Každoroční dražba na Festivalu rychlosti v anglickém Goodwoodu patří k nejprestižnějším aukcím v motoristickém světě vůbec. Zájemci zde mohou koupit raritní vozy nejluxusnějších značek, často vyrobené v malých sériích. Vše navíc pod záštitou aukční síně Bonhams, která má mezi sběrateli veteránů pověst renomované značky.
Letos se v dražbě objevilo také jedno Ferrari 375 Plus, kterého se vyrobilo jen šest kusů, do dnešních dnů se měly zachovat čtyři. Závodní speciál se prodal za rekordní částku 10,9 milionů liber (přibližně 380 milionů korun), koupil ho Lex Wexner, 77letý majitel značky Victoria’s Secret. Šlo o vůbec největší částku, za kterou v Anglii někdo veřejně koupil automobil s povolením jezdit po silnici.
Komu vlastně patří?
Po několika měsících ovšem Wexner podává na aukční síň Bonhams žalobu. Stále totiž probíhá soud, který by měl určit vlastníka vozu, od kterého vlastně Ferrari z roku 1954 koupil. Bonhams na dražbě ujišťovali, že spory o vlastnictví jsou vyřešené a k prodeji vozu mají souhlas, ale Wexner o tomto tvrzení pochybuje. A u britského vrchního soudu v Londýně požaduje od dražební síně plnou náhradu škod.
Ještě před dražbou probíhal soud, který měl určit pravého majitele tohoto vzácného kousku. Wexner totiž zjistil, že v roce 1988 bylo vydražené ferrari ukradeno v americkém Ohiu z garáží sběratele Karla Kleva, který ho koupil v roce 1958. Dva zloděje s Cincinnati se podařilo usvědčit, auto se ale nenašlo.
Kleve auto vypátral v Belgii a na jeho udání auto zadržely belgické úřady v Antverpách. Autu ale chyběl motor a další díly. V únoru 1990 koupil auto za výhodnou cenu Jacques Swaters. Z auta tehdy bylo torzo, chyběly i kusy karoserie, Swaters tedy vzácné ferrari nákladně zrenovoval. Od té doby se táhnou vleklé spory o určení majitele. Swaters tvrdí, že se s původním - dnes nežijícím majitelem - finančně vyrovnal. Klevova dcera tvrdí, že šek, o kterém Swaters mluví, je falešný a že otec žádné peníze nedostal.
Smlouva, která neplatí
Bonhams se údajně podařilo v roce 2013 dovést obě strany ke společnému jednání a výsledkem měla být smlouva, ve které obě strany souhlasí s prodejem vozu u Bonhams s tím, že se vzdávají jakýchkoliv dalších nároků na tento vůz.
Na aukci se pak vůz objevil v nabídce s prohlášením, že všechny soudní spory o vlastnictví automobilu jsou vyřešené. Les Wexner sice dražbu v Goodwoodu vyhrál, ale radost po koupi vzácného vozu mu brzy zhořkla. Obě strany prý totiž o své nároky bojují dál.
„Obvinění uvedené v nároku vůči Bonhams a prodejcům tvrdí, že i přes jejich znalosti probíhajícího soudního sporu ve vztahu k vlastnictví auta byla před prodejem uvedena falešná tvrzení, a to buď podvodně, nebo z nedbalosti,“ říká Mishcon de Reya, který milionáře u soudu zastupuje.
Nejasnosti kolem celého případu prohloubila i samotná aukční společnost Bonhams, která oproti zavedeným zvykům položku s tímto vozem vymazala ze svého seznamu na internetových stránkách, a veškeré původní informace z dražby jsou tak nedohledatelné. Přitom dokumentaci k již proběhlým aukcím a prodaným položkám aukční síň běžně na svých stránkách nechává.
Ferrari 375 Plus, které v 50. letech mimo jiné vyhrálo také závod na Silverstonu pohání dvanáctiválec o objemu 4,9 litru, který dokáže vůz zrychlit z 0 na 100 km/h za čtyři vteřiny, maximální rychlost pak dosahuje 300 km/hod. Výkon 330 koní přenáší na zadní kola čtyřstupňová manuálně řazená skříň. Tento kousek s výrobním číslem 0384 se mimo jiné účastnil v roce 1954 slavného italského vytrvalostního závodu Mille Miglia a také čtyřiadvacetihodinovky v Le Mans.
