11. září 2001. Zkáza Světového obchodního centra v New Yorku.

11. září 2001. Zkáza Světového obchodního centra v New Yorku. | foto: Reuters

Prokletý architekt. Zničené budovy WTC postavil miláček Saúdské Arábie

  • 35
Kdyby na newyorské radnici tušili, jak tragický konec bude mít jeho první velkolepé dílo, možná by si u něj postavení dvojčat neobjednali. Neznámý příběh architekta Minoru Yamasakiho odhaluje, proč mohl mít bin Ládin spadeno právě na chloubu New Yorku.

Mezi tisíci příběhy spojenými s tragédií 11. září 2001 dosud zanikal osud člověka, který ty dvě pyšné budovy Světového obchodního centra navrhl. A přitom měl americký architekt japonského původu Minoru Yamasaki v katastrofě možná větší roli, než se původně zdálo.

Architekt, který přinesl smůlu

Když v roce 1962 začínal Yamasaki stavět Světové obchodní centrum (WTC), bylo mu padesát a byl tak žádaný, že musel nabídky odmítat.

A to i přesto, že jeho první velkolepé dílo, sídliště Pruitt-Igoe, se už nezadržitelně blížilo ke katastrofě, ve kterou o několik let později vyústilo. To v té době ještě nikdo netušil. Stejně jako to, že obě jeho proslulé stavby, Pruitt-Igoe a WTC, budou mít podobný osud: lehnou popelem.

Na začátku bylo sídliště

Původně to byl tak geniální plán. Sídliště v americkém městě St. Louis ve státě Missouri mělo vyřešit stále se zvětšující problém s bydlením chudších a bohatších obyvatel. Ve střední části města, ze všech stran svírané administrativními budovami, stály přeplněné nízké domky, v nichž ani nebyly vnitřní toalety a často tam bydlelo několik rodin pohromadě. V zemi stále platily segregační zákony, které zamezovaly soužití bělošské a černošské populace, a bílá střední třída se postupně z města vystěhovávala.

Radnice proto udělala radikální krok. Problematické domky nechala zbourat a místo nich Yamasakiho architektonické studio navrhlo soubor přízemních, středních a vysokých domů, podobných dnešním sídlištím. Aby na sídlišti mohly bydlet obě rasy, Yamasaki ho pojmenoval Pruitt-Igoe po afroamerickém pilotovi Wendellu Pruittovi a bělošském senátorovi Williamu Igoeovi. Afroameričané měli bydlet v části Pruitt a běloši zase v Igoe.

St. Louis. Pruitt-Igoe , 1954

Sídliště Pruitt-Igoe v roce 1954 mělo vyřešit problémy s bydlením chudších a bohatších obyvatel.

Domy měly malé byty, ale spoustu společných prostor, výtahy a chodby. Agentura dohlížející na výšku nákladů však zatrhla, aby domy byly různě vysoké, a nakázala je postavit všechny jedenáctipatrové. To byl důležitý detail, který později sehrál významnou roli v celé tragédii. A navíc, protože právě sídliště Pruitt-Igoe bylo jednou z prvních podobných staveb na světě, všechna další sídliště se stavěla ze stejně vysokých domů, a to včetně těch, která dodnes stojí ve větších českých měst.

Z chlouby města horor

Jenže právě tlak na náklady způsobil, že spousta věcí z levných materiálů přestávala fungovat. V zimě popraskaly trubky, přestaly jezdit výtahy, ucpávala se kanalizace. Město nebylo ochotné investovat do oprav, a tak se sídliště stávalo přesně tím, čemu mělo zabránit - movitější nájemníci se odstěhovali a zůstávali zde jen chudí nebo lidé bez práce. Postupně se ze sídliště stalo vybydlené, až hororové místo, kam se bály jezdit i policejní hlídky nebo hasiči, aby na ně zase nemířily z okna podomácku vyrobené střely.

