Pietní místo před redakci týdeníku Charlie Hebdo v Paříži (8. ledna 2015) | foto: AP

Z útoku na redakci se nesmí stát téma extrémní pravice, varuje politolog

  • 334
Dá se očekávat, že po atentátu na redakci francouzského satirického týdeníku Charlie Hebdo se všichni evropští radikálové „chytí“ tématu nebezpečných muslimských přistěhovalců. Proto nestačí jen dopadnout viníky útoku, ale je třeba pracovat s celou společností a dále ji vzdělávat, míní politolog Michael Romancov.

Myslíte si, že útok na redakci Charlie Hebdo negativně změní náladu ve společnosti v Evropě?
Tohle téma určitě zvednou někteří politici primárně z pravicovějšího okraje politického spektra, tedy všichni evropští radikálové. Je logické něco takového předpokládat a je důležité, aby se politické síly nalevo i napravo od politického středu, označil bych to termínem politický mainstream, vůči tomu zásadně politicky vymezily. Myslím, že zatím se to tak děje.

Michael Romancov

Politický geograf a vysokoškolský pedagog Michael Romancov
  • zabývá se politickou geografií, geopolitikou a Ruskem
  • získal titul Ph.D. na Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy
  • přednáší na UK a na Metropolitní univerzitě v Praze

Hrozí něco takového i u nás?
Myslím si, že ne. Muslimská komunita v České republice je malá a nedomnívám se, že by něco takového mohlo od ní zevnitř přijít. Samozřejmě žijeme v Evropě, která je propojená, odstranily se hraniční kontroly, takže se nedá vyloučit, že by do Česka mohla přijet nějaká zahraniční skupina.

Potom je otázka, jaký terč by si tady vybrala a co by tím signalizovala. Svého času se hodně spekulovalo o možnosti takovéhoto útoku na Rádio Svobodná Evropa. To má novou budovu, o níž se všeobecně předpokládá, že patří mezi vůbec nejbezpečnější budovy tohoto typu v Evropě, a proto se nedomnívám, že by něco takového České republice bezprostředně hrozilo.

Politici by se tedy měli vymezit proti extremismu a odmítnout výpady vůči muslimům. Co se dá dělat dál?
Především jde o to, že jakýkoliv takový útok je kriminální čin, ale tady nestačí pouze dopadnout a následně potrestat viníky. Je zapotřebí pracovat s celou společností, aby byl minimalizován počet lidí, kteří takové chování budou považovat za něco následováníhodného, pozitivního, hrdinského. A to je práce pro politiky. Žádný soud svým rozsudkem nemůže suplovat práci politiků.

Příklad z našich dějin – atentát na Heydricha německá okupační moc označila za teroristický akt. Současné hodnocení, a v tom panuje absolutní shoda, je samozřejmě úplně jiné. Obdobným způsobem musejí pracovat politici, kteří se ocitají v komplikovanější roli, protože současný pachatel je velmi nezřetelný. To není žádný stát nebo pevné uskupení, na které je možné ukázat prstem. Je to nepočetná část frustrovaných islamistů, kteří působí v podobě buněk v celé řadě zemí světa a všude dělají problémy. Tím, že je nepřítel obtížně identifikovatelný, se obtížně říká, proti komu, proti čemu a jakým způsobem se vymezit. Ale od toho máme politiky, aby čelili těžkým výzvám.

Jakou roli by v tom měla hrát média? Měla by se zříct části svobody slova ve smyslu, že nebudou zobrazovat proroka Mohameda?
Svoboda slova a svoboda projevu jsou fundamentální hodnoty, na kterých stojí západní civilizace. A tito lidé zaútočili vůči našim hodnotám. Neútočí vůči státu, neútočí vůči ničemu pevnému, ale vůči něčemu, co není hmatatelné, ale je o to důležitější. Pokud si necháme sebrat naše hodnoty, tak v podstatě končí náš civilizační systém. Proto není možné takovémuto tlaku podlehnout. Musíme se snažit všechny Evropany bez ohledu na barvu pleti, pohlaví či náboženské vyznání neustále, trpělivě a permanentně vzdělávat v kontextu našeho hodnotového rámce.

Solidarita médií vůči zavražděným novinářům je zcela namístě. Nadále by se měla snažit dávat prostor hlasům, které budou hledat východiska z této situace. Média samozřejmě mohou přinášet obraz o tom, co se děje, včetně zaznamenání extrémních názorů, ale neměla by jim dáván prostor na úkor umírněného, o kompromisu uvažujícího hlasu. Zejména by z toho neměla být senzace.

Co se teď bude dít přímo ve Francii? Změní se postup vůči imigrantům?
Samozřejmě to vyvolá nejen v krátkodobém, ale i dlouhodobém horizontu intenzivní diskuzi o migraci, kde nejen Francie, ale celá Evropská unie si bude muset vyjasnit, co chce a co nechce. Zároveň si bude muset říct, na co nesmí rezignovat.

Migrace lidí není jen to, že někdo odněkud odchází a takříkajíc se „cpe k nám“. My patříme mezi globální aktéry a máme určitou odpovědnost vůči světu, ve kterém žijeme. Otázka nezní, jak ještě více zesílit restrikci, ale kdo jsme a co chceme. A až budeme mít odpověď na tuto otázku, pak můžeme řešit technické záležitosti. A mezi ty patří nejen nastavení kontrol a procedur, které budou migraci kontrolovat, ale i vytvoření kanálů, jejichž prostřednictvím bude možné tuto objektivně existující záležitost řešit racionálně.

Pohled do minulosti. Historie střetů Francouzů a muslimů:


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel.

Nejlepší videa na Revue