Prohlášena za svatou ale může být Vojtěcha Hasmandová až poté, co jí bude uznán zázrak.
Vojtěcha Hasmandová, kterou v letech 1952 až 1960 věznil tehdejší komunistický režim, byla od roku 1970 generální představenou Kongregace milosrdných sester svatého Karla Boromejského. Narodila se v roce 1914 a zemřela v roce 1988.
BlahořečeníBlahořečení, neboli beatifikace, je formální akt, při němž je určitý člověk prohlášen za blahoslaveného. Je druhým stupněm kanonizačního procesu a předpokladem pro blahořečení je ukončené beatifikační řízení a jeden doložený zázrak. Základním předpokladem pro zahájení beatifikačního procesu je pověst svatosti či mučednictví, tedy mínění, že zemřelá osoba žila svatým životem, nebo zemřela mučednickou smrtí. |
Jak připomíná publikace Aleny Ježkové Tichá srdce, Matka Vojtěcha usilovala o vstup do řádu od svých 13 let. V roce 1950 se stala představenou v klášteře Neumanneum v Prachaticích. Zde poskytla azyl knězi uprchlému z internačního tábora, v roce 1952 byli oba zatčeni. Hasmandová dostala osm let a ve vězení onemocněla tuberkulózou, propuštěna byla na amnestii čtyři měsíce před vypršením trestu. V roce 1970 byla zvolena generální představenou.
Totalita ji nezlomila
„Matka Vojtěcha kolem sebe šířila pokoj a radostnou důvěru i tehdy, když se jednalo o těžké věci. Přijímala vše s vnitřním klidem a provázela nás kněze - ale nejen nás - modlitbou. Vytvářela všem láskyplné zázemí, domov,“ uvedl v tiskové zprávě brněnský biskup Vojtěch Cikrle, který diecézní část procesu blahořečení zahájil 26. listopadu 1996. V roce 2004 pak proces předal do Říma. S Hasmandovou se Cikrle osobně setkával při svém kaplanském působení ve Znojmě.
„Je to povzbuzení pro celý český národ, že někdo prošel nezlomený i totalitou a dokázal odpustit, žít dál a rozdávat,“ řekla boromejka Remigie Češíková, která spolupracuje s kongregací na procesu vedoucím k blahořečení Vojtěchy Hasmandové.
„Teď nás čeká otevřít proces nad zázrakem, což je podmínka pro blahořečení,“ prohlásila Češíková a doplnila, že zázraky, konkrétně nevysvětlitelná uzdravení, musí doložit a obhájit před církevním soudem v Brně a následně i ve Vatikánu. Tato část přitom bude trvat nejspíš roky.
Podívejte se na reportáž o životě boromejek:
22. února 2014 |
Milosrdné sestry svatého Karla Boromejského jsou ženskou římskokatolickou kongregací papežského práva,
soustřeďující se na péči o nemocné, chudé a lidi na okraji společnosti (reportáž z kláštera boromejek najdete zde).
Sestry boromejky se například staraly o bývalého československého a českého prezidenta Václava Havla v posledních měsících života (jak na exprezidenta vzpomínají si přečtěte zde).
Papež podle vatikánského rozhlasu schválil také dekrety týkající se zázraků na přímluvu dvou blahoslavených sester z Izraele a jedné z Francie. Pět dekretů prohlašujících heroické ctnosti se týká také dvou italských a dvou španělských „Božích služebnic“.
Kromě Hasmandové je v procesu případné blahořečení kněžích Václava Drboly a Jana Buly, popravených v takzvaném babickém procesu, a na blahořečení čeká také dominikánský kněz Tomáš Josef Maria Týn, který údajně nabídl svůj život Bohu jako smírnou oběť za svobodu církve v Československu.
Česká biskupská konference dala také loni souhlas k zahájení procesu blahořečení kněze Josefa Toufara, který byl umučen za komunistického režimu v roce 1950 v souvislosti s takzvaným číhošťským zázrakem a jehož ostatky byly možná v listopadu vyzvednuty z hromadného hrobu v pražských Ďáblicích. Exhumace jeho ostatků je nutná pro blahořečení (více o exhumaci čtěte zde).
