Humorista, kreslíř, ilustrátor, sedmnáctinásobný mistr republiky v jízdě na saních, který se dvakrát zúčastnil olympiády, Petr Urban není tak veselá kopa, jak by se mohlo zdát. V dětství trpěl syndromem nechtěného dítěte a citovou deprivací, což se na něm podepsalo.
"Kreslím docela tvrdý humor, možná tak stejně tvrdý, jako na mě byli mí rodiče," říká Urban ve své 13. komnatě.
Jeho otec byl také úspěšný v sáňkování a často nebyl doma. "Za dětství jsem ho málo vídal, a když jsme byli spolu, tak se choval, jako bych k němu nepatřil," vzpomíná Urban. S přísnou matkou si pak vytrpěl své. Dostával výprask, sedával na hrachu, spal v zimě. "Máma vždycky říkala, že určitě nejsem jejich."
Nikdy se nedočkal vřelého objetí a to se na něm podepsalo. Od dětství trpí stavy úzkosti a nejistoty až sebenenávisti. Projevů lásky sám není příliš schopen, i když ji cítí. "Já jsem to nikdy nezažil, tak ani nevím, co to má těm lidem dát," říká.
A to potvrzuje i jeho dcera Markéta. "Táta hodně jezdil pryč, celou zimu de facto tady nebyl. Já jsem se na něj vždy těšila, ale když pak přijel, tak jsem se styděla, protože jako by to byl cizí člověk. Nikdy mi moc nedal najevo, že mě má rád. Já jsem to sice cítila, ale nikdy mi to neřekl, nikdy mě neobjal, nikdy nepohladil," říká.
Ve své 13. komnatě, kterou Česká televize odvysílá v pátek večer, Petr Urban popíše i svůj boj s depresemi, vztah k alkoholu a taky loučení s matkou, když umírala.
