Odborníci z americké nevládní organizace Freedom House upozorňují, že mezi počtem teroristických útoků a mírou demokracie existuje silná vzájemná vazba. Jak totiž ukazují statistiky, rovných 91 procent teroristických útoků ve světě se odehrává v takzvaně nesvobodných či částečně svobodných zemích. Oproti tomu pouhých devět procent útoků připadá na země, které Freedom House označuje jako svobodné.
Freedom HouseFreedom House je respektovaná nevládní organizace, která již od roku 1974 monitoruje míru občanských svobod a politických práv v jednotlivých zemích a na základě toho sestavuje takzvaný index svobody ve světě. Podle rozsahu svobod a práv, kterých se dostává obyvatelům, rozděluje Freedom House země do tří kategorií: na svobodné, částečně svobodné a nesvobodné. Při klasifikaci přitom berou odborníci v potaz přes 130 různých ukazatelů. Míra svobody je vyjádřena na stupnici od 1 do 7, kdy nižší hodnota znamená vyšší míru svobody. |
Experti zdůrazňují, že vazba mezi počtem útoků extremistů a mírou demokracie v jednotlivých zemích je ještě silnější, pokud se vezme v potaz počet útoků, při nichž teroristé někoho připravili o život. Pouze dvě procenta úmrtí rukou teroristů totiž připadají na země, které Freedom House označil za svobodné.
„Na důkaz toho, že autoritářské státy vytvářejí příznivé prostředí pro terorismus, se stačí podívat na místa působnosti a původu hlavních současných teroristických skupin,“ argumentují odborníci. Poukazují při tom v první řadě na občanskou válkou zmítaný režim syrského autokrata Bašára Asada a sektářským násilím sužovaný Irák, kde se zrodilo patrně nejobávanější extremistické hnutí současnosti, Islámský stát. A obdobných případů je jen na Blízkém východě nebo v Africe víc.
Kamery ve Francii zachytily teroristy i zákroky proti nim:
10. ledna 2015 |
Teror v PařížiPŘEHLEDNĚ: Teror v Paříži v otázkách a odpovědích AQAP: Jemenská al-Káida chce vyhnat křižáky PACHATELÉ: Vrahy pohřbili do anonymních hrobů VAROVÁNÍ: Riskujete, varoval zakladatel Charlie Hebdo ZÁBĚRY TERORU: Kéž bych to nezveřejnil, lituje autor videa PIETA: Milionový pochod v Paříži ŽIDÉ: Zvažují návrat do Izraele RETUŠ: Židovský list vymazal z pochodu v Paříži Merkelovou KOMPLICKA: Družka teroristy střílí z kuše CHARLIE HEBDO: Satira na život a na smrt |
O to víc šokující jsou nedávné útoky ve Francii, neboť teroristické činy tohoto rozsahu jsou v demokraciích velmi neobvyklé, soudí odborníci z Freedom House.
Nesvoboda, líheň terorismu
Jedním dechem však dodávají, že terorismus sice představuje pro demokratické společnosti hrozbu, z dlouhodobého hlediska je však zjevně schopný vzkvétat pouze ve druhém ze jmenovaných prostředí: v diktaturách, autoritářských režimech a tam, kde zemi řídí slabá a zkorumpovaná vláda.
Selhávající státy a válečné zóny představují prakticky ideální prostředí, odkud mohou radikálové expandovat a ohrožovat i svobodné státy na jejich domácí půdě tak, jako tomu bylo v případě Francie.
Ale existuje vůči hrozbě takovéto expanze extremismu vůbec nějaká obrana? Podle expertů ano.
„Nejefektivnějším způsobem, jakým se demokracie z dlouhodobého hlediska mohou doma vypořádat s terorismem, je podpora demokratických vlád za jejich hranicemi,“ míní analytici a nabádají k šíření občanských svobod a politických práv.
Politici svobodu zdůrazňují, když se jim to hodí
To se ale ve skutečnosti snáze říká, než dělá. Statistiky Freedom House ukazují, že úroveň svobody ve světě již osmý rok za sebou klesá. Ve svobodném klimatu žije jenom 40 procent celkové světové populace. Téměř stejný počet obyvatel této planety, 35 procent, přitom žije v úplné nesvobodě.
A jak to vypadá ve skutečnosti s radou odborníků ohledně šíření demokratických hodnot? Často to nebývá víc než jen maska, již si s oblibou politici všeho druhů nasazují. Výjimkou není ani nedávný milionový pochod Paříží na podporu svobody slova a uctění památky obětí útoku na redakci satirického časopisu Charlie Hebdo.
V jeho čele kráčeli i představitelé států, které se každoročně umisťují na špici nelichotivého žebříčku Reportérů bez hranic největších uzurpátorů svobody slova. Mezi zeměmi, které vyslaly do Paříže své zástupce a přitom dlouhodobě a systematicky perzekvují novináře a blogery, byly mimo jiné Egypt, Rusko, Turecko nebo Saúdská Arábie.
Svoboda tisku ve světě v roce 20141. Finsko 2. Nizozemsko 3. Norsko 4. Lucembursko 5. Andorra 6. Lichtenštejnsko 7. Dánsko 8. Island 9. Nový Zéland 10. Švédsko 11. Estonsko 12. Rakousko 13. Česká republika 14. Německo 15. Švýcarsko ... 143. Etiopie 148. Rusko 154. Turecko 159. Egypt 164. Saúdská Arábie 176. Somálsko 177. Sýrie 178. Turkmenistán 179. Severní Korea 180. Eritrea Zdroj: Reportéři bez hranic |
Ministr zahraničí Egypta Sameh Šukrí tak kráčel v průvodu po boku francouzského prezidenta Françoise Hollandea, zatímco třeba loni na podzim tamní soud odsoudil k mnohaletým trestům trojici novinářů panarabské televizní stanice al-Džazíra za způsob, jakým pokrývali puč současných garnitur vůči demokraticky zvolenému prezidentu Mohammedu Mursímu (více o této kauze čtěte zde).
