„Měl jsem od pátku nakopnuté lýtko, nechtěl jsem to nijak pokoušet,“ řekl v neděli večer kazašského času, než ve svítivě žlutých kopačkách vyběhl na předzápasový trénink.
Tomáši, je tentokrát příprava na kvalifikační zápas složitější? Cestování, časový posun, únava, umělá tráva...
Není optimální, když jste osm hodin na cestě, na druhou stranu máme dost času si odpočinout. Všichni jsme hodně spali. Teď už si musíme co nejlíp zvyknout na hřiště.
Je umělá tráva největším úskalím?
Zcela určitě.
Už víte, jaké zvolíte obutí? I to může být rébus.
Vezmu si lisovky a uvidím. Nemám s tím žádnou zkušenost, od žáků jsem na umělce nehrál.
Ani s Kazachstánem nemáte zkušenosti. Už jste soupeře nastudovali?
Zatím hodně málo, trenér to asi neměl čas všechno sestříhat. Zítra to do nás určitě napere. (úsměv)
A obecně: jak se připravujete na týmy, proti kterým jste ještě nikdy nehrál?
V dnešním fotbalu se musíte na každého soupeře připravit stejně. Podívejte, jak Kazaši v pátek potrápili Holanďany. Favorit je zlomil až deset minut před koncem.
Vy často opakujete, že v každém utkání chcete vyhrát. Ovšem v Astaně by se vyhrát mělo. Tím spíš po vašem skvělém startu do kvalifikace.
Samozřejmě by to byla ztráta a velká škoda, kdybychom nevyhráli. Ale upozorňuju, že to bude podobně těžký zápas jako v Turecku nebo s Holanďany. Hlavně tím, že bude úplně jiný než dosud. Nemyslím, že náš soupeř bude hrát otevřeně. Spíš to bude dobývání.
