Letecké expedice Jiřího Pruši

Aktuální expedici Jiřího Pruši „Po stopách uprchlíků“ sledujte na Flying Revue.

 
 

Jadran z nebe: kde se ženil Djokovič a kde odpočívala císařovna Sissi

  • 5
Třetí den výpravy letadlem nad ostrovy v Jaderském moři nezačal zrovna nejlépe. Nepříjemný a neochotný personál na letišti v černohorském Herceg Novi nechtěl Jiřího Prušu vůbec pustit k letadlu. Dokonce po něm žádali, aby se odbavil. Piloti ale letenku na svůj stroj nemívají.

Z Herzeg Novi, kde jsem nocoval, to na letiště po silnici trvá kolem Boky Kotorské hodinu a půl. Chtěl jsem odstartovat co nejdřív a tak jsem ráno využil ferry, kyvadlové lodní dopravy přímo přes záliv. To mi cestu na letiště zkrátilo na třetinu, čili dobré rozhodnutí.

Letadlo on-line

Sledujte 4. díl unikátního projektu

Co píše pilot z letadla a kde se zrovna nachází najdete zde

Ostrovy Jaderského a Egejského moře

Ještě že jsem byl na letišti dřív - start totiž provázelo drobné drama. Dáma za přepážkou, přes niž jsem musel projít k letadlu, mě přivítala podobně jako policista na letišti Mali Lošinj před dvěma dny. Jen namísto televize měla puštěné rádio. Když jsme se přes hluk linoucí se z rádia vůbec uslyšeli, nevěděla, co se mnou. Já zase skoro nerozuměl její lámané angličtině. Výsledkem byly znechucené grimasy úřednice a můj poněkud kyselý úsměv. Dvě dívky, které si zavolala na pomoc, si se mnou sice také nevěděly rady, ale alespoň se mile usmívaly.

Zkoušely odbavení u check-in přepážky, ale to jaksi nejde, jako pilot jsem pochopitelně letenky prost. Pokus číslo dva: bezpečnostní prohlídka. Tam mi přísně vyhlížející mladá žena stroze oznámila, že s kufříky na letištní plochu nesmím a tečka. Už se mi lehce začínala pěnit krev, na druhou stranu jsem se bavil představou, že to bude dobrý příběh do článku na další den. Usmíval jsem se proto a celkem klidně požádal, ať to nějak vyřeší, že bez „těch kufříků“ prostě nemohu odletět.

Nakonec se objevil jakýsi šéf, který naštěstí uvažoval rozumně. Nechal si ukázat kamery v jednom a dráty s nabíječkami ve druhém kufříku, pravil, že je to O.K., ať to dám na rentgen. Pak vše ještě prohlédli, nadělali mi v kufrech trochu binec, ale hlavně, že jsem mohl jít. Žena od security se mi omluvila. Prý si myslela, že tam mám nějaké nářadí s ostrými hroty a to prý nesmím. Proč se nepodívala ani nezeptala, to mi vysvětlit zapomněla. 

Náladu mi zvedlo povolení k obletu Boky Kotorské, takže jsem nedlouho poté, co mě k letadlu pustili, ve výšce 1 000 stop zběsile prolétával jednotlivá ramena Boky Kotorské. Bylo to skvělé. Kolem mě vysoké hory, pode mnou moře a úzké pobřeží s vesničkami. Jen to chtělo trochu více soustředění, když jsem se v těch údolích točil. Chvílemi jsem si připadal jak v akčním filmu, zejména když jsem před otočkou chvíli zdánlivě mířil přímo na skály. „Šněrování“ Bokou můžete dobře vidět na on-line mapě ve speciálu.

Oblet Boky Kotorske

Pilot Jiří Pruša

pilotuje malá sportovní letadla již řadu let. S iDNES.cz spolupracuje už delší dobu. Nyní z nebe mapuje evropské ostrovy

Společně s režisérem Petrem Nikolaevem připravuje filmovou epopej o čsl. legionářích

Více o Jiřím Prušovi na webu www.prusa.org

Jiří Pruša, bloger iDNES.cz a pilot malého letadla

Po ukončení Mise Boka Kotorská jsem odletěl k ostrůvku Sveti Štefan. Tento ostrůvek má impozantní historii, protože se sem v letech 1960-1980 sjížděly světové celebrity. Seznam mluví za vše: Elisabeth Taylorová, Sophia Lorenová, princezna Margareta, Marylin Monroe, Carlo Ponti, Kirk Douglas, Ingemar Stenmark a šachisté Boris Spassky a Bobby Fischer. Celý ostrov, který původně hostil královskou letní residenci, je od šedesátých let vlastně jeden uzavřený resort, který byl nedávno znovu restaurován a jeho nové slávě pomohlo i to, že se tu v roce letos v červenci oženil tenista Djokovič.

Pak už jsem přeletěl Ulcinj a vletěl do albánského prostoru. Dispečer mi nabídl přímou cestu na Korfu, což cestu trochu zkrátilo. Musel jsem ale vystoupat výš, protože přímá dráha mě zavedla dále nad moře a posléze do vysokých hor na jihu Albánie. Jakmile jsem hory překonal, byl jsem opět nad mořem – tentokrát už ale ne Jaderským, nýbrž Jónským, které v této oblasti začíná.

Kolem půl druhé pražského času jsem přistál na ostrově, o němž jsem se zapřisáhl, že už mě tu letadlem nikdo neuvidí, na Korfu. Loni v dubnu mi tu totiž Dynamic zmrzačili. Napsal jsem o tom tehdy článek na svůj blog. Svůj slib jsem tedy porušil, ale zajistil jsem si přes šéfa zastoupení handlingového agenta, že si pro mě přijedou na ranvej a nenechají mě na pospas nikomu jinému. Vše tentokrát proběhlo perfektně a jejich auto Follow me na mě skutečně hned u dráhy čekalo. Popravdě, jinou volbu než Korfu jsem stejně neměl, protože do Řecka se musí přes mezinárodní letiště, a to je s benzinem pro můj stroj z této strany v Řecku jen jedno – Korfu.

Trochu jsem se osvěžil a hned po hodině odstartoval znovu na cestu kolem ostrova a výlet nad Diapontské ostrovy (Ereikoussa, Othonoi a Mathraki), které leží severovýchodně od Korfu. Stejně jako Korfu jsou součástí Jónských ostrovů. Tohle poletování mi trvalo asi hodinu a půl, po které jsem se vrátil nad hlavní město Korfu, několikrát jsem ho přeletěl a přistál.

Evropské ostrovy z nebe knižně

Korfu má ohromnou historii – nebylo například nikdy dobyté a obsazené Turky, a proto je jeho obyvatelstvo, tradice i kuchyně odlišné od zbytku Řecka. Do roku 1864 bylo kontrolováno Brity a teprve od tohoto roku byl ostrov připojen k Řecku. Na Korfu si na konci 19. století nechala postavit letní sídlo také manželka našeho tehdejšího panovníka Františka Josefa – Alžběta, známá také jako Sissi. Tato impozantní vila, která je dnes muzeem, ohromně připomíná Pelleovu vilu ve stejnojmenné ulici v Praze 6, kde jsem shodou okolností vyrostl.

Tak zase zítra.

, pro iDNES.cz