Radek Krejča v jurtě, kterou postavil pro děti z lesní školky Pramínek nedaleko...

Radek Krejča v jurtě, kterou postavil pro děti z lesní školky Pramínek nedaleko Říčan u Prahy. | foto: Markéta Davidová

Učitel postavil dětem jurtu. Zákon ji možná zakáže, chybí jí dlaždičky

  • 297
Děti z lesní školky potřebovaly zázemí na zimu. Jejich učitel jim za měsíc s partou deseti pomocníků vyrobil a postavil jurtu s průměrem šest metrů. Děti budou mít svůj prostor, pokud tedy přes prezidentské veto nezačne platit nový zákon o dětských skupinách.

Pokud by se měl dodržet zákon, který byl schválen poslanci, musely by se do jurty dát ještě minimálně tři záchodové mísy, tři umyvadla, každé s dávkovačem mýdla, a všude kolem kachlíky. Nadšenci, kteří jurtu postavili, už počítají jen s kamínky a hliněným komínem. Pak bude hotovo.

V lesní školce Pramínek nedaleko Říčan u Prahy si před lety postavili svépomocí slaměno-hliněný kulatý domeček. Jak dětí postupně přibývalo, ukázalo se, že domeček nestačí a že je pro novou třídu potřeba další zateplený prostor na zimu. A protože jeden z učitelů ze školky sám bydlí v jurtě, kterou si dokonce i sám vyrobil a postavil, padla volba přirozeně na tento nomádský příbytek.

Zvenčí vypadá jurta jako velký kruhový stan.

S chutí do toho, za týden je hotovo

Hlavním kritériem pro stavbu jurty v Pramínku byly finance. „Bylo potřeba to provést co nejlevněji,“ říká Radek Krejča, učitel dětí, stavitel jurt, přírodní zahradník a veganský kuchař.

Místo osvědčené stavby svépomocí s rodiči ho tentokrát napadlo jiné řešení: „Udělat workshop i pro lidi, co by si chtěli postavit v rámci něj svou vlastní jurtu,“ líčí. Zájemců o toto alternativní, přírodní a levné bydlení se nakonec sešlo deset a během prvního zářijového týdne společně vyrobili materiál hned na tři jurty.

„Spousta lidí poprvé v životě držela hoblík,“ vypráví Radek. Všichni účastníci byli však prý nadšení a samostatní, a to od nejmladšího patnáctiletého klučiny přes mladé páry až po čtyřicátníka.

„Udělali jsme několik stanovišť. Na jednom se řezalo, na druhém vrtalo, na třetím hoblovalo,“ popisuje zkušený řemeslník Radek. I když se to prý nezdá, je na dřevěné konstrukci z tyčí hodně práce.

„Musí se ohoblovat, zbrousit, srazit hrany, vyvrtat a ohnout v parní komoře.“ Vše je přitom uděláno postaru, na suché spoje, jak to má Radek nejraději. Hřebíky jsou vlastně jen v podlaze.

Po týdnu obrábění dřeva přišly na řadu betonové patky, na ně ovčí vlnou izolovaný kruhový rošt a podlaha, aby jurta odspodu nenasála vlhkost a ani v našich klimatických podmínkách neplesnivěla. Poslední zářijový víkend pak všichni společně jurtu v lesní školce vztyčili.

Průběh workshopu
Průběh workshopu

Průběh workshopu

„Tatínci dětí z lesní školky pomáhali s broušením podlahy, natírali dřevo. Maminky vařily a pekly o sto šest a staraly se o plná břicha pracovníků,“ popisuje společné úsilí všech Barbora Smetánková, spoluorganizátorka lesního klubu.

Druhá je lepší díky té první

„Byl to trochu hukot, jedna velká improvizace jako všechno, co dělám, ale vyšlo to,“ vzpomíná Radek, který se po postavení své druhé jurty nepovažuje za žádného profesionála v tomto oboru. Přesto si pochvaluje, že ta druhá se povedla úplně skvěle. Podle první, ve které už čtvrtým rokem nedaleko školky bydlí, totiž přesně věděl, co vylepšovat.

„Tady jsme stěny stáhli ocelovým lanem hned, takže se nám nosné ohýbané paravány vůbec neprohnuly, ale zůstaly v devadesátistupňovém úhlu,“ uvádí příklad. Tentokrát si také vybrali dřevo s úplným minimem suků už na pile. I opracování je u školkové jurty dokonalejší a plátno daleko lépe vypnuté, protože bylo více lidí na práci.

V popředí je budova lesní školky.

Ale kdo ví, co za zlepšení Radek časem vymyslí i na této jurtě. „Lžíce také nevznikla ze dne na den,“ usmívá se vleže na dosychající podlaze uprostřed kruhu představujícího celý vesmír. Nad hlavou mu prosvítá světlo korunou symbolizující slunce. Vedle něj doutná vykuřovadlo, které má ještě více vyladit zatím úplně prázdný prostor.

Během podzimu přibudou ještě kamínka a kuchyň a zvenku pak vyroste terasa kopírující vnitřní kruh. „Možná se jurta bude o víkendech pronajímat i lidem, co si chtějí vyzkoušet, jaké to je v ní bydlet,“ plánuje Radek do budoucna.