Blahořečení spojená s českými zeměmiJde o blahořečené za uplynulých 15 let.
Narodila se v roce 1894 jako Helena Kafková v rodině obuvníka v Husovicích (dnes součást Brna). Dětství prožila ve Vídni, později vstoupila do františkánského řádu a v roce 1915 přijala řádové jméno Marie Restituta (Obnovená). Od roku 1919 pracovala jako sestra v nemocnici v Mödlingu. V roce 1942 byla na udání jednoho z lékařů kvůli šíření protinacistických letáků zatčena a přes mnohé žádosti o milost 30. března 1943 popravena. Blahořečena byla v červnu 1998 během návštěvy papeže Jana Pavla II. ve Vídni.
Sestra Marie Antonína Kratochvílová - Narodila se v roce 1884 v Ostravě-Vítkovicích jako Marie Anna Kratochvílová. Po smrti otce vyrůstala v sirotčinci kongregace Chudých školských sester v polském Bielsku-Bialé a do řádu také poté vstoupila. Od roku 1906 učila na školách v Karviné, ale i v Polsku a na Ukrajině. V roce 1940 se stala představenou kláštera v polském Mikuličíně. Tamní řeholnice zatklo v roce 1942 gestapo za rozesílání humanitárních balíčků Polákům vyvezeným na Sibiř. Tři měsíce byly vězněny a týrány. Zemřela v důsledku výslechů v říjnu 1942. Blahořečil ji Jan Pavel II. v červnu 1999 v Polsku.
Narodil se v roce 1886 ve Frýdlantu nad Ostravicí, v 18 letech vstoupil do řádu redemptoristů a o čtyři roky později byl vysvěcen na kněze. Do roku 1919 misijně působil v Čechách a na Moravě, od konce 30. let působil na Podkarpatské Rusi a na Slovensku. V roce 1948, kdy působil v klášteře v Sabinově, byl za údajnou velezradu a vyzvědačství odsouzen na 12 let. Na Vánoce 1958 jej v cele slyšel dozorce zpívat koledu, což bylo zakázáno, a Trčka skončil na samotce, kde dostal zápal plic. Kvůli nedostačujícímu ošetření nakonec 23. března 1959 zemřel. Papež Jan Pavel II. jej blahořečil v listopadu 2011.
Nejstarší syn arcivévody Oty se narodil roku 1887, následníkem rakousko-uherského trůnu se stal po zavraždění Františka Ferdinanda d'Este v Sarajevu. Předtím byl vojákem u jezdectva, do roku 1912 vystřídal řadu posádek, pobýval i v Brandýse nad Labem. V roce 1906 přerušil vojenskou službu, aby studoval práva na pražské univerzitě. Na trůn nastoupil po smrti Františka Josefa I. v listopadu 1916. Na jaře 1919 se uchýlil do Švýcarska a v roce 1921 se dvakrát neúspěšně pokusil restaurovat monarchii v Uhrách. Poté odjel do Portugalska, kde 1. dubna 1922 zemřel na zápal plic. V roce 2004 papež Jan Pavel II. blahořečil Karla I. mimo jiné za mírotvorné snahy během světové války.
Františkáni, kteří od roku 1604 sídlili v klášteře u Panny Marie Sněžné, byli od protestantské většiny nařčeni z kolaborace s pasovským vojskem, jež začátkem roku 1611 vpadlo do Čech. Dav poté 25. února 1611 vtrhl do kostela a následně i kláštera a povraždil řeholníky. Mezi 14 mrtvými byli cizinci, mimo jiné Francouz, Španěl, Ital či Němec, vesměs ale pobývali v Čechách již před příchodem do Prahy a uměli česky. Domácího původu byly tři (možná čtyři) oběti, mezi nimi i vikář Bedřich Bachstein. Snahy o blahořečení pražských františkánů začaly již po jejich smrti, završeny ale byly až po 400 letech 13. října 2012 v Praze. Ceremoniál a mši vedl kardinál Angelo Amato, zástupce Vatikánu. Podle katolické církve se jednalo o první beatifikaci v pražské arcidiecézi. |