Případ otevřel senát plzeňského krajského soudu. Holohlavý třiapadesátiletý muž, který v minulosti zajišťoval ochranu osob a majetku, před ním mlčí. Okamžitě požádal, aby u jednání vůbec nemusel být. Soudce mu vyhověl po výslechu dcery zavražděného muže.
Ta jela s otcem letos 13. června ráno k domu na rohu Klatovské a Stehlíkovy ulice. Právě tady, v bytě číslo sedm, Šmíd bydlel přes třicet let. Poslední rok a půl ale měl problémy s placením téměř sedmitisícového nájmu.
„Tatínek se mě ještě cestou k domu ptal, jestli nevím o nějaké práci pro pana Šmída. Když jsme přijeli k domu, řekl mi, ať počkám venku v autě. Když se nevrátí do půl hodiny, mám mu zavolat na mobil. Pokud by ho nezvednul, ať volám na policii,“ popisuje nyní dcera zavražděného.
Asi po deseti minutách jí otec z bytu volal, aby ještě čekala. Po nějaké době zaslechla asi tři nebo čtyři rány. Myslela si, že na nedaleké stavbě něco spadlo. Chvíli poté přijeli policisté, okamžitě si oblékali neprůstřelné vesty. Dívka za nimi šla, že má o tátu strach. Řekli jí, ať mu zkusí zavolat na mobil, že do domu nemůže. Tátův telefon ale jen vyzváněl.
Tělo mrtvého 51letého správce domu ve velké kaluži krve objevili policisté v kuchyni bytu číslo sedm. Bylo jim jasné, že je mrtvý. Nabitý revolver našli na stolku v obýváku. Byt důkladně prohledávali, protože neměli jistotu, zda se v něm neukrývá žádný další střelec.
Šmíd po střelbě z revolveru byt opustil a šel se udat na nedaleké policejní oddělení. Tam řekl, že střílel, ale z jeho prvotního doznání nebylo jasné, zda tam ještě není nějaký střelec.
Šmíd mlčky čekal v křesle, jestli překonají pancéřové dveře
Vasil Šmíd přiznal dluhy na nájmu. Firma spravující dům mu poslala výpověď a pak i nařídila vystěhování. K němu mělo dojít začátkem června.
Když ve stanovený den přišel správce domu se zámečníkem a asistentkou k bytu, nikdo neotvíral. Bušili na dveře a volali, nikdo neotevřel. Zámečník vyměnil zámek ve vstupních dveřích. Dál do bytu se nedostali. Překvapily je pancéřové dveře. Než byt zamkli a opustili, ještě zkoušeli, jestli je Šmíd v bytě. Ten ale mlčel.
„Byla to klukovina. Seděl jsem v křesle a čekal, jestli se přes dveře dostanou,“ prohlásil po přiznání na policii Šmíd.
O tři dny později sám zavolal správci. Přiznal, že je v bytě zamčený. Domluvili se, že správce přijede v pátek 13. června kolem osmé hodiny ráno. Šmíd se podle svých slov ještě před tím vykoupal, sbalil si věci do tašky a čekal.
„Když správce přišel, řekl, že se posadí do křesla. Prý ho bolelo koleno. Chtěl jsem ještě chvilku, abych se rozloučil s bytem. Řekl mi, že už se mnou strávil dost času. Začal vstávat z křesla. Měl jsem strach, že jde na mne. Šla z něj hrůza. Měl jsem strach, že mě napadne. Vím, že měl paralyzer. Vytáhl jsem revolver a vystřelil. Kolikrát? Nevím. Hučelo mi v uších. Pamatuji si, jak jsem stál před domem a pak šel na policii. Řekl jsem jim, že jsem někoho zastřelil a dal jim klíče od bytu,“ uváděl při druhém výslechu policistům.
Při prvním doznání uvedl, že začal střílet, když se správce začal zvedat z křesla. „Ať už jsem udělal cokoli, správce byl dobrej chlap,“ končil svoji první výpověď před vyšetřovateli.
Podle státní zástupkyně Václavy Brýdové nedal střelec oběti šanci na obranu. První ranou zasáhl muže do oblasti hrudníku, když vstával z křesla. Správce chtěl z obývací místnosti utéct, zasáhly jej ale další výstřely do hlavy, krku a hrudníku. „Když zraněný spadl v kuchyni na zem a ležel na zádech, ještě střelil do hlavy. Do čela,“ upřesnila státní zástupkyně.
Soud pokračuje výslechy svědků. Každý člen rodiny chce od obžalovaného čtvrt milionu korun za násilnou smrt svého blízkého. Rozsudek by mohl padnout ještě letos.
13. června 2014 |