Jurta versus zákon

Nejisté budoucnosti lesních školek se po prezidentském vetu nového zákona o dětských skupinách Radek nebojí. „Nechtěl bych svou přítomnost řídit obavami z budoucnosti. Raději budu dělat maximum teď a tady,“ míní.

Co vlastně zákon, který se teď vrací do Sněmovny, mimo jiné nařizuje? „Hygienická kritéria pro všechny skupiny starající se o děti předškolního věku: jednu dětskou mísu a umyvadlo na každých pět dětí, umyvadla vybavená tekoucí pitnou teplou a studenou vodou,“ popisuje Barbora Smetánková.

Textilní „fasáda“ vydrží tak šest až sedm let, pak ji bude nutné vyměnit, přijde asi na 13 tisíc.

Detail stropu

Podle ní to jsou však podmínky pro klasickou kamennou školku, která ta jejich lesní nikdy nenaplní. Ani nechce. „Jsme od začátku postaveni úplně jinak. Jsme přesvědčeni, my i rodiče, že hygienické podmínky naplňujeme do té míry, jak je potřeba,“ tvrdí.

Představa splachovacího vykachlíkovaného záchodu v jurtě je vskutku poněkud zvláštní. Navíc ne jednoho. Společnými silami se proto se všemi sto dvaceti lesními školkami snaží i Pramínek neustále dělat vše pro to, aby zákon s takovýmito nařízeními nezačal platit.

„Věřím, že veškerá naše energie a to, co tady vzniká, neskončí, že budeme dál s dětmi v lese,“ říká spoluorganizátorka lesní školky, která dokázala s rodiči svépomocí a za minimální náklady vybudovat už druhé přírodní zázemí pro děti.

Radek Krejča, učitel dětí, stavitel jurt, přírodní zahradník a veganský kuchař na „místě činu“

Výtah ze zákona:

410/2005 Sb. VYHLÁŠKA ze dne 4. října 2005
o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých Změna: 343/2009 Sb.

  • Pro 5 dětí musí být zřízena jedna dětská mísa a umyvadlo.
  • Všechna hygienická zařízení musí být vybavena umyvadly s tekoucí pitnou studenou a teplou vodou. Vybavena musí být mýdlem v dávkovači.
  • Pokud není řešeno osoušení rukou ručníky na jedno použití, má každé dítě vlastní ručník umístěný tak, aby se vzájemně ručníky nedotýkaly.
  • Ve všech hygienických zařízeních musí být vždy k dispozici toaletní papír, na WC dívek musí být krytý nášlapný odpadkový koš.
  • Stěny a podlahy každého hygienického zařízení musí být omyvatelné a čistitelné do výše nejméně 1,5 m a snadno dezinfikovatelné.
  • Na 1 dítě musí plocha denní místnosti užívané jako herna a ložnice činit nejméně 4 m2.
  • Plocha na 1 lehátko nebo lůžko pro spánek musí činit nejméně 1,7 m2 na 1 dítě.

Pomíjivé bydlení bez zadlužení

A kde vlastně skončily dvě další jurty vyrobené během workshopu? Tak ty si postaví až jejich majitelé na pozemcích, které si pro sebe teprve hledají. „Chtěli však dopředu využít toho, že si mohou jurtu postavit sami za hodně pěkné peníze,“ vysvětluje Radek.

Školková jurta vyšla v rámci workshopu přibližně na 170 tisíc korun, a to i s na míru ušitou látkou z bavlny a polyesteru, izolací z prané ovčí vlny v pásech a veškerým dřevem.

Pomoci dalším rodinám bydlet a přitom se nezadlužit, to je hlavní smysl, který Radka motivuje ve stavění a výrobě jurt. Pro velký zájem na jaře nejspíš uspořádá opět podobný workshop. „Další rodiny si budou jurtu moci postavit a žít v ní bezstarostný život.“

Do jara si chce jurtu vyrobit a postavit i Viktor ze Slezska, jeden z účastníků workshopu. „Teď bydlíme se ženou a dvěma malými dětmi v baráku, ale rozhodně je pro život přirozenější kulatý prostor než rovné stěny a rohy. V přírodě všechno funguje v kruhu, tak proč si komplikovat situaci,“ uvažuje.

Zároveň mu jurta skýtá pocit, že není na věky věků. „Pociťuji v tom podivnou absurditu stavět obydlí na tisíc let, kdežto doba trvání takové přírodní stavby jde ruku v ruce s pomíjivostí těla,“ vysvětluje, proč mu vůbec nevadí, že textil vydrží jen pár let, než se bude muset vyměnit, a proč v bydlení v přírodní jurtě spatřuje prioritu před jejich současným komfortním bydlením.

Podle Radka však spoustě lidí právě ta pomíjivost nevyhovuje. I když plachta na střeše vydrží šest, sedm let a její výměna přijde jen na třináct tisíc, vymýšlí teď s kamarádem architektem trvanlivější mobilní domek, přesto ve stylu jurty.

„Koruna by byla základ. Stěny by měl celodřevěné, střecha by byla z rákosu,“ představuje si Radek svůj příští projekt levného přírodního bydlení. Samozřejmě opět kruhového. „Čtverec se v přírodě nevyskytuje. Kruh do ní zapadne celkově lépe.“

Školka si postavila vlastní domek ze slámy a hlíny:

10. června 2014

.