Zatímco v roce 1989 jich v metropoli stály stovky a opuštěné bakelitové vozy se staly jedním ze symbolů tehdejších událostí, v pondělí k ambasádě dorazily jen čtyři. Mezi nimi i v nich však nechyběli pamětníci čtvrtstoletí starých obrázků.
V jednom z trabantů přijel k Lobkovickému paláci třeba Martin Švamberg z Lysé nad Labem. „Když jsme si to auto koupili, tak jsme mysleli, že to bude normální tuctové auto, jakých v té době ještě bylo spoustu. Až pak jsme poznali, že to auto je z roku '89,“ vylíčil majitel zeleného stroje s proslulým dvoutaktním motorem pod kapotou.
Původního německého vlastníka, který ho patrně zanechal v Praze při útěku na ambasádu, se mu k jeho lítosti dohledat nepodařilo. Zná ale prý i další české vyznavače trabantů, kteří jezdí auty osiřelými v Praze při útěku jejich majitelů na Západ. „Znám minimálně dva a ti dneska odmítli přijet s tím, že si myslí, že to není vhodné, aby jim náhodou to auto nezabrali,“ poznamenal s úsměvem.
Wartburgy i trabanty si rozebrali Pražané
Jedním z těch, kteří před 25 lety do Prahy přijeli autem a při cestě za svobodou ho v Československu nechali, byl Werner Tetmeyer. Do města tehdy ze svého bydliště u Baltského moře přijel ve wartburgu a posléze ho za 200 západních marek prodal neznámému zájemci za plotem ambasády.
Záplava trabantůOsiřelá auta východních Němců, které původní majitelé sami neprodali, zabavily úřady a rozprodaly je v bazarech za třetinovou cenu. Byl o ně ohromný zájem, tisíce Čechů tehdy levně přišly k vozu. Archivy vypovídají o tisícovkách trabantů či wartburgů. „Doslova se po nich zaprášilo,“ vzpomínal před časem pro iDNES.cz Josef Mihalík z pražského magistrátu. |
„Chtěl koupit trabanta, ale já mu říkal, že žádného nemám, zato mám wartburga a 200 marek bylo dobrých. Měl jsem tak kapitál do začátku,“ řekl Tetmeyer Českému rozhlasu. Tetmeyer se nakonec usadil nedaleko bavorského Fürthu a do Prahy se letos vrátil stylově - za volantem trabantu. „Ten ale patří synovi, já jsem ho jen montoval,“ zdůraznil.
Poslední cesta, kterou ve svém wartburgu absolvoval, vedla k tehdejšímu západoněmeckému velvyslanectví. Přes čtyři tisíce východních Němců tam netrpělivě čekaly na rozhodnutí vlády v Bonnu, zda běžence pustí na druhou stranu železné opony. Do západního Německa odjel vlakem nedlouho poté, co tehdejší ministr zahraničí Hans-Dietrich Genscher z balkonu Lobkovického paláce nadšeným davům oznámil, že je cesta volná.
Bakelitových vozítek mělo být dvacet, přijely čtyři
V nejstarším exempláři minikolonu trabantů na ambasádu přivedl německý velvyslanec Arndt Freytag von Loringhoven. „Byl to úžasný pocit, ještě nikdy jsem trabantem nejel,“ přiznal. Během jízdy se mu prý v hlavě vybavovaly obrázky staré 25 let.
Ačkoli spanilou projížďku trabantů absolvovaly pouze čtyři z původně ohlášených dvou desítek vozů, byl velvyslanec spokojen. „Ještě očekáváme pár dalších a hlavně tu máme mimořádně hezké exempláře. Jeden dokonce s originální východoněmecké espézetkou,“ pochvaloval si velvyslanec.
Německá ambasáda, která dodnes sídlí v malostranském Lobkovickém paláci, pořádá u příležitosti 25. výročí útěků východních Němců vzpomínkovou akci a setkání pamětníků. Konat se bude v úterý přímo na pozemcích, kde běženci několik týdnů přespávali na schodištích nebo pod stany.
Na ambasádu míří zhruba 150 někdejších uprchlíků, ale také Genscher nebo současný šéf německé diplomacie Frank-Walter Steinmeier. Ten se v úterý setká i s českým prezidentem Milošem Zemanem.
