Plný název snímku, který se těsně před vstupem do českých kin představuje na Festivalu francouzského filmu, zní Jimmy P. – Psychoterapie prérijního indiána. A názvu se drží přesně, nejde za něj ani nad něj: prostě přináší klasický, nepříliš vzrušující životopis.
Psychoanalytik maďarského původu Georges Devereux totiž skutečně existoval. Narodil se v dnešním Rumunsku, etnologii studoval v Paříži a působil v nemocnici pro válečné veterány v Kansasu.
Z tamního působení vytěžil roku 1951 studii Skutečnost a sen: Psychoterapie prérijního indiána, z níž vyšel i film Arnauda Desplechina. Jinými slovy, v popředí stojí Mathieu Amalric coby léčitel duší fascinovaný indiánskými kmeny, kdežto oscarový herec Benicio Del Toro je odsouzen k víceméně trpné úloze pacienta, trpícího po válce bolestmi hlavy.
Hraje se celovečerní obdoba seriálové Terapie, jen s tím rozdílem, že režisér dosti divadelně inscenuje také Jimmyho noční můry. Ale jinak se dává průchod důkladné popisnosti. Než se oba muži poprvé setkají, uplyne půl hodiny a nemocnice pak slouží jako nevýbojná kulisa k četným sezením lehce kabaretního psychoanalytika s podmračeným armádním veteránem.
„Freudovská“ léčba se nutně drží dialogu, což platí i pro film. Stojí na otázkách a odpovědích. „Povídejte mi o své matce, sestře, bývalé manželce,“ vyzývá lékař. Rád vtipkuje, třeba na líčení snu, v němž Jimmy podřezával krávu, reaguje: „A jaké plemeno?“
Vzácně si dovolí mezihru s kolegy či s přítelkyní, ale pak se znovu vrací ke zkoumání svého indiána. Herecký kontrast mezi jejich výrazy, rozverným a zamlklým, sice slušně účinkuje, ale ke zrodu události nestačí dva solidní herci a pečlivé dobové retro.
