RECENZE: Elite: Dangerous je momentálně bezkonkurenční vesmírná akce

Krutý realismus. Tak někdy může působit akce Elite: Dangerous, která spíše než oddechový titul připomíná vesmírný simulátor. Křivka učení je krutá, ale odměnou je nesmírně propracovaná hra.

Vývojáři ostatně před vydáním často slyšeli otázku: Je vůbec možné ve čtvrtém dílu kromě grafické podoby vůbec něco zlepšit?

Odpověď zní: Ano, je. A je toho po Thargoidech mnoho. Hra stojí na několika pevných základech – jsou jimi fyzika, jak ji známe, a reálný politicko-ekonomický model, který se prolíná hrou více, než by bylo pokládáno za možné. A je to také svoboda jednání a pohybu.

Příznivce série herní mapa nepřekvapí. Pro nezasvěcené je však její velikost těžko představitelná. Hráč má na hraní celou Mléčnou dráhu, což zahrnuje přibližně 400 miliard hvězdných soustav.

V každé této soustavě může být jedno, nebo více sluncí (nebo také třeba pulsar) a celkem často mají i planety. Ty zase mohou mít měsíce a dokonce i ty mohou mít své oběžnice.

Ale to stále není všechno. Velikost všech objektů i vzdálenosti jsou totiž v porovnání s realitou 1:1, což znamená, že bitevní loď nebude větší než menší planetka, jak to známe třeba z Freelancera.

Na planetách a měsících bude možno dokonce přistát, třebaže tato možnost bohužel bude zahrnuta až v jednom z rozšíření. Obydlené soustavy se dají počítat na desítky, možná i stovky tisíc. Bůhví, kde všude se může zabydlet nějaký majetný samotář.

Jak je vlastně toto všechno možné? Odpovědí je „náhodné“ generování na základě určitých pravidel. Vesmír o tisících soustav v prvním Elite byl vměstnán do 22 kilobajtů a Elite: Dangerous, jakkoli vypadá úchvatně a megalomansky, zabere na disku pouhé 4 GB místa. A i přes majestátní vzhled hra více vytěžuje procesor a RAM paměť než grafické adaptéry, což také není zrovna obvyklé.

Ostatní hráči vyděsí i příjemně překvapí

Při prvním spuštění dostaneme základní vesmírnou loď a 100 galaktických kreditů, což je částka sotva dostatečná k jednomu plnému dotankování naší lodě. Pokud jsme přeskočili výukovou část, budeme pravděpodobně zápolit s ovládáním, které zprvu působí přeplácaně a složitě. Časem však oceníte možnost ovládat snad každou použitelnou součást lodě. Ale chce to cvik.

Tutoriál nás naučí naprosté základy, na mnoho věcí (které až na jednu či dvě výjimky naštěstí nejsou nutné pro přežití ve vesmíru) však musíme přijít sami. Ale tento fakt hru nijak nesnižuje, spíše naopak.

Jedním z herních pilířů je totiž prozkoumávání vesmíru, potažmo herních mechanik samotných. Tím posledním je fakt, že hrajete ve světě, který je neustále on-line. To sice znamená radikální odklon od původního Elite, které bylo určené jen pro jednoho hráče, výsledné provedení on-line modelu je však povedené. Pokud chcete hrát s mnoha hráči, zůstaňte ve středu herního světa. Pokud ne, stačí udělat jen pár skoků jedním směrem a obydlenost prostoru rapidně klesne.

Případně můžete přepnout do sólo módu. Plně off-line mód ve hře nakonec nebude, především z důvodu herní ekonomiky a aktualizací. Pokud ovšem budete hrát s ostatními hráči, pramení z toho ohromná zábava. Ať už jde o téměř infarktové situace, kdy vás jiný hráč vytáhne z hyperprostoru a gentlemansky požádá o náklad, nebo roztomilé chvíle, kdy vás někdo vytáhne z hyperprostoru, vyhodí ze svého nákladového prostoru tunu zlata a popřeje vám veselé Vánoce.

A jako by nestačilo, že na vás co chvíli cosi štěbetá váš palubní počítač ohledně stavu lodi, tak Elite: Dangerous jde s dobou a kromě standardního chatu nabízí i mluvení přes mikrofon.

Příběh teprve vzniká

Co se děje týče, ten je do hry teprve implementován. Chybí hodně detailů, ale jeho prvky již v titulu objevíte. Příběh začal dnem vydání hry jako zvěsti a nepříliš důvěryhodné zprávy ohledně starého císaře Heingsta Duvala. Ten Impériu vládne rukou jediného vládce a diktátora, ale ve skutečnosti už několik let za nitky tahají kancléř a Senát.

Jestliže toto Impérium můžeme považovat za autokracii, pak Federace je zajímavý mix demokracie a fašismu. Spor mezi těmito uskupeními se táhne již od roku 2314, kdy bylo Impérium založeno. K těmto frakcím přibyl ještě třetí a nejmladší člen, Aliance. Ta zůstává neutrální vůči oběma a profiluje se jako jediný maják demokracie v galaxii.

Ten dělá to a ten zas tohle

Hráč má ve hře vskutku rozsáhlé možnosti. Stavebním kamenem hráčova úspěchu je mít dostatek financí, kterés se dají získat mnoha způsoby. Počestným i podvodným obchodem (mimochodem, ve hře je zhruba 150 druhů komodit a toto rozhodně není konečné číslo), pašováním, či plněním misí.