Pochodu se zúčastnil také velvyslanec Saúdské Arábie v Paříži Mohammed bin Ismajl al-Šejch, aby v jeho vlasti jen o několik dní později vystavili bičování blogera Raífa Badavího za urážku islámu a odpadlictví od víry. Za otevření debaty o náboženských a politických poměrech v zemi stráví muž deset let za mřížemi a dostane se mu tisíce ran bičem. Původně mu hrozil trest smrti (o jeho případu najdete podrobnosti zde).
Černý rok pro nezávislá ruská média
Svého zástupce poslalo na pařížský pochod rovněž Rusko, které loni v restrikcích svobody tisku předstihlo podle Reportérů bez hranic dokonce Etiopii. Poměrně vágně vymezená legislativa umožnila již dříve poslat několik protikremelsky naladěných novinářů a blogerů za mříže za urážku veřejných činitelů a šíření nepravdivých informací. Jiní po upozorňování na zkorumpované poměry skončili sami na lavici obžalovaných za údajné praní špinavých peněz a obdobné delikty - mezi nimi i opoziční lídr a hlasitý kritik Kremlu Alexej Navalnyj (více o tom se dočtete zde).
Loňský rok přinesl další utahování šroubů v Rusku i v podobě omezení podílu zahraničního kapitálu v tamních médiích, včetně těch internetových, na 20 procent. Nová legislativa zároveň zakazuje, aby média v zemi zřizovali cizinci. Na půdě Rady federace, horní komory parlamentu, se na podzim rovněž začala rodit iniciativa za omezení zveřejňování zpráv, které by mohly poškodit obraz země v zahraničí (detaily naleznete zde). Pokud legislativa parlamentem projde, svobodu slova v novinách a na blogech v budoucnu omezí ještě víc než dosud obávaný kontrolní orgán ministerstva komunikací Roskomnadzor.
Zprávy nahradilo vymývání mozků, vzkázal čtenářům iDNES.cz ruský novinář |
Co do represí novinářů ze zemí, které do Paříže vyslaly své zástupce, se však žádná nevyrovná Turecku. Ankara v letech 2012 a 2013 poslala za mříže víc novinářů než kterákoliv jiná země na světě, shrnuje americká nevládní organizace Výbor pro ochranu novinářů. Za informování o rozsáhlé korupční aféře v síti kolem expremiéra a nynějšího prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana je momentálně podle Reportérů bez hranic stíháno téměř 70 novinářů (podrobnosti k zátahu na turecká média se dočtete zde).
Není proto divu, že účast zástupců zemí omezujících svobodu médií značně pobouřila nevládní organizace obhajující tyto hodnoty. „Je nepřijatelné, aby představitelé zemí, které umlčují novináře, těžili ze současného proudu emocí, aby se tak pokusili vylepšit svůj mezinárodní obraz a po návratu domů pokračovali v represivních politikách,“ osočili se na politiky Reportéři bez hranic.
„Nesmíme nechat predátory svobody tisku plivat na hroby lidí z Charlie Hebdo,“ vzkázali světu.
Zátah proti médiím podnikla i Velká Británie nebo Polsko
Na černou listinu pařížského pochodu by nicméně bylo s trochou nadsázky možné přidat i zástupce zemí, na které nevládní organizace tentokrát poněkud zapomněly: ministerské předsedy Británie a Polska Davida Camerona a Ewu Kopaczovou. Byť v metodách mají ke svým méně demokratickým protějškům diametrálně daleko, neznamená to, že by novináři v jejich zemích zůstali ušetřeni snah o omezení obsahu toho, co publikují.
V souvislosti s citlivými dokumenty, které do světa vypustil bývalý analytik americké NSA Edward Snowden, se na novináře londýnského listu The Guardian v létě 2013 zaměřila britská vláda. Disky s americkými špionážními dokumenty, které měla redakce k dispozici přímo od amerického uprchlíka, jí nechala demonstrativně zničit. Na londýnském letišti pak rovněž britské úřady zadržely a několik hodin vyslýchaly novináře listu Glenna Greenwalda a zadržení se nevyhnul ani jeho životního partner David Miranda (více o zátahu britské vlády na list The Guardian se dočtete zde).
Kauza s odposlechy loni v létě notně aktivizovala také sousední Polsko. Poté, co tamní deník Wprost zveřejnil nahrávky, na nichž si polští politici neberou servítky se svými domácími ani zahraničními protějšky, se redakce stala terčem policejní razie. Celý svět posléze mohl v přenosu polské televizní stanice TVN24 sledovat, jak se šéfredaktor listu Sylwester Latkowski se strážci zákona přetahuje o notebook s originály skandálních nahrávek (detaily k aféře s odposlechy polských politiků v luxusní varšavské restauraci Sova čtěte zde).
Co do svobody tisku hovoří v tomto ohledu opět nejvýstižněji čísla: svoboda médií klesla loni ve světě na vůbec nejnižší úroveň za poslední desetiletí. V zemi, kde není svoboda médií nijak omezena, tak žije podle organizace Freedom House pouze jeden ze sedmi obyvatel této planety.