Chov mravenečníků velkých obnovila pražská zoo po dvanácti letech díky tomu, že se jim podařilo sestavit chovný pár stejně starých, nyní zhruba dvouletých zvířat. Samice Ella přicestovala z Varšavy, samec Hannibal z Madridu a chovatelé by se od nich samozřejmě rádi dočkali mláděte. Zatím se od srpna seznamovali přes plot mezi výběhy, což jim umožnilo se vzájemně očichávat a pomalu si zvykat na přítomnost toho druhého.
Počátkem listopadu se pod dohledem chovatelů oba konečně setkali v Ellině výběhu. „Z pohledu návštěvníků je to ten přední a větší výběh, který nám umožňuje v případě potřeby zasáhnout a zvířata od sebe kdykoliv oddělit,“ vysvětluje Vít Lukáš, kurátor Zoo Praha.
Sebevědomá samice Ella o Hannibala zatím zájem nejeví
Hned při jejich prvním spojení se ukázalo, že výrazně mohutnější samice Ella si od potenciálního partnera nenechá ani náhodou nic líbit. Jejich první setkání tělo na tělo tak doprovázely vztyčené postoje, šermování předními končetinami, hrdelní zvuky připomínající troubení i poletující sliny.
Naštěstí jde o chování, které je při spojování mravenečníků naprosto běžné. Stejně je popisují i chovatelé ze zahraničních zoo, které mají s chovem tohoto druhu mravenečníků bohaté zkušenosti. Ze strany Elly jsou to pouze varovné signály, takže chovatelé jsou za dosavadní víceméně klidný průběh spojování rádi.
Poprvé byl spolu pár ve výběhu necelou hodinu, další den už dvě a půl. „Ella zatím samce celkem úspěšně ignoruje, i když prochází těsně kolem ní. Jenom když Hannibal zneužije situace, kdy je k němu otočená zády a snaží se na ni zezadu naléhat, tak ho samice okamžitě shodí, postaví se na zadní a dá mu razantně najevo, že o jeho obtěžování nestojí,“ popisuje jediné konfliktní okamžiky Lukáš.
Ella je totiž zhruba o deset kilogramů těžší než Hannibal, přestože jsou stejně staří, takže to Hannibal nemá zrovna jednoduché. V přírodě to totiž bývá přesně naopak, větší a dominantnější je obvykle samec. „Příčinou jejich výrazně rozdílné velikosti je velmi odlišné složení jídelníčků, na kterých vyrostli ve svých původních zoo,“ vysvětluje kurátor důvod (více o jídelníčku a další informace o mravenečnících v předchozím článku zde).
Proto také pražští chovatelé oběma zvířatům nejprve pozvolna sjednocovali složení krmné dávky a teď už mají Ella s Hannibalem jídelníček stejný. Jen tak je možné předejít ve společném prostoru případné konzumaci potravy, na kterou jeden nebo druhý nejsou zvyklí. Mohla by jim způsobit trávicí obtíže.
Až se začnou vzájemně respektovat, mohou spolu být celý den
Zatím se obě zvířata při návštěvách Hannibala v Ellině výběhu mezi sebou opatrně oťukávají. „Když bude jejich spojení i nadále probíhat bez problémů, můžeme je spojit natrvalo. Zatím je spojujeme jen tehdy, když nám to provozní podmínky dovolí,“ vysvětluje Lukáš, že je zatím nelze nechat spolu bez dozoru.
Ella spící ve svém novém loži vystlaném slámou, které má zatím sama pro sebe.
Každopádně musí být zatím odděleni přes noc, kdy na ně vůbec není možné dohlížet. „Jakmile ale budeme mít jistotu, že si Ella s Hannibalem vzájemně sedli a respektují se, počítáme s tím, že budou mít možnost být spolu po celý den i noc,“ dodal.
Chovatelé věří, že se spárování Hannibala s Ellou podaří a Zoo Praha se dočká svého prvního mláděte mravenečníka velkého. „Jen by v takovém případě Hannibal musel být těsně před porodem a čtyři až pět měsíců po něm od Elly zase oddělen, což je běžný postup. Jde o to, aby samec mláděti neublížil,“ vysvětluje kurátor další důvod, proč se pro mravenečníky budují oddělitelné domky i venkovní výběhy.
Podívejte se, jak byli Ella s Hannibalem v srpnu do výběhů vypuštěni poprvé:
8. srpna 2014 |
