„Jsem ráda, že se vzpomíná, ale tím se mi všechno zase oživí. A když je těch deset let, neprožívám to zrovna dobře,“ chvěl se hlas vdově Liběně Hlinkové. „Ivan byl charismatický chlap, který něco dokázal. A byl strašně lidskej...“
Před zimním stadionem, který nese Hlinkovo jméno, se sešlo několik desítek fanoušků. Nejdřív položili květiny starší dorostenci v týmových dresech. Pak zástupci klubu přinesli věnec.
Smuteční řeč pronesli generální manažer klubu Robert Kysela a obránce Jiří Šlégr, vedle kterého stál s očima zabořenýma do země další olympijský šampion Martin Ručinský. Rodinu kromě Hlinkové zastupoval i syn legendy Ivan Hlinka mladší s dcerou.
Hlinka patřil k největším postavám českého a československého hokeje. Vynikající útočník získal tři světové tituly jako hráč, jeden jako trenér. A do dějin vstoupil senzačním zlatem z olympiády v Naganu 1998 na Turnaji století, kam se sletěly všechny hvězdy z NHL.
„Říkal: Hlavně abychom se z toho nezbláznili. I když kolikrát používal jiná slova, která se sem nehodí,“ vzpomínal Šlégr při pietní akci. „Takže bych chtěl Ivanovi slíbit, že se pokusíme z toho nezbláznit. Pokusíme se navázat na to, co vybudoval, a splnit si sen, který tady máme. Extraligový titul. Udělat sobě, jemu a nám všem radost.“
Útočník Ručinský si na Hlinku vzpomene pokaždé, když vidí jeho sochu: „Strašně to letí. V Litvínově je ho stále všude plno, i když tady není. On je ikona nejen litvínovského, ale i českého hokeje.“
Šlégr přiznal, že i po deseti letech od tragédie má husí kůži, když slyší jméno Ivan Hlinka. Nazval ho svým hokejovým tátou.
A ačkoli urostlý trenér navenek působil tvrdě, on poznal i jeho křehčí stránku. „Když jsme vyhráli Nagano, Ivan Hlinka se rozbrečel. Takovej kus chlapa, který byl vždycky nad věcí a až machrovským stylem všechno dokázal zvládnout. I on byl v tu danou chvíli v srdci měkounký, protože se mu povedl opravdu neuvěřitelný kousek.“
