„Vlastně jsem to ani nevěděl. Kluci mi to řekli až v okamžiku, kdy jsem si zatahoval brusle,“ vyprávěl po utkání skromný 42letý chlapík, jehož kariéra se pomalu chýlí ke konci.
Nebo končit ještě nechcete?
Já nevím, záleží na zdraví a na domluvě s vedením, co bude příští rok.
To není jisté, Slavia se trápí a zřejmě se nevyhne baráži. Nebo věříte, že se ji ještě vyhnete?
Pokud budeme hrát obětavě, budeme bruslit a bojovat, tak šance je. Musíme se snažit, aby bylo v play-out o co hrát.
Po dvou vítězstvích jste ale zase vysoko prohráli s Pardubicemi. Čím to?
Myslím, že jsme první třetinu odehráli perfektně. Sice jsme prohrávali 1:0, ale ta třetina nebyla vůbec špatná. Od druhé jsme ale bohužel začali faulovat a Pardubice přesilovky využily. To bylo rozhodující.
Mrzí vás, že tisícovka přišla zrovna v době, kdy se nedaří?
Samozřejmě. Kdybychom byli někde výš, třeba v pozici do desítky, tak by to bylo lepší. Ale i tak jsem ten tisící zápas bral jako každý jiný, nijak extra jsem to neprožíval. Ale děkuju klukům, že mě tady podrželi tak dlouho a doufám, že ještě nějaký odehraju.
Nestává se tak často, aby byl hráč tak dlouho v jednom klubu. Čím to je?
Štěstím na spoluhráče a trenéry. Vyhýbaly se mi zranění, díky tomu mám tisícovku.
Ve Slavii kroutíte sedmnáctou sezonu. Nestává se často, aby byl hráč tak věrný...
Je to štěstím na spoluhráče a trenéry. Taky se mi vyhýbala zranění, i díky tomu mám tisícovku.
Na který zápas z těch tisíci vzpomínáte nejradši?
Asi na první titul a rozhodující sedmý zápas v Pardubicích, kde jsme vyhráli 1:0.
Zato letos je to hrůza. Je to nejhorší sezona ve Slavii?
Jednoznačně je to největší krize, co jsme tady měli. Doufám, že se ještě rozehrajeme a zkusíme ještě něco vymyslet.
Co se vám vybavuje z úplných začátku v extralize?
Asi moment, když jsem přišel do Slavie a byli tu kluci jako Růža, Látal a tihle. Respekt k ním a tak. To je nejvíc, co si vybavuju.
Předtím jste ale hrál za Poprad a v Kladně.
V Popradu jsem moc nehrál, tam jsem byl někdy do listopadu, do prosince, když se dělily republiky. Na Kladně to bylo to samé. Tam jsem jezdil na zápasy z Berouna na střídavý start. Ale samozřejmě si těch startů vážím. Byly to začátky.
Zahrál jste si i na mistrovství světa. Jak na to vzpomínáte?
Je to mistrovství světa, nic víc není. Jsou to krásné zážitky. I kdybych v něm nenastoupil do žádného zápasu, tak mám vzpomínky na celý život.
A co angažmá v Bostonu?
To je jiná kapitola v nejlepší soutěži. Jsem rád, že jsem si to zkusil a že jsem si tam pár zápasů mohl odehrát.
Je vám už 42 let, je věk znát? Je těžší se udržovat?
Krušné jsou začátky sezony, když mají všichni plno energie a jsou nalítaní. Teď už to takňák uklohním.
Své jubileum okomentoval Kolařík po zápase s Pardubicemi:
