Při léčbě protony jde o milimetry. Hlídá je robotický stůl i maska

Na bílý stůl míří dva laserové paprsky. Jejich protnutí ukazuje, na které místo pacientova těla bude směřovat proud okem neviditelných protonů. Ozařování těmito částicemi patří k novince v léčbě rakoviny. Ministerstvo jej chce zařadit mezi výkony hrazené z veřejného zdravotního pojištění. V Česku tuto nákladnou léčbu poskytuje zatím jen Protonové centrum Praha.

„Na těle pacienta jsou nakreslené značky, laserový křížek nám ukazuje místo, kam jej chceme ozářit,“ vysvětluje Jiří Kubeš, hlavní lékař Protonového centra Praha, v jehož prostorách iDNES.cz natáčel.

Poloha pacientova těla je při léčbě protony klíčová, protože jejich svazek směřuje jen na nádor. Ozařovat ho může z různých směrů.

Aby se pacient nehýbal, používají lékaři fixátory. Jsou to dezinfikovatelné matrace naplněné vzduchem, jež pomáhají udržet pacienta nehybného při léčbě nádoru, který se nachází třeba v hrudníku nebo pánvi. V případě, že se ozařuje nádor v hlavě či krku, pacient musí mít kvůli znehybnění masku z plastu tvarovatelného teplem, která se vyrábí na míru. V extrémních případech využívají lékaři při fixaci otisky čelisti.

Ani tyto pomůcky však neudrží v klidu malé děti. „Pacienty ve věku do pěti let uspáváme,“ podotýká Kubeš.

Kdo se léčí

Podle údajů ČTK počet pacientů pražského protonového centra přesáhl za necelé dva roky 300.

Lékař centra Jiří Kubeš uvedl, že 30 procent nemocných tvoří muži s karcinomem prostaty, 20 procent pacienti s mozkovými nádory, 18 procent jsou nádory hlavy a krku, 15 procent jsou nádory u dětí a zbylé procenta tvoří například pacienti s lymfomy, sarkomy měkkých tkání nebo rakovinou slinivky.

U protonové léčby hrají roli milimetry. Proto je na procesu nejdelší právě polohování těla pacienta na ozařovacím stole.

Pobyt v místnosti s moderní technologií může trvat i déle než půl hodiny, samotné ozařování protony zabere přibližně tři minuty.

Pohyb pacienta znamená začít znovu

Místo ozařování lékaři určí na základě vyšetření na CT či PET, tedy zobrazovací metodě, která využívá radiofarmaka (více o nich čtěte zde).

O tom, jaká přesně má být poloha pacienta, rozhodují rentgenové panely. V sále s ozařovačem je jich hned několik. Snímky vyhodnotí technika, kterou obsluhují dva až tři radiologičtí asistenti. Robotický stůl s nosností 250 kilogramů si automaticky polohu upraví nakláněním tak, aby byla přesná. To, aby se následně nepohnul, hlídá dvojice stereostkopických kamer na stropě.

„Pokud pacient třeba zakašle, záření se přeruší a nastavení se znovu opakuje. Poté ozařování dokončíme,“ uvádí Kubeš.

Pacienti léčbu vidí a slyší. Jde ale o falešné vjemy

Samotný proud protonů nemůže pacient pouhým okem vidět. Podle Kubeše však někteří lékařům popsali, že při ozařování sítnice vidí záblesky. Nebo slyší pískání a šumění. To v případě, že jim ozařují nádor v uchu. „Jsou to falešné smyslové vjemy,“ podotýká Kubeš.

Paprsek protonů směřuje na místo na těle, pod nímž se skrývá nádor. „Záření předá do tkáně energii, která poškozuje nádorové buňky,“ vysvětluje základní princip ozařování lékař. „Buňky poškozujeme tak, že vneseme chybu do jejich DNA. Postupně odumírají a nádor je nahrazen vazivem čili jizvením,“ popisuje.

V době léčby, která obvykle trvá 20 minut při jedné návštěvě, je pacient v kruhovém prostoru menší podzemní místnosti. Žádné klaustrofobické stavy ale podle Kubeše u nikoho zatím nenastaly.

Ozařování má většinou několik cyklů, pacienti proto musí do zařízení docházet opakovaně. Až na děti a ty, u kterých to vyžaduje ošetřující lékař, ale není nutná hospitalizace. Protonové centrum proto slouží zejména návštěvníkům, kteří se v něm zdrží jen dočasně.

Po ozařování je někdy nutné nasadit ještě chemoterapii. To, zda se nemocný vyléčí, nebo se mu rakovina vrátí, záleží na mnoha okolnostech. Například na tom, o jaký typ onemocnění se jedná. Například u nádorů prostaty je léčba většinou úspěšná, ujišťuje lékař centra. U agresivních nádorů hlavy a krku ale může být úspěšnost na vyléčení ani ne pětinová.

Cena za léčbu

Podle ředitele Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP) Zdeňka Kabátka stojí léčba jednoho pacienta v Česku protony v průměru 740 tisíc korun, v Německu zhruba 660 tisíc korun.

Protonové centrum Praha nesouhlasí, že by bylo dražší. „VZP nabízíme paušální cenu. Za dospělého činí něco málo přes 500 tisíc, za dítě něco málo přes 700 tisíc korun,“ řekla iDNES.cz marketingová ředitelka Protonového centra Praha Iva Taťounová.

V současné době si část pacientů hradí léčbu samo a části ji hradí pojišťovny. VZP léčbu proplácí, pokud ji doporučí onkologové jako nejvíce efektivní.

Svazek protonů krotí potrubí a magnety

Ozařovna, v centru jsou celkem čtyři, obsahuje jen zlomek složité technologie, která je uzavřena v kobkách pod zemí z těžkého betonu, který má místy tloušťku i pět metrů.

Velkou část budovy, kterou pacient nevidí, tvoří cyklotron, v němž probíhá urychlování částic a jaderná reakce. Ale také čtyři koncovky cyklotronu, jež jsou umístěny v prostorné hale za ozařovnou. Tato hala zabírá odhadem dvě patra centra. V koncovkách dostává proud protonů správný směr. Mimo jiné s pomocí magnetického pole a ocelového potrubí s délkou v řádech desítky metrů. Částice mají značnou energii a dosahují poloviční rychlosti světla, zkrotit je proto není snadné.

Centrum funguje necelé dva roky

Protonová léčba je jednou z forem radioterapie, tedy ozařování nádorů.

Centrum v areálu pražské nemocnice Na Bulovce, které stojí na pozemků pražského magistrátu, je zatím jediné zařízení v Česku, jež ozařování protony nabízí. Otevřelo v prosinci 2012 a jeho vybudování stálo zhruba čtyři miliardy korun. Jeho vlastníkem je společnost Immorent PTC, která patří do skupiny Erste, pod kterou spadá například i Česká spořitelna. Provozovatelem Protonového centra je společnost Proton Therapy Center Czech, která patří Václavu a Pavlovi Laštovkovým.

O centru se často mluví v souvislosti se spory s Všeobecnou zdravotní pojišťovnou (VZP). Ta s centrem léta vyjednává o smlouvě. V minulosti už jednu měla, VZP od ní nakonec couvla a domáhá se jejího zrušení u soudu (více čtěte zde). Smlouva měla centru zaručit ročně miliardu, což je zhruba polovina všech nákladů na ozařování pacientů v Česku. Kvůli této smlouvě, jež nezačala platit, policisté obvinili bývalého nuceného správce VZP Antonína Pečenku ze zneužití pravomoci veřejného činitele ve stadiu pokusu (více čtěte zde). Pečenka po uzavření smlouvy začal pracovat jako manažer v Immorentu.

"Nejhorší je, že si veřejnost myslí, že jsem za ten podpis smlouvy určitě inkasoval peníze. Ne, nic jsem od nikoho nedostal, podepsal jsem to prostě proto, že protonové léčbě věřím. Má dobré výsledky. Kdyby neměla, nebylo by po celém světě už 42 protonových center a nebudovala by se další a další," řekl v minulosti Antonín Pečenka MF DNES. Podle něj Česko bude jednou rádo, že má své centrum protonové léčby.