Veškeré vaše činy v misích přitom mají důsledky. Ať už jde o vliv, ekonomickou stabilitu, nebo třeba vojenskou sílu, pokud splníte misi pro frakci A, ve které bylo cílem poškodit frakci B, dojde k jejímu lokálnímu oslabení. Ve výsledku jde o pár desetin procenta „vlivu“, ale i to se počítá.

Jeden hráčský experiment totiž prokázal, že je takto možné svrhnout v lokálním systému vládu a nahradit ji jinou. Dále těžbou surovin, prozkoumáváním galaxie, korzárstvím a pirátstvím.

Za veškeré činy je hráč odměňován postupem v hodnostech ve vojenském, obchodním a průzkumném žebříčku. Nejvyšší dosažitelná hodnost je Elite. K jejímu dosažení je však potřeba opravdu mnoho „smažení“. Pokud na to tedy jdete silou vašich laserů. Jinak je potřeba mnoho snažení.

No dobře, ale jak to ovlivní hratelnost? Nebude nekonečné pendlování mezi stanicemi za účelem zisku nuda? To záleží na vašem vkusu. Obchodování je asi nejjednodušší a nejbezpečnější způsob, jak získat kredity. Ale nejspíše nebude bavit každého. Avšak kdo vás nutí obchodovat? Proč se nevydat do skupiny hvězd vzdálené třeba 30 světelných let, prozkoumat ji a vrátit se s cennými údaji? Každému co jeho jest.

Když už jsme u toho objevování, vaší motivací při této činnosti nebude jen získání pěkné sumy kreditů, ale také naprosto úchvatná vesmírná scenérie. Při první výpravě do neznáma jsem se přistihl, jak s otevřenou pusou zírám na pomalu se otáčejícího plynného obra a na jeden z jeho měsíců.

Za vzhled i ozvučení si autoři zaslouží maximální počet bodů. Oboje je totiž pohlazením pro smysly. A když vám do toho hraje skladba Na krásném modrém Dunaji od Strausse, cítíte se v tu chvíli jako v křesle vaší vesmírné lodi kdesi uprostřed ničeho.

Zde bych rád podotkl, že ve hře se ve vesmíru šíří zvuk. Jde nejspíše o jediný viditelný ústupek hratelnosti.

Zkušený pilot může porazit i nejsilnější loď

Čas ve hře ubíhá stejně rychle jako ve skutečnosti. Pokud tedy máte na splnění mise pět hodin, znamená to, že můžete klidně odejít od počítače třeba na trénink nebo do obchodu, vrátit se a pokračovat v misi.

Soubojový model ve hře začátečníkům přijde těžkopádný. Zahltila nás totiž přemíra snadných her a hráčská komunita zlenivěla (čest výjimkám jako IL-2, Arma nebo simulátorům).

Elite: Dangerous je vskutku nebezpečná hra, kde nestačí jen pohnout myší, vystřelit a nepřítel je rozprášen na atomy. Tady je potřeba taktizovat a přesouvat lodní zásoby energie, jak to situace vyžaduje. Samozřejmostí je, že hráč přitom ještě musí ovládat loď a střílet na nepřítele.

Výsledek je takový, že souboje trvají déle, třeba i několik minut. Ale díky tomu je možné základním korábem Sidewinder sestřelit i Anacondu jako jednu z nejdražsích lodí ve hře.

Stačí zaměřit vhodný modul, například zdroj energie, a kriticky jej poškodit. Jen mějte na paměti, že stačí jedna chyba a je po vás. Koneckonců, Elite: Dangerous spadá do žánru vesmírných a ekonomických simulátorů.

Je to teprve začátek

Elite: Dangerous kromě překrásné grafiky a výtečného ozvučení skrývá i ohromný potenciál do budoucna. Jako betatester mám přístup do hry již několik měsíců. A změny, které nastaly od bety přes gamu až po vydání, byly velké. Ani přesto však potenciál hry ještě ani zdaleka nenaplnily. Ale i tak objevíte řadu drobností, které dokážou potěšit. Například fakt, že celá galaxie není generovaná náhodně. Systémy a hvězdy, u nichž jsou známy alespoň nějaké údaje, jsou postaveny právě na základě těchto údajů. Vývojáři je v těchto případech vytvářejí ručně a je jich několik desítek tisíc.

Současná hra je především kostrou, kterou drží pohromadě pěkných pár konceptů. Ale již teď se hraje velmi pěkně i navzdory občasné „prázdnotě“. Studio Frontier Developments navíc ani po vydání nepolevilo a ustavičně pracuje na tom, aby hra byla ještě násobně komplexnější, než je teď. A zaslouží si za to obdiv.

Vývojáři rozhodně vyšli tím správným směrem a hodlají v něm pokračovat. Elite: Dangerous tak rozhodně nebude hrou na pár zimních večerů. U titulu jsem strávil cca 50 hodin a stále mám pocit, že jsem na svou cestu sotva vykročil. Také pevně věřím, že tato hra se bude hrát i za deset let, a dostane se tak na standard série Elite.

Pokud tedy mohu něco doporučit všem milovníkům létání, vesmíru, (astro)fyziky a skautíkům, je to tato hra. Alespoň do vydání Star Citizen totiž nebude mít konkurenci.