Těžký život Evy Kováčové, která se později nechala přeoperovat na muže a začala používat jméno René Lízna, skončil tragicky. Po třiceti letech od založení nejtragičtějšího požáru v poválečném Československu spáchal sebevraždu.
„Můžu potvrdit, že jsme řešili úmrtí šestačtyřicetiletého muže z letošního července. Řešíme to jako sebevraždu. Ztotožněn byl, ale ještě se budou dělat testy DNA,“ řekla brněnská policejní mluvčí Andrea Straková.
Šestnáctiletá romská dívka Eva Kováčová zapálila v roce 1984 ústav, ve kterém pobývala čtyři roky. Následovalo vězení, později další založení požáru a Psychiatrická nemocnice v Brně.
Požár ústavu v MěděnciDodnes existuje mnoho verzí toho, co se osudné noci stalo. Jednou z nich je filmové zpracování Requiem pro panenku režiséra Filipa Renče z roku 1991, kde žhářku Evu ztvárnila Aňa Geislerová. Režisér se ve svém celovečerním debutu inspiroval reportáží Josefa Klímy o události. Realita je zde ale podle mnohých pokroucená. Sám Renč říká, že mu nešlo o věrné zachycení událostí, realitu použil jen jako inspiraci pro své dílo. Budova ústavu byla po požáru zničena, od roku 2008 tragédii na místě, kde dům stával, připomíná pomník uhořelým. |
V pátek 25. července letošního roku odešel Lízna z léčebny na vycházku, ze které se nevrátil. Od té doby po něm pátrala policie.
Krátce po odchodu však pravděpodobně zemřel pod koly vlaku pár kilometrů od léčebny. „Nalezený muž zemřel 26. července na trati mezi Černovicemi a Židenicemi v Brně,“ doplnila Straková.
Jméno převzala od jezuitského pátera
Od požáru v Měděnci uplynulo letos 1. listopadu třicet let (více si můžete přečíst zde). Kováčová tehdy v noci na 2. listopad zapálila skříň s oblečením, od které se oheň rychle rozšířil a dřevěná budova vzplála. V ústavu uhořelo šestadvacet chovanek.
„Nevěděl jsem, že to zajde takhle daleko. Chtěl jsem zachránit ty, kteří ještě měli naději žít,“ řekl René iDNES.cz v roce 2009. Uvědomoval si totiž, co způsobil. „Nemůžu se nikomu podívat pořádně do očí, mám na svědomí hodně lidí,“ dodal tehdy.
Eva pomáhala vynášet chovanky z plamenů, proto nikoho tehdy nenapadlo, že žhářem byla ona. K činu se přiznala po pár dnech a byla za něj odsouzena k pěti letům vězení, kde však fyzicky napadala dozorce a trest jí byl opakovaně prodlužován.
Pardubickou věznici opustila až po devíti letech, v roce 1993. Tehdy se jí ujal jezuitský páter František Lízna, u kterého žila půl roku. Trpěla záchvaty agrese a pokoušela se několikrát o sebevraždu. Díky páterovi začala její přeměna v muže Reného, z vděčnosti k dobrodinci si také vzala jeho příjmení.
René poté žil deset let s ženou, která nakonec neunesla náročný život s ním a vztah ukončila. Zhrzený muž následně zapálil byt a ohrozil tak další obyvatele domu. Měl jít opět do vězení, ale psychologové rozhodli o jeho duševní nemoci. Skončil v brněnské psychiatrické léčebně, kde žil až do letošního roku.
Utíkala a ubližovala ostatním
Dívka, která prožila těžké dětství plné týrání ze strany rodičů, žila střídavě u své rodiny a v dětských domovech. Postupně si začala uvědomovat, že nepatří do svého dívčího těla, že se špatně narodila. Její problémovost a nezvladatelnost tak možná byla dána i touto skutečností.
„Lidé s transsexualitou často zažívají veliké utrpení, které kompenzují například agresivitou, nebo trpí depresemi a úzkostmi,“ řekla před pěti lety iDNES.cz sexuoložka Helena Fifková, která Evě pomohla proměnit se v Reného.
Pomníček obětem požáru v Měděnci
Neposlušná dívka se nakonec ve dvanácti letech dostala jako zdravá, ale nezvladatelná do ústavu pro mentálně postižené dívky, který po čtyřech letech zapálila.
Spolu s Evou byly za viníky tragédie obviněny i dvě vychovatelky, které údajně nezvládaly problematickou chovanku a byly na ni příliš kruté. Problémem však bylo už to, že Eva byla do ústavu umístěna. Nepatřila sem, což si uvědomovala. Často utíkala, ubližovala ostatním chovankám a narušovala celý chod zařízení.
„Podle mě byl hlavním viníkem neštěstí celý tehdejší systém, který se nesnažil umístit nezvladatelné děti tam, kam opravdu patřily,“ řekla již dříve iDNES.cz vychovatelka Marie Plevková, která v osudnou noc měla v Měděnci noční směnu.
1. listopadu 2014 |
