KOMENTÁŘ: Písař, rybář, kovář. Nápadníci princezen chodí v bludném kruhu

  • 73
Princové došli, rybí experiment porazil lidové Babovřesky a Tři oříšky pro Popelku uhájily 1,4 milionu diváků. To jsou tři hlavní zprávy letošních televizních Vánoc.

Také letos ke kaprovi hrála po celém Česku televize. Jsou to snadné počty: jestliže štědrovečerní pohádku Princezna a písař sledovaly na ČT1 více než dva miliony zájemců, kteří zároveň představovali přes 51 procent všech diváků daného okamžiku, znamená to, že celkem trávily nadílku s rozsvícenou obrazovkou čtyři miliony lidí.

Jak uspěly sváteční novinky

  1. Princezna a písař
    Štědrý večer
    2 miliony diváků
  2. Láska na vlásku
    večer na Štěpána
    1,7 milionu diváků
  3. Kdyby byly ryby
    večer na Boží hod
    1,4 milionu diváků

Zdroj: ČT

A v následujících dnech se situace opakovala. Jako každý rok vyhrávaly premiérové domácí pohádky, které si nachystala jen Česká televize, takže si svátečním finišem vylepšila celoroční bilanci sledovanosti. Otázka je, zda novinky stály za to.

V konkrétní sestavě si vítězství zasloužily, Princezna a písař rozhodně stojí kvalitativně nad konkurenční romancí Novy Přijde letos Ježíšek?, která se vysílala o hodinu později a dostala se jen k 880 tisícům diváků, neboť jí silně konkurovala stejná herecká hrdinka v jiném filmu, Libuše Šafránková ve Třech oříšcích pro Popelku na Primě. Pro Princeznu a písaře hovoří také hravé akční scény a proměna Matouše Rumla čili Lexy z Comebacku v romantika s mušketýrským kouzlem i kordem, proti ní zase scénář s nepůvodními motivy a s krkolomnými zvraty. Na jedné straně Indiana Jones v bažinách, na druhé zmizelý a nalezený tatík; padesát na padesát.

Pozor, politika

Podobně na Boží hod novinka Kdyby byly ryby porazila Babovřesky zaslouženě, byť jen o necelých dvě stě tisíc lidí – a lze hádat, že k lidové komedii se postupně přelili diváci, jimž „anarchistický“ experiment nesedl. Úmysl jít proti zavedené pohádkové konvenci nutno ocenit za odvahu, méně už za provedení, neboť nonsensová stylizace byla autorsky nedůsledná a herecky spíše pitvořivá než přesná. Navíc kombinace „rybodlaka“ se satirou včetně „politického vězně“ působila jako modernistická schválnost; znovu tedy padesát na padesát.

Do třetice týž polovičatý výsledek přišel o svatém Štěpánu v koprodukční Lásce na vlásku, do níž Slovensko přidalo pár českých herců plus nosné prvky Prince a chuďasa od Marka Twaina. Po stránce výpravy vyhlížela nejpohledněji, ale také nadělala nejvíc řečí a značnou část bodů pracně nasbíraných za náladu poztrácela ve tklivém finále.

Jedno měly pohádkové premiéry společné: otočily genderové kormidlo. Princové dobývající Sněhurku, Růženku či Popelku vyšli z módy, Vánoce řídí v bludném kruhu princezny se slabostí pro chuďasy, jmenovitě písaře, rybáře, kováře. Snad oživí krev šlechty, ne však žánru.

Mimo pohádkový svět si líně pamětnické televizní Vánoce zaslouží jen dvě zmínky. Jednak portrét Rosti Nováka uzavřel výtečnou sérii dokumentů Děti sametu, jednak Ben Kingsley se vrátil coby Mojžíš v titulu z roku 1995 a stvrdil, že na nejnovější verzi kin, Exodus od Ridleyho Scotta, stále stačí nejen inteligencí.