Soudkyně Jaroslava Maternová ve verdiktu nejprve rozebírá předcházející rozhodnutí pražského městského soud v Praze. Podrobně popisuje i odvolání, které Roman Janoušek prostřednictvím advokáta podal.
Celý rozsudek najdete zde |
Protože prvoinstanční verdikt vrchní soud zrušil, pečlivě popisuje, proč tak učinil. vyrovnává se i s argumenty obhajoby, které tvrdí, že Janoušek ženu neviděl, zpochybňuje některá svědectví a také revizní posudek v oboru dopravy.
To vše soudkyně odmítá a o Janouškově vině nemá pochybnosti. „Když se mu snažila poškozená, subtilní malé postavy, tedy zcela bezbranná, v odjezdu zabránit vlastním tělem, bezohledně ji pohybem svého auta srazil. Přitom pohnutka vyhnout se osobnímu kontaktu s ní, protože byl pod vlivem návykové látky, se jeví ve srovnání s významem ohrožení lidského života a zdraví zcela malicherná a egoistická. Nejednalo se proto o neopatrnost či nedostatek ohleduplnosti, ale o akt vyložené agrese,“ stojí v rozsudku.
V závěru verdiktu stojí odůvodnění, proč byl uložen trest právě 4,5 roku vězení. „Jako přiměřený všem okolnostem případu, tedy i těm, které právem již soud nalézací bral v potaz ve prospěch obžalovaného, považoval vrchní soud trest v rozsahu čtyř a půl roku. Částečně tak vyhověl odvolacím námitkám státního zástupce, který požadoval trest ještě přísnější, v rozsahu sedmi roků,“ uvedla soudkyně Maternová.
Janoušek dostal tři roky za ublížení na zdraví. Soud konečně rozhodl
