Test autoservisů: zaplatili jsme 14 tisíc a auto stejně neopravili

  • 392
Určitě jste slyšeli historky o tom, jak chtěl jeden autoservis účtovat za opravu tisíce, a když pak majitel auto odvezl jinam, zvládli to za pouhých pár stovek. Vybrat dobře servis je totiž věda. V testu se ukázalo, že autorizovaný servis nakonec může být nejlevnější.

„Před Vánocemi mi začala u Octavie Tour svítit kontrolka na přístrojovce. Stavila jsem se v servisu nedaleko domova. Chlapík mi kapalinu dolil a hned řekl, že mi rosí nádobka, abych se objednala na příští týden na výměnu těsnění a dolití oleje,“ popisuje Jana Nováková z Prahy. „Odpoledne ale volal s tím, že zjistil, že není vadné těsnění u nádoby na chladicí kapalinu, ale že mi fridex teče do oleje a tím pádem musí vyndat motor, aby vyměnil těsnění pod hlavou a bude to stát 15 tisíc korun.“

Jana Nováková se obrátila na známého automechanika, který poradil auto okamžitě ze servisu odvézt. „Vozidlo jsem si proti vůli majitele opravny odvezla a hned jsme ho objednali do autorizovaného servisu. Tam vše prohlédli a zjistili, že problém je pouze v tom, že máme v oleji usazeniny, protože jezdíme na krátké vzdálenosti a celé to nakonec stálo 1 400 korun.“ Jana Nováková pravděpodobně narazila na lumpa, vydávat nesmyslné částky za servis, který není třeba, je ovšem bohužel vcelku běžné. Levný servis se totiž nakonec může pěkně prodražit. Potvrdil to test servisů, který připravila MF DNES.

„Testy autoservisů ukazují, že jsou velké rozdíly mezi autorizovanými, a ještě větší mezi neautorizovanými. Každopádně autorizované servisy musí splňovat požadavky jednotlivých dovozců vozidel na kvalitu práce i prostředí a nabízet originální náhradní díly. To může, ale ne vždy musí, znamenat vyšší cenu opravy,“ vysvětluje pro iDNES.cz Ondřej Vaculín, odborník TÜV SÜD Czech. „Setkáváme se s rozdíly mezi vnímáním přístupu k zákazníkovi i mezi jednotlivými značkami. Vychází to z odlišných požadavků dovozců a jejich rozdílných kontrolních mechanizmů.“

Test autoservisů

  • Do testu jsme zařadili šest autoservisů v Praze a středních Čechách. Tři byly autorizované Škoda opravny, další tři pobočky neznačkových sítí BestDrive, Q-service a AutoKelly.
  • Testovací auto – Škodu Yeti 2.0 TDI (81 kW) – poskytl soukromý majitel. Mělo za sebou pětiletou službu, při níž najezdilo 300 tisíc km.
  • Do všech servisů jsme přijeli s nasimulovanou závadou na elektroinstalaci konektoru ventilu zpětného vedení výfukových plynů (EGR ventil), jež se projevovala zatím jen rozsvícením kontrolky na palubní desce.
  • Závadu jsme opakovaně „vyráběli“ v pražském autoservisu, který nebyl o průběhu testu nijak informován.
  • Chtěli jsme závadu na ventilu opravit a dále zjistit, kolik by stála oprava nefunkčního elektrického stahování oken ve dveřích řidiče (dveře také nezamykaly centrální zámek). Opravu jsme však nepožadovali.
  • Také jsme žádali o celkovou prohlídku a vyčíslení dalších oprav.
  • Náklady na test hradila MF DNES ze svého rozpočtu.

Když urazíte obyčejný nárazník, moc toho garážista pokazit nemůže, ale se složitějšími opravami se podle zjištění testu opravdu vyplatí vyrazit do značkového servisu. Nižší taxa v neautorizovaném servisu je lákavá, ale často se stane, že mechanik stráví na autě mnohem víc času, než jeho „autorizovaný“ kolega, který má navíc na dobu strávenou opravou přesně danou normu. Ukázalo se to v testu: značkový servis opravoval vůz do dvou dnů, u “obecných“ to v nejhorším případě trvalo 14 dnů a auto navíc vrátili neopravené. Navíc v tom nejlevnějším (značkovém) zvládli sledovanou opravu za 981 korun, v tom nejdražším nakonec chtěli 11 690 korun. A co hůř, sotva jsme otočili klíčkem v zapalování, kontrolka signalizující problém se znovu rozsvítila.

Do testu jsme namátkou vybrali šest servisů v Praze a ve středních Čechách. Polovina z nich byly značkové opravny Škoda, protože jsou logickou volbou majitele škodovky, tři pak servisy patřící do některé z větších sítí: Auto Kelly, Q-Service a BestDrive. Značkové dopadly lépe a byly i levnější. Tento závěr se však vzhledem k počtu testovaných nedá zobecňovat.

Simulovaná závada

Test autoservisů byl jedním z nejnáročnějších, jaké kdy redakce MF DNES provedla. Trval dva měsíce, podílela se na něm desítka lidí a najezdili jsme 1 500 kilometrů. Impulzem bylo získání poměrně hodně ojetého vozu Škoda Yeti, který měl mnohé nedostatky způsobené provozem. A najeto měl ohromujících 300 tisíc kilometrů. Po poradě s experty byla na autě vytvořena simulovaná závada: byl rozpojen jeden kontakt v konektoru u ventilu zpětného vedení výfukových plynů (ventil se také označuje písmeny EGR). Na palubní desce se pak rozsvítila oranžová kontrolka. Návod k obsluze vyžaduje, aby majitel auta v takovém případě okamžitě zamířil do servisu.

