Devíti bodům nikdo nevěřil. Co vy jste si přál?
Spíš jsem to nečekal, ale jinak jsem chtěl vyhrát každý zápas. Ve všech jsme byli velice produktivní. Kromě prvního poločasu s Tureckem jsme odehráli všechno dobře soudržností i takticky. Kazachstán byl nepříjemný, rychlý, ale chyběla jim taktická vyspělost, kterou máme my. Góly, které jsme dávali, pramenily z jejich taktických chyb. Musíme být maximálně spokojení, to je fantastický start. Na druhou stranu: cesta je pořád ještě dlouhá.
Jak se vám na to dívalo?
Nervózně. Během takových zápasů jsem mnohem nervóznější než na hřišti.
Kdy jste se uklidnil?
Když rozhodčí písknul konec, protože se to pěkně zamotávalo.
Kdy jste pochopil, že nebudete moci hrát? Hned po příletu?
To ne. Ráno jsem to ještě zkoušel, ale nemohl jsem jít do hry. Nemohl jsem udělat nic ostrého, nepustilo mě to do sprintu. A abych při zápase jel jenom na jedno tempo, byl bych tam úplně zbytečný.
Jak jste povzbuzoval spoluhráče?
Nijak. Ať na hřišti jsem, nebo ne, naše taktika se nemění.
V Astaně jste byli mimořádně produktivní, zlepšují se vaše ofenzivní akce?
To bych tentokrát moc nehodnotil. Umělá tráva je specifická. Nesrovnával bych to s Holandskem nebo Tureckem. To by nebylo fér. Ale ano, produktivita byla výborná. Dostala nás tam, kde jsme.
Na kolik se zvýšily postupové šance?
Zvýšily se hodně. Máme devět bodů, ale pokud si začneme myslet , že jsme něco víc, draze za to zaplatíme.
Dokážete posoudit, nakolik jste týmu chyběl?
To je úplně jedno, jestli jsem chyběl. Hlavní je, že jsme vyhráli.
Jak je to zranění vážné?
Ještě nevím, hned ráno se vracím do Londýna. Doktor mi říkal ,že budu mít asi něco vyteklého mezi svaly. Pořád se mě to nechce pustit.
