„Asi není moc lidí, kteří mají Korunu světa i Korunu Himálaje, z tohoto hlediska by to bylo zajímavé,“ přemítá dobrodruh z Nového Města na Moravě.
Mount Everest už ve sbírce má, zbývá šest vrcholů. „Když na to přišla řeč, Martin Havlena i Lucie Výborná se hned hlásili, že do toho jdou se mnou.“ Náročná by prý byla hlavně expedice do Antarktidy na Vinson Massif.
Ale nabízí se výzvy v jiných koutech světa a při úplně jiných teplotách. „Jeden cyklista mě přemlouvá na slavné etapové maratonské závody Cape Epic v Jihoafrické republice nebo Crocodile Trophy v Austrálii,“ prozradil Jaroš. „Musel bych potrénovat,“ dodává jedním dechem.
Horolezec, který na konci července vystoupil na obávanou osmitisícovku K2 a dokončil svoji životní misi, si zatím užívá pozornosti jako mistři světa a olympijští vítězové. V podobném duchu také slavného rodáka po návratu přivítali doma v Novém Městě na Moravě. Dům Jarošových už také zdobí stylová vlajka s Korunou Himálaje na stožáru.
Jeho schránku zaplavily e-maily
Jenže sám horolezec se po prvních oslavách vrátil do reality a proměnil se spíš v sekretářku. „Po návratu z expedice na mě čekalo asi šest set e-mailů, musím se s tím nějak poprat,“ poznamenal.
Zvýšenou pozornost si užívá, i když si v neděli málem upsal ruku, když se dvě hodiny podepisoval svým příznivcům na Vratislavově náměstí. „Pohled zvenku je trošku jiný, není to jen radost a sláva. Je to práce, lítání a spousta povinností. Ale sláva za chvíli pomine a bude klid,“ usmívá se.
Na vánoční trh musí připravit kalendáře, nachystat přednáškové turné a také s filmaři dokončit dokument. „Do kin půjde příští rok. Filmaři mě začali sledovat už po Annapurně, nebude to jen o výstupu na K2.“ Zájemci mohou jeho vznik podpořit na webu Startovac.cz.
Podívejte se na ukázku z připravovaného filmu:
Dceru dostal na Gerlach
Už loni natáčeli například ve Vysokých Tatrách. Jelikož je film inspirován knížkou Hory, má panenko, kterou napsala Jarošova dcera Andrea, vystupuje v dokumentu i ona. Dokonce spolu vylezli na Gerlachovský štít.
Kolik přemáhání mu dalo, aby dceru, která sama sebe považuje za kavárenského povaleče, dostal do hor? „Je to scenáristka a změnila se v hérečku. A umění někdy vyžaduje takové odříkání. Ale Andrea už se mnou byla na expedici v pěti a půl tisíci metrech, tohle byl její první vrchol,“ líčí.
Časem se může vrátit k tomu, u čeho začínal. Jaroš je pořád společníkem ve firmě na výškové a stavební práce se dvěma dalšími horolezci. „To je taková jistota, i když jsem profesní kontakt ztratil. Horolezectvím a věcmi okolo jsem se hodně naučil, takže se budu snažit živit jinak, v přírodě je to lepší než na zaprášeném mostu,“ má jasno.
Už dva roky je špičkový horolezec „pokusným králíkem“, prochází lékařským sledováním. Parťák z K2 Jan Trávníček ho nazval výškovým monstrem, protože Jarošův fyzický ani psychický výkon se stoupající výškou neklesá. Potvrzené to má i vědecky. „Kristina Höschlová (lékařka a horolezkyně) by chtěla co nejdřív po návratu udělat testy, měl bych podstoupit také magnetickou rezonanci mozku, jestli došlo k nějakým změnám.“
Testy dělal už předloni na Annapurně, letos v červnu při aklimatizaci na Huascaránu a teď i na K2, nejvýš ve čtvrtém výškovém táboře v 7 800 metrech. „Kupodivu se mi zdálo, že mi to jde, i když to může být subjektivní pocit ovlivněný právě výškou. Jsou to celkem jednoduché testy na rychlost reakce i paměť,“ popisuje, jak si krátil čas mezi záchvaty dusivého kašle.
SELFIE. Horolezec Radek Jaroš s kolegou Janem Trávníčkem pořídili oblíbenou selfie při zdolávání osmitisícovky K2.
Při výstupech stačí i šerpům, kteří mají pro pohyb ve výškách vrozené dispozice. „Přestože je mi padesát, ještě nikdo mě v Himálaji neutahal. Mám krásný zážitek se šerpy z Nepálu, kteří se teď pohybovali na K2. Když jsem se s jedním bavil, pamatoval si mě z Makalu, z jehož údolí pochází. Když se dozvěděl, kolik mi je, málem mu vypadli oči z důlků,“ vzpomíná pobaveně.
Zároveň je mu jasné, že s osmitisícovkami opouští svoji parketu. „Výšky mi sedí. Ať se vrhnu na cokoliv, už nikdy nebudu tak dobrý.“
Na vrcholy šplhal s plyšákem
Hory Radku Jarošovi před třiceti lety vzaly první velkou lásku, když zahynula v Tatrách pod lavinou, vzaly mu letité parťáky z expedic. On sám všechny drsné situace přežil. V posledních letech spoléhal i na talisman pro štěstí, plyšového andělíčka od dětí. „Poprvé jsem ho měl na Manáslu před pěti lety, když jsem jel úplně sám. Od té doby se mnou Decar vystoupal na šest vrcholů.“
Na první pohled je jasné, že toho blonďatý andělíček zažil opravdu hodně.