„Kdo má diagnostiku a umí s ní zacházet, musí na to přijít,“ řekl o uměle připravené závadě znalec Aleš Zich, který po léta kontroloval práci servisů pro velké společnosti disponující rozsáhlým parkem služebních aut.

Oprava konektoru stojí několik set korun. V opačném případě ovšem hrozilo, že mechanici nesprávně vyhodnotí závadu jako vadný EGR ventil, kde už je cena opravy mnohonásobně vyšší. Závada byla po každé opravě znovu obnovena.

Kromě toho redaktor Testu DNES v roli zákazníka žádal, aby servis vyčíslil náklady na opravu dveří řidiče, kde nefungovalo centrální zamykání, ovládání zpětných zrcátek ani elektrické stahování okna. A chtěl také komplexní prohlídku vozu a návrh dalších nutných oprav s cenou. Jejich doporučení se však velmi výrazně lišila.

Zbytečně vyměněné díly fungovaly

Nejlépe uspěl značkový servis Škoda Auto Branka v Mělníku. Odhalil závadu, rychle ji opravil a dobře splnil i další dva úkoly. V žádném značkovém servisu si bez předchozího souhlasu zákazníka nedovolili opravit nefunkční elektroinstalaci ve dveřích, zatímco ve dvou neznačkových servisech se do neodsouhlasené opravy pustili.

Nejhůře dopadl BestDrive v Praze Stodůlkách. Místo levné opravy konektoru vyměnil celý EGR ventil. A navíc nahlásil, že je spálená řídící jednotka ve dveřích a bude ji třeba vyměnit.

Výměnu jsme odsouhlasili, jak by to zřejmě udělal i běžný zákazník. To k 11 690 korunám za EGR ventil přidalo ještě dalších 2 500 korun.

Elektrická zařízení ve dveřích však po výměně jednotky stále nefungovala a servis doporučil vyměnit kabelový svazek (který byl skutečnou příčinou problémů). To by si vyžádalo další, zhruba dvoutisícovou investici. Po opětovném namontování „vadných dílů“ do yetiho obě součástky bez problémů fungovaly.

Ředitel Best Drivu Karel Kučera mechaniky své firmy hájí. Vůz podle něj odvezli na diagnostiku do autorizovaného servisu Škoda a řídili se doporučením, které tam dostali. „Celý proces opravy probíhal na základě konzultace s autorizovaným servisem. Cenově jsme se snažili vyjít zákazníkovi co nejvíce vstříc,“ uvedl.

Servis jede do servisu

Dealeři aut dnes z marže za prodaná auta nevyžijí. Na malém autě velikosti fabie mají jen minimální výdělek. Aby přežili, musí udržet vozy v servisu. Zákazník, který se na servis vrací, přináší peníze. Značkové servisy také musí držet přísné standardy automobilek a mají oporu v podobě technických školitelů a zázemí expertů, takže si musí poradit se vším. Vědí to i neautorizované servisy. V testu jsme totiž zjistili, že samy vozí auta na servis do značkových opraven.

Podobný postup, kdy neznačkový servis veze auto do značkového, přitom není žádnou výjimkou, naopak je to poměrně časté. Auta jsou dnes prošpikovaná elektronikou, složité systémy tak potřebují profesionální diagnostické přístroje a zkušené mechaniky. U nejmodernějších aut tak může být problém správně napasovat i ten zdánlivě jednoduchý nárazník, moderní auta v něm totiž mohou mít zabudovaná různá čidla a dokonce i radar (využívá ho tempomat se samočinným udržováním bezpečného odstupu).

„Nelze říci, že cílem servisů by bylo zákazníka podvést. Často se setkáváme s pochybeními, které začínají drobnostmi jako je nesprávně uvedená hloubka vzorku při pravidelné prohlídce a pokračují účtováním doplnění provozních kapalin. Mnohem závažnější a pro provozovatele vozidla i dražší je ´preventivní´ výměna dílů, které ještě nemusí být měněny, nebo naopak účtování materiálu a servisní práce, která se na vozidle objektivně nevykonala. Asi nejčastějším případem jsou olejové filtry nebo samotná olejová náplň motoru,“ dodává Ondřej Vaculín.

Expert doporučuje před návštěvou nového servisu získat reference nejlépe od známých nebo zkusit najít informace o servisu na internetu. „V případě podezření je tu vždy možnost servis změnit. Tato varianta je rychlejší a jednodušší než složité prokazování pochybení servisu,“ radí odborník TÜV SÜD Czech.

„U neautorizovaných servisů je třeba zjistit, jestli má servis pro vaše vozidlo servisní vybavení a vyškolený personál. Můžeme se v nich setkat i s díly z druhovýroby, které však musí mít příslušná schválení,“ doplňuje Ondřej Vaculín.

Problémy v servisech jsou časté

Výsledek testu potvrzuje to, co před půl rokem zjistila při kontrolách Česká obchodní inspekce. Podle ní na problémy v českých autoservisech můžete narazit velmi často. Inspektoři provedli osmdesát kontrol a při polovině z nich zjistili chyby od klamavých praktik po neseznámení zákazníka s cenou služeb.

Znalec Aleš Zich říká, že i on během své praxe našel vážnější pochybení u 15 až 20 procent kontrolovaných servisů. Často se setkával například se snahou měnit díly, které to nepotřebovaly, nebo s pokusy míchat při výměně starý olej s novým.

,