Slavia urvala první bod z pěti zápasů. Nevidíte aspoň v tom malou změnu k lepšímu?
Nezměnilo se vůbec nic. Odehrajeme dvacet minut a pak přestaneme hrát. Vůbec neplníme pokyny, které si říkáme. To jsme mohli v létě trénovat, běhat v lese, jak se nám chtělo, ale když pak nastoupíme proti takovým hráčům a neplníme zásadní úkoly, nemůžeme chtít vyhrát.
Jak se tomu dá pomoct?
Že se sebereme a půjdeme hrát někam na rybník. Protože to je o kvalitě a koncentrovanosti, není to o tom, že bychom nebyli připravení fyzicky. Opakují se furt ty samé chyby. Mně se nestalo, že by soupeřův obránce udělal chybu proti mně a dostal mě takhle do šance, jak my dostáváme soupeře. Nebo že bych zůstal úplně sám mezi kruhama.
Dá se to nějak řešit, vyříkat si to v kabině?
Já osobně nevím. My si tohle říkáme po každém zápase, po každém tréninku. Trenéři nám na videu ukazují mraky šotů s chybami, abychom je příště napravili, I s góly, které dostáváme. Přijde mi, že ta kvalita tady není, že si z toho nebereme vůbec žádné ponaučení a na ledě to je vidět. I v té tabulce.
Přitom v první třetině jste dokázali dát dva góly za minutu. Čím to?
To bylo právě jen těch prvních dvacet minut. Řekli jsme si, že na ně vlítnem, bohužel ta další dvacka byla úplně něco jiného. Na dvacet minut se hrát nedá. Já být naším gólmanem, tak skončím někde v Bohnicích, protože to není možné, co musí (Dominik Furch) pochytat. Ve druhé třetině vytáhl třikrát puk z prázdný brány.
Na některých hráčích je vidět, jak jim odskakují puky, nedávají si přesné přihrávky. Není to psychickou dekou, která na vás leží?
Dobře, ale proč ztrácíme puky v našem obranném pásmu? To není o psychice. To je nekoncentrovanost a špatná disciplína! Bohužel to zní hrozně tvrdě, ale já jsem známý tím, že jsem vždycky řekl to, co si myslím, a teď to tvrdím taky. Neplníme pokyny trenérů, nehrajeme jednoduše. A bohužel nemáme kvalitu na ten hokej, co zkoušíme. Takhle to nejde.
Olomouc nakonec uspěla v nájezdech. Vyčítáte si ten váš, který jste proti Jiřímu Trvajovi neproměnil?
Tam si říkám něco, co nesmím udělat, a přesně to udělám. Vím, že mu to nesmím dát na lapačku, že jí má dobrou, a stejně mu to tam hodím. To je ta frustrace... Omlouvám se, že nejsem trošku pozitivnější, ale ono není z čeho.
