„Ukázalo se, že o atletiku je v česku velký zájem, neboť v současné době je prodáno již 70 procent všech vstupenek, které jsme dali do prodeje,“ říká ambasadorka šampionátu Helena Fibingerová.“ A sobota a neděle odpoledne, kdy jsou finálové bloky, jsou už vyprodány.“
Kapacita haly musela být kvůli úpravám, nutným pro mistrovství, snížena na 11 900 míst, přitom do přímého prodeje v síti tickeportal šlo 6500 vstupenek na každý programový blok. Další místa jsou vyhrazena partnerům svazu, mezinárodní federaci, výpravám, hostům a médiím, přičemž speciálně se prodávají vstupenky na klubová patra.
„V prodeji zůstává pátek a sobota dopoledne, kdy budou probíhat kvalifikace a rozběhy. Chceme nyní ještě více zviditelnit mistrovství, aby diváci přišli i na tyto soutěže a připravili pro české atlety i v kvalifikačních bojích atmosféru, která je motivuje,“ říká Fibingerová.
Také proto se zrodila podzimní kampaň s mottem „Fanoušek je součástí týmu“.
„Chtěli bychom ukázat, že atleti si fanoušků váží a potřebují je,“ říká Libor Varhaník, předseda svazu i organizačního výboru šampionátu.
K nalákání diváků mají přispět rovněž televizní spoty, jež vznikly pod režisérským vedením Jana Prušinovského, z jehož dílny vzešel například seriál Okresní přebor. Se současnými i bývalými reprezentanty si ve spotech zahráli Ondřej Vetchý a Pavel Liška.
„Taky běháš, jo?“ ptá se mistryně světa Zuzany Hejnové v prvním „odtajněném“ spotu svým typickým hlasem Liška a zakleká do bloků.
„Jo, občas běhám,“ odvětí atletka.
„A nešla bys večer třeba někam na chvilku?“
„Já bych šla,“ povídá Hejnová, načež vyrazí z bloků.
„Jooo? Hele, tak počkej,“ říká Liška a utíká za ní.
A jak to dopadlo?
„Nedohonil mě. Já se jen tak dohonit nenechám,“ vypráví o natáčení Hejnová a líčí, jak některé záběry opakovali třeba i čtyřicetkrát. „Bylo to náročnější, než jsem čekala.“
Zároveň prozřela ve svém názoru na osobnost Pavla Lišky.
„Já myslela, že ty komediální postavy ve filmech jen hraje. Ale on je nehraje, on je vážně takovej,“ říká sprinterka s úsměvem. „Překvapilo mě, když se mě zeptal, jestli dělám jen překážky nebo třeba i chůzi. Myslela jsem, že si dělá srandu. Jenže on to myslel smrtelně vážně.“