Kriminalita, zločin a násilí byly na sídlišti běžné, bývalí nájemníci popisovali zdejší hrůzy. „Jako devítiletý jsem viděl, jak se matka zoufale snaží zacpat střeva zpátky do břicha mého bratra, kterého střelili,“ vzpomínal jeden z rezidentů v dokumentu Mýtus sídliště Pruitt-Igoe, který byl natočen ke čtyřicetiletému výročí zániku sídliště.

Detroit. DeRoy Auditorium Complex, 1959

DeRoy Auditorium Complex, 1959. Yamasakiho stavba v Detroitu má prvky islámské architektury.

Ano, zániku. Postupně se totiž ukázalo, že neexistuje způsob, jak na Pruitt-Igoe zvrátit vývoj. Ani Yamasaki neměl nápad, co s problematickými budovami. „Nedokázal jsem pochopit, jak můžou být lidé tak destruktivní,“ lamentoval později. A tak 21. dubna 1972 bezmocně sledoval, jak jeho budovy podle nařízení radnice vybuchují a řítí se v oblaku prachu k zemi.

Kdyby patnáct let před tím nezemřel na rakovinu žaludku, sledoval by Yamasaki ráno 11. září 2001 s ještě větší hrůzou, jak se hroutí další z jeho děl. Kdysi nejvyšší budovy Ameriky a pyšná brána do newyorského Manhattanu, dva mrakodrapy Obchodního světového centra, byly na rozdíl od řízeně zdemolovaného sídliště plné pracujících lidí.

Architekt Saúdů

Důvody, proč si Usáma bin Ládin vybral právě tyto newyorské věžáky, jsou dobře známé. Moc se ale neví, že mohl mít mnohem osobnější pohnutky, proč zaútočit právě na dílo Yamasakiho.

Minoru Yamasaki byl totiž oblíbeným architektem saúdské královské rodiny. Jedna z jeho budov, letiště v Dhahranu, se Saúdům líbila tolik, že si ji dokonce dali na své bankovky. Svůj minimalistický, moderní styl často prolínal s prvky islámské architektury, což si běžný pozorovatel neuvědomoval, ale architekti dokázali jeho inspiraci islámem dešifrovat.

„Aby spojil spodní širokou část mrakodrapů s vrchními věžemi, použil Yamasaki špičaté klenby, a to přesně takové, jaké jsou typické pro islámské klenby,“ poukázala například newyorská architektka Laurie Kerrová v americkém magazínu Slate. Už když Yamasaki plánoval Světové obchodní centrum, mluvil o prostoru před ním jako o Mekce - náměstí uzavřené budovami s výrazným prvkem středu skutečně Mekku připomínalo.

Oberlin. Conservatory of Music, 1963

Conservatory of Music, 1963. Yamasakiho stavba stojí v městě Oberlin v Ohiu.

Yamasaki postavil v Saúdské Arábii ještě tři další budovy, a nebýt toho, že byl na vrcholu kariéry a nechtěl přijímat víc práce, než by zvládl, navrhl by jich určitě mnohem víc. Byl to nejžádanější architekt královské rodiny, a protože se bin Ládinův široký klan specializoval na stavebnictví a podílel se na takřka všech stavbách pod hlavičkou saúdského krále, je pravděpodobné, že všechny tři Yamasakiho stavby dokonce stavěli právě bin Ládinové.

Možná i proto Yamasaki tolik dráždil Usámu bin Ládina. Teroristický vůdce al-Káidy nesnášel královskou rodinu a byl zapřisáhlým odpůrcem všeho moderního. Yamasakiho troufalost vypůjčit si posvátnost islámu pro něco tak odpuzujícího, jako bylo centrum světové komerce, ho zákonitě musela rozzuřit. I to mohl být důvod, proč si při výběru svého terče vybral právě Yamasakiho dílo, v němž se spojoval západní konzum i moderní islám.

Archivní záběry z 11. září 2001:

11. září 2010