Z loupežného přepadení byli obžalováni dva mladíci, oba byli v minulosti několikrát trestáni. Do soudní síně se na úterní stání však dostavil pouze R. P., kterému v současnosti běží výkon podmíněného trestu.
Třiadvacetiletého mladíka k soudu v poutech přivedla eskorta. Působil zcela klidně a při výslechu svědků se místy usmíval. Ze sedaček určených pro veřejnost sledovalo jednání kromě novinářů asi deset mladých lidí, prý kamarádů obou obžalovaných.
R. P. podle obžaloby spolu s druhým obviněným T. S. v lednu jednomu z hostů herny nabídli odvoz do centra Prahy, po cestě na něj však vytáhli zbraň a sebrali mu peněženku. V dubnu oba mladíky zadržela policie, přičemž dopadení T. S. předcházela dramatická automobilová honička (o zadržení čtěte zde).
Soudkyně Denisa Durdíková shledala obžalované vinnými a oba odsoudila k nepodmíněným trestům. Jejich advokáti se vzápětí proti rozsudku odvolali.
Muži nabídli odvoz a v autě na něj namířili zbraň
Poškozený soudu popsal, že v den, kdy došlo k loupeži, šel do baru Zipo v pražských Letňanech. „Po půl hodince jsem přešel do herny, kde jsem hrál na automatu. Začalo se mi dařit. U baru jsme si povídali se slečnou, navrhl jsem, abychom šli někam na diskotéku společně,“ popisoval. Slečna s mladíkem mu prý nabídli, že je odveze jejich kamarád.
Společně pak nasedli do auta a zamířili do do klubu Zlatý strom. „Jeli jsme směrem z Letňan, v tmavé uličce řidič zastavil, vystoupil, obešel auto, otevřel zadní dveře. Zatlačil mě na sedačku auta a cítil jsem na krku zbraň. Chtěl po mně peníze, výhru, co jsem vyhrál v herně. Tu jsem měl v kapse, vytáhl jsem peněženku, dal jsem mu ji. Vytáhl mě z auta a odjeli,“ popisoval oloupený T. Š.
Poté prý zavolal policii, ovšem za několik minut se vrátili pachatelé. „Namířil na mě pistoli a říkali, že jsem jim nedal všechno,“ uvedl poškozený. Zda šlo o skutečnou zbraň či o maketu, nevěděl. Když posádce auta oznámil, že již volal policii, odjeli.
Od přepadení jej prý trápí psychické potíže, což byl také důvod, proč se k soudu obával dostavit. „Mám zlé sny, nespavost, pořád se mi to vrací,“ uvedl.
Vyslechnuti byli také dva svědci. Jedním z nich byl taxikář, kterého si poškozený přivolal poté, co byl přepaden. „Byl rozklepaný, měl strach,“ řekl svědek. V soudní síni vypovídal také D.V., kamarád obžalovaného T. S. a známý R. P.
Vinu se snažili svalit na kamaráda
Kamaráda D. V. se přitom oba obžalovaní snažili do celé věci zatáhnout. Obhájce obžalovaného R. P. podotkl, že se jedná o komplikovaný a nejednoznačný případ a existují rozpory v jednotlivých výpovědích. „Můj klient uvedl, že z automobilu na Proseku vystoupil a dále s celou záležitostí neměl nic společného. Místo něj prý do automobilu nastoupil D. V. Otázka je, kdo v autě skutečně byl či nebyl,“ řekl advokát.
Nicméně D. V. vehementně popřel, že by se onen večer setkal či jakkoli komunikoval s obžalovanými. Jeho výpověď potvrdily i informace o hovorech z jeho mobilního telefonu. Soudkyně při odůvodnění rozsudku uvedla, že výpovědi obžalovaných se měnily a nejsou věrohodné. „Obžalovaný výpověď záměrně zkresloval, aby se vyhnul trestu,“ uvedla.
Obžalovanému R. P. soudkyně udělila trest na spodní hranici, jelikož přihlédla k tomu, že dosud nebyl odsouzen za násilnou trestnou činnost. Vraždu spáchal jako nezletilý a podle zákona jej proto nelze považovat za recidivistu. Zohlednila také to, že při loupežném přepadení narozdíl od druhého odsouzeného T. S. nepoužil násilí. Právě T. S. totiž na poškozenéh mířil zbraní.
Vraha z Kmetiněvsi propustili v lednu 2010
Letos je to deset let, kdy R. P. v Kmetiněvsi na Kladensku ubodal a znásilnil svoji třináctiletou spolužačku Barboru. Policie po vrahovi pátrala více než půl roku a bezúspěšně. Pachatele nakonec odhalila na základě testů DNA. Následujících pět let mladík strávil ve výchovných ústavech. Pustili ho v lednu 2010.
Poté se často objevoval v Praze a opakovaně měl problémy se zákonem, hlavně kvůli krádežím.
Proč nyní nelze zveřejnit jméno vraha z KmetiněvsiUvedená povinnost vyplývá ze zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže, kde je mimo jiné uvedeno, že "nikdo nesmí jakýmkoli způsobem zveřejnit žádnou informaci, ve které je uvedeno jméno, popřípadě jména, a příjmení mladistvého, nebo která obsahuje informace, které by umožnily tohoto mladistvého identifikovat (§ 53 a násl.)”. Tímto kategorickým zákazem, zákon sleduje ústavou zaručenou ochranu soukromého života mladistvého a omezení negativních vlivů na jeho psychiku pramenících z publicity projednávaného případu a z tlaku veřejného mínění. Zároveň vytváří prostor, resp. alespoň nějaké minimální předpoklady pro konsolidaci osobních poměrů mladistvého, jeho resocializaci a zdravý sociální rozvoj. Ochrana soukromí a osobních údajů mladistvého tedy zde není cílem, ale jedním z prostředků k dosažení sledovaného cíle, tj. realizaci zájmu na ochraně mladistvých a na zajištění jejich nápravy ve formě obnovení jejich narušených sociálních vztahů a vytvoření podmínek pro jejich užitečné společenské uplatnění. Zákaz v zásadě nepřipouští výjimky, důsledně vychází z toho, že mladistvý je per definitionem vždy napravitelný, a tedy je nutné jej v tomto ohledu také chránit. Ján Matejka, zástupce ředitele Ústavu státu a práva AV ČR |
