Devětatřicetiletý fotbalista se v minulých dnech stal v Plzni neoficiálním asistentem, zároveň zůstává plnohodnotným hráčem. Role mu přibyla poté, co vedení klubu odvolalo kouče Dušana Uhrina mladšího a přivedlo Miroslava Koubka.
"Když jsme v neděli vyhráli v Budějovicích čtyři nula, byla pro mě změna trenéra překvapením," tvrdil Horváth. "Ale po vyřazení z pohárů minulý týden jsem tušil, že se asi něco stane."
Jak se změní vaše role?
Postupně se bude vyvíjet. Pořád mám registračku, ale přibudou mi další povinnosti třeba při rozborech zápasů, při přípravě na utkání. To, co by se stalo příští rok v létě, už mi nastalo teď. Jediný rozdíl vidím v tom, že fotbalu se budu věnovat ještě víc než dosud.
Kdy začnete studovat trenérskou licenci?
Přihlásím se na áčko, pak je ještě profilicence. Před pár týdny jsem se smál, jak už třetí čtvrtý rok studium odkládám. Teď už se k tomu dokopat musím. Rozhodl jsem, že chci po kariéře trénovat. Příští rok na jaře mi bude čtyřicet, takže věkem budu spíš patřit mezi trenéry než hráče.
Jste studijní typ?
To asi moc ne, ale taky nejsem hňup. Může se stát, že nějaké zkoušky neudělám, ale myslím si, že bych to mohl zvládnout. Netvrdím, že všechno znám a umím, spousta věcí se dá naučit.
Budete mít vůbec na učení čas?
Času je dost, mám absolutní podporu rodiny. Když budu po tréninku unavený, zůstanu v Plzni na bytě, kde mám klid, a můžu se učit.
Jaký budete trenér?
Kdybyste se mě na to zeptal před dvěma roky, tak bych si to představit nedokázal. Vzhledem k tomu, že mám malého kluka, tak vím, že je nutná trpělivost. Chce to taky najít cestu, jak svou myšlenku hráčům důkladně vysvětlit. A hlavně jednoduše, ne zdlouhavě. To my hráči nemáme rádi.
Problém v komunikaci u vás nehrozí, to se asi shodneme, že?
V tom bych mohl mít výhodu, snad jsou moje vyjadřovací schopnosti solidní. Ale taky musíte mít dobré posluchače.
Od kterého trenéra si vezmete inspiraci?
Zažil jsem jich spoustu... Ale v poslední době jsem si všimnul, že se hodně práce věnuje přípravě na soupeře. To je věc, kterou se musím učit. Taky uvidím tréninky z druhé strany, i když o to už se snažím. Nesleduju jen hráče s míčem, ale i postavení ostatních a tak dál. Každopádně je pořád velký rozdíl být hrajícím trenérem a jen trenérem.
Víte, jak konkrétně v nejbližší době budete fungovat?
Zatím jsme se s trenérem Koubkem bavili jen chvíli. Nechci, aby z toho byl kočkopes. Uvidíme, kolik času dostanu na hřišti při zápasech, kolik prostoru v přípravě na tréninky. To všechno je tady pro nás nové.
Jak změnu vezmou spoluhráči, když jste dosud byl jedním z nich? Budou se před vámi víc krotit?
Tušili, že k tomu jednou dojde. Ale i tak se mnou budou mít jiný vztah než s hlavním trenérem, to je jasné. Já jim chci ještě pomoct hlavně na hřišti a spíš trenéřinu okukovat. Myslím si, že je to pro mě dobrý začátek. A že klukům můžu i pomáhat. Třeba i Davidovi Limberskému občas říkám, co by na hřišti mohl udělat jinak. A myslím si, že to ode mě bere.
Ale asi musíte ubrat v legraci, kterou jste v kabině pověstný, ne?
Když budeme vyhrávat, tak je na vtípky vždycky dost času. A když se nedaří, tak je důležité dusnou atmosféru vypustit. Sice nejsem psycholog, ale dokážu se postarat, aby atmosféra byla pozitivní. Když se prohraje, nikdo nemá náladu, ale je dobré situaci odlehčit.
Předchozí trenér Uhrin i někteří hráči, kteří do Plzně přišli, tvrdili, že kabina funguje zvláštně. Co si pod tím máme představit?
No vidíte, mně to tam zase přijde normální. Jsem tady dlouho a vždycky jsme všichni drželi spolu. Když jdeme mezi tréninky na kafe, tak nás jde deset patnáct, málokdo odjíždí domů. Chodíme společně na večeře, o spoluhráčích vím i hodně ze soukromí, stejně jako oni o mně. Tak možná v tom je to výjimečné.
Mimochodem, jaký vztah jste měl s trenérem Uhrinem? On říká, že výborný.
Začnu jediným problémem, který nastal. Když jsme hráli odvetu s Lyonem, tak jsem nebyl v základu. Pak jsem se nedostal do sestavy ani v lize. Beru, že jsem neměl formu, ale mně vadilo, že o tom se mnou nemluvil. Na Dukle jsem pak hrál asi poslední tři čtyři minuty, to byl strop. Pak jsme si to vyříkali, takže to bylo spíš nedorozumění než problém. Jinak jsme spolu vycházeli opravdu výborně. Často se mě ptal, jestli na tréninku nepotřebuju ulevit, jak se cítím a tak.
Takže měl nejdřív za vámi přijít a říct, co s vámi zamýšlí? Tak byste to chtěl?
Vzhledem k tomu, kolik mi je a co mám za sebou, tak jsem o jeho plánech potřeboval vědět den dva před zápasem, abych na to mohl reagovat. Když se dvě hodiny před utkáním dozvíte, že nejste v sestavě, je to tak trochu jobovka.
Oznámil jste, že za rok ukončíte kariéru. Pokud by Plzeň zase hrála o Ligu mistrů, nechtěl byste si ji prodloužit, abyste v pohárech nekončil debaklem