Vlajky před francouzským parlamentem vlají po útoku na redakci satirického...

Vlajky před francouzským parlamentem vlají po útoku na redakci satirického týdeníku Charlie Hebdo na půl žerdi (7. ledna 2015) | foto: Reuters

KOMENTÁŘ: Útok sjednotil Francouze. Může se stát spásným elektrošokem

  • 472
Bezprecedentní teroristicky útok. Barbarství. Největší vražedný atentát ve Francii od dob války v Alžírsku. Národní jednota. Tragické připomenutí hodnot, na kterých stojí francouzská společnost – a které je třeba bránit. Válka. To jsou klíčová slova, která vyčnívají v záplavě reakcí a emocí vyvolaných středečním masakrem v Paříži.

Skupina tří maskovaných, ozbrojených a podle expertů i dobře vycvičených mužů vtrhla před polednem do redakce francouzského satirického týdeníku Charlie Hebdo. Bilance: 12 mrtvých, 11 raněných, z toho 4 ve velmi vážném stavu. Útočníci vykřikovali džihádistická hesla.

Teror v Paříži

Charlie Hebdo je jeden ze specifických fenoménů francouzské mediální scény. Satirický týdeník úzce spjatý s atmosférou a odkazem studentských bouří z května 1968, radikálně antiklerikální, permanentně revoltující a provokující vůči všem možným autoritám, vyznávající často značně brutální humor, pohybující se na hraně dobrého vkusu. A samozřejmě pravidelně vyvolávající bouřlivé polemiky, které rozdělují francouzskou společnost.

Středeční tragédie však, alespoň prozatím, francouzskou společnost naopak sjednotila. Nicolas Sarkozy, šéf hlavní opoziční strany UMP, mluví o “bezvýhradné podpoře” vůči krokům, kterými vláda zareaguje. Jasná a razantní slova odsouzení zaznívají jak od významných představitelů francouzských muslimů, tak od pařížského arcibiskupa. Stávkující lékaři přerušili svou stávku. V desítkách míst se konají spontánní demonstrace a další pietní akty.

Země se utápí v „blbé náladě“. Tragédie ji může probudit

Francie již delší dobu prochází závažnou formou toho, co v českých podmínkách svého času Václav Havel nazval “blbá nálada”: propad důvěry ve vše a především v budoucnost, všeobecná skepse a nechuť k vývoji okolního světa i země samotné, cynismus vůči hodnotám, na kterých je země postavena. To vše je samozřejmě propojeno s neveselou hospodářskou situací či s dlouhou řadou skandálů politických elit.

A projevuje se to mimo jiné i podstatným nárůstem voličské podpory pro nacionalisticko-populistické síly. Je příznačné, že jedním z bestsellerů roku 2014 byl esej nazvaný “Francouzská sebevražda” a jedním z pravděpodobných bestsellerů roku 2015 bude román, který fabuluje na téma Francie ovládnuté radikálním islamismem v roce 2022...

Lze očekávat, že masakr a jeho následky zapůsobí jako katalyzátor zásadních pohybů ve francouzské společnosti a přispěje k tomu, aby se země odlepila od křižovatky, na které již dlouho přešlapuje.

Sjednocení, či prohloubení kolektivní deprese?

Kterým směrem se vydá? Rýsují se dvě hlavní cesty. Tou první je hrdá a sebevědomá reakce na zbabělý útok, uvědomění si malichernosti žabomyších hádek a důležitosti i ceny hodnot, na kterých moderní Francie stojí. Je těžké to posoudit s odstupem pouhých pár hodin, ale leccos naznačuje, že Francie dostala elektrošok, který by ji mohl vytrhnout z výše nastíněné letargie.

Jednotlivé skupiny, které utvářejí francouzskou společnost a které ji dnes často nejrůznějšími způsoby blokují – především tím, že malicherně a sebestředně lpí na svých nejrůznějších „výdobytcích“ – by se mohly semknout, překročit svůj stín a přinést Francii dynamiku a sebedůvěru, která jí dnes chybí.

Druhá cesta je přesným opakem. Místo spásného elektrošoku by se středeční atentát mohl stát traumatem, které by ještě více prohloubilo kolektivní depresi, vyostřilo nejrůznější napětí, prohloubilo příkopy uvnitř společnosti, posílilo pocit úpadku a poptávku po jednoduchých a radikálních řešeních.

Vztah k islámu se změní

Širší a dlouhodobější dopad události na celkový vývoj Francie – ať už by byl jakýkoli – zůstává dnes pouhou hypotézou. Naopak je zcela jisté, že 7. leden 2015 zůstane milníkem v dějinách francouzského islámu a jeho vztahu k francouzské společnosti.

I zde se rýsují dvě radikálně odlišné cesty. Buď šok povede k tomu, že si drtivá většina Francouzů uvědomí, že v jejich zemi existuje skutečný problém radikálního islamismu, který je však společným nepřítelem nemuslimské většiny a umírněné muslimské menšiny. A že házet islám jako takový do jednoho pytle s extrémismem a terorismem je ten nejlepší dárek, který lze džihádistům dát. Nebo naopak posílí (nejen ve Francii) se rozvíjející islamofobii, vyostří vztahy mezi nemuslimskou většinou a muslimskou menšinou a posílí tak extrémisty a populisty na všech stranách.

První reakce – celkem logicky – zatím naznačují, že by se mohly, alespoň částečně, naplnit první scénáře. Byla by to ta nejlepší pocta, jakou by truchlící Francie mohla vzdát deseti novinářům a dvěma policistům, které teroristé zavraždili. Na přehnaný optimismus je však bohužel ještě brzy. A problémy dnešní Francie jsou skutečně hluboké...


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel.

Nejlepší videa na Revue