Bekim prý v albánštině znamená požehnaný.
Taky si s tím jménem novináři pohráli. Jeden titulek třeba zněl: „Super Balaj, albánské požehnání“.
Takže se teď cítíte jako albánský hrdina?
Trošku jo. Každý o tom mluví, všechna média to rozebírají... Je to vážně dobrý pocit. Spousta lidí mi poslala esemesku s gratulací nebo mi rovnou zavolala.
Jak lidé v Albánii slavili?
Slavili ve městech, vyvěsili vlajky... Bylo to velké.
Je to váš životní gól?
Není to jen o tom gólu. Vždyť to byl kvalifikační zápas, my jsme vyhráli, získali jsme tři body a pro mě to navíc byl první zápas v základní sestavě reprezentace. Proti Portugalsku! Možná to byla největší výhra v historii Albánie. No a já jsem ten kluk, co to zařídil gólem. Skvělé.
Stál jste zády k bráně. Nebál jste se, že ten centr z pravé strany netrefíte?
Ta pozice byla trochu těžší. Nejdřív jsem si chtěl míč zastavit a střílet až druhým dotekem. Ale nakonec zvítězil reflex. Na tréninku nacvičujeme i tyhle situace. I když v zápase je to samozřejmě trochu něco jiného.
Po tom gólu jste se na sebe smáli s portugalským obráncem Pepem. Co mezi vámi probíhalo?
Trenér mi řekl, že si mám Pepeho hledět. Věděli jsme, že je to dobrý hlavičkář a navíc umí i jako obránce zakládat útoky. No a jemu se to moc nelíbilo, byl trošku naštvaný. Říkal mi takové ty věci, které se v zápase říkají - ať jdu od něj pryč, vyhrožoval...
A po tom gólu?
To jsem se ho zeptal, jestli se mu to líbí. A on se začal smát. Portugalci mi pak říkali, že ještě nikdy neviděli Pepeho se smát, když jeho tým dostal gól. Po zápase mi tu trefu pochválil i Pepe. Dokonce jsem se s ním vyfotil.
Jak reagovali ostatní Portugalci?
Zavřeli se v šatně a vůbec z ní nevycházeli. Byli naštvaní, ale to je jasné. Nečekali, že by s námi mohli prohrát. My jsme si s nimi ani nestihli vyměnit dresy.
Chtěl jste si s někým vyměnit dres?
Třeba právě s Pepem. Je to jeden z nejlepších obránců na světě. Však taky hraje za Real Madrid! Ale když zápas skončil, tak my jsme slavili v hloučku, zatímco Portugalci šli rovnou do kabin. A pak už jsme neměli možnost se s nimi potkat.
Berete to jako největší výhru své kariéry?
Možná se v budoucnu dočkám ještě větší výhry. Ale teď je to určitě největší zápas kariéry.
Myslíte, že se dočkáte ještě větší výhry než proti Portugalsku?
Proč ne? Nikdy nevíte, co se stane. Třeba se dostaneme až na mistrovství Evropy.
Můžete? Ve skupině máte ještě Dánsko, Srbsko a Arménii.
Pro Albánii je to výzva. Proti Portugalsku jsme vyhráli, to nikdo nečekal, takže jsme tři body v plusu. V říjnu nás doma čeká Dánsko, tak proč bychom to nemohli zopakovat?
Slavili jste na hotelu?
Ano, na hotelu jsme měli večeři a zůstali jsme trochu déle. Ale já jsem musel jít brzy na pokoj, protože mi ráno letělo letadlo, i když jsem toho stejně moc nenaspal.
