vidět, ztrácela rovnováhu. Pak lékaři zjistili, že má v krvi vysoký obsah sodíku, organismus je odvodněný. „Už jsem se loučila s mámou a přála jí, aby byla šťastná i beze mne. Ale letos už mám zase program až do konce roku. Pořád je naděje - a já vůbec netušila, co všechno už dnes umí česká medicína udělat pro záchranu člověka, jako jsem já,“ říká Olga.
Děti mít nemůže, tak si povídá s plyšáky
Kapačkou přijímá denně tři půllitry kapalné výživy, k tomu doplňky stravy a vodu. Léky jí musí maminka nadrtit, rozpustit v převařené vodě, natáhnout do stříkačky a vstříknout do kapačky. Tu potom propláchnout, aby se neucpala. Proces, který se denně opakuje třeba dvanáctkrát. Kromě vitaminů a minerálů prášky na spaní, antidepresiva, opiáty na bolesti. Rány je třeba převazovat a ošetřovat, některé dvakrát denně, jiné obden.
Nemoc motýlích křídel
|
Tělo si na hojení ran odčerpává látky z krve či kostí, tím je oslabuje, více se kazí zuby. „Nemohu polykat ani vlastní sliny, tak abych si dodala chuť, kupujeme minerálky, kterými si proplachuju ústa,“ líčí Olga.
Známá osobnost. To je v případě takto nemocného ale pojem s jiným významem.
„Je příjemnější, když si na mě dnes lidi ukazují, protože mě znají díky osvětě, které se účastním, než když si na mě ukazovali dřív, protože jsem vypadala divně a lidi mě neznali. Dnes už ale chodím jenom na akce na podporu motýlků, jinak jsem buď doma, nebo v nemocnici. Když mě dnes lidi poznávají, tak jsou to většinou spolupacienti.“
Udržuje si humor, je bystrá a vtipná. „Nemohu mít děti, tak jsem zinfantilněla. Povídám si s plyšáky, mám je v posteli, přikrývám je papírovými kapesníčky. Máma se toho chytla taky, tak máme doma velký zvěřinec: celou plyšovou farmu. Máma si s nimi povídá, a dokonce dělá, že jí odpovídají,“ směje se Olga.
Třiašedesátiletá matka a ošetřovatelka dcery na plný úvazek Olga Joklová zatím chystá obvazy k převazům. V žertu hrozí prstem. „Nelitujte nás. Lidé řeší spoustu kravin, kterým my se smějeme.“
