Myslel si na slušné umístění, myslel, že sáhne po podílu z 5milionové dotace. Jenže pak Váňa třikrát málem vypadl ze sedla, za Taxisem dokonce chviličku seděl mimo ně a na Suchém příkopu, 22. překážce bezmála sedmikilometrového kurzu, pochopil: „Tenhle rok o peníze bojovat nebudeme.“
A pak s tónem zklamání v hlase dodal: „Za rok? To je jednoduché, budu se dívat z tribuny.“
Pravda, tolikrát už se takto loučil a pokaždé pak stál na startu, znovu nabuzený a připravený ukázat mladým, že věk ve Velké není nejdůležitější faktor. Však když tu triumfoval naposledy, v roce 2011, bylo mu 58 let.
Jenže letos Váňovi schází jen pár dnů do 62. narozenin a byť si myslel, že svou misi v Pardubicích dotáhne na start s číslem 30, po střízlivé úvaze pochopil, že jeho 28. start na zamilovaném závodišti bude tím úplně posledním.
„Každá písnička jednou končí,“ uvědomil si po doběhu. „Je čím dál těžší dát se do cajku a možná bude opravdu lepší se na to vyprdnout a nechat to mladším. Velká pardubická je čím dál rychlejší.“
A ani on, ani Tiumen už nové vlně nestačí. „Dvakrát třikrát jsem ho plácl po krku, ale když jsem viděl, že tam není žádná reakce, že nešel za těmi mladými, měl jsem pocit, že už je nedohoníme,“ říkal Váňa.
Jednu silnou vzpomínku si však legendární žokej přesto odnese - když přišel s Tiuemen před tribuny na představování, potlesk 20 tisíc diváků byl nejsilnější právě v momentu, kdy zaznělo jméno Váňa. „Užíval jsem si to, je to docela příjemné. Tu nádheru před tribunami, to si budu pamatovat. Co jiného?“
Podívejte se, co po závodě řekli vítěz Faltejsek a Josef Váňa:
