V Kazachstánu se blížila sobotní půlnoc, když se reprezentanti poprvé seznámili se hřištěm, na kterém se v pondělí budou prát o body do kvalifikace o Euro 2016.
Z venku futuristický vzhled, nádhera uvnitř, zatahovací střecha, která do hlediště nepustí déšť ani zimu. Dojmy z arény v Astaně kazí jen to hřiště...
„Musíme se s tím poprat, nic jiného nezbývá,“ říkají vesměs všichni.
Zatím byl na programu jen lehký trénink. Pro ty, kteří v pátek v Turecku nastoupili v základní sestavě, jen regenerační. Někteří v teniskách vyklusávali kolem hřiště, které pod nimi zvláštně vrzalo, pak se protahovali.
Kapitán Tomáš Rosický stranou dění rozmlouval s trenérem Pavlem Vrbou, poté se po hřišti sám procházel. Je to jeho styl pozápasového tréninku. Bylo poznat, jak na hřiště nahlíží s obavou. „Na umělé trávě netrénuju, nehraju, nevím, jak na to budu reagovat,“ říkal už před cestou.
Náhradníci se nešetřili. Co chvíli skluz, pak hned další. Ne, to nebylo cvičení jen pro zahřátí. Při bagu se jezdilo po zadku. Když záložník Jaroslav Plašil vstával po jednom ze skluzů, díval se, jestli se o trávu neodřel...
„Ve Zwolle máme jinou, lepší. Je v ní guma, takže není hřiště tak tvrdé jako tady,“ popisoval útočník Tomáš Necid, který jako jediný z reprezentantů hraje soutěžní zápasy na umělé trávě běžně. „Ale zas tak hrozné to není, zažil jsme i horší,“ mávnul rukou.
S umělou trávou se opět setkávají sparťané, Kadeřábek, Vácha, Dočkal, Krejčí a Lafata jednak v srpnu hráli proti Zwolle a v prosinci ji v pohárech čeká neoblíbený povrch i v Bernu.
I brankáři Čech, Vaclík a Pavlenka absolvovali kratší a méně intenzivnější přípravu. Jen aby se protáhli, poznali odskok míče atd.
Došlo i na zábavu. „Trefte střechu,“ zněl pokyn. Ale ani Petr Čech to nedokázal. Míč vykopl vysoko nad sebe, letící bílý balon se však konstrukce nedotkl. Kolář, Pilař, Limberský... Každého to lákalo. Ale nikdo nedokopl.
