Jakubisko pocítil, že je na tom skutečně špatně, až pár týdnů před operací. Do té doby neměl větší potíže. Pak mu ale srdce začalo bít šílenou rychlostí, až omdlel. Tehdy si prý uvědomil, že je zle. Naštěstí se brzy po tomto incidentu našel dárce.
„My nevíme, od koho má srdíčko, ale rodina, která dala souhlas, je jako naše rodina. Cítím, že je to velké rozhodnutí, které někdo učinil, a tím se prodloužil život. Věřím, že té rodině a i nám nastalo takové zvláštní pouto s někým, někde, které funguje, ale které neumíte definovat,“ říká Jakubiskova manželka Deana.
Operaci zvládl režisér dobře. Jedinou komplikaci si přivodil sám. „Zvládal to tak brilantně, až si zlomil nohu,“ vzpomíná v pořadu 13. komnata profesor Pirk.
„Spěchal na večeři, říkal, že měl strach, aby mu to nesnědli. Protože byl parašutista v mládí, uklouzl a chtěl udělat parakotoul a ono mu to nevyšlo.“
„Řekl jsem si, že se odrazím jako kdysi. Salto vzad jsem přece dělal běžně. Tak jsem se odrazil a najednou jsem si připadal jako hadí žena,“ dodává se smíchem Jakubisko.
Zlomenina nohy byla sice pooperační komplikací, ale Jakubisko to zvládl a doktor Pirk v tom vidí důkaz, že byl fyzicky silný.
„Samozřejmě nám zatrnulo, protože každá komplikace po transplantaci srdce může vést k dalším komplikacím. Ale tím se potvrdilo, že on je biologicky na tom tak dobře, že si to nové srdíčko zasluhoval,“ dodává lékař.
V pořadu 13. komnata, kterou česká televize odvysílá v pátek ve 21 hodin, Juraj Jakubisko promluví i o svém nuceném vyhnanství ke krátkému filmu za totality a zklamání z doby po revoluci, která mu hlavně v této době coby umělci nepřeje.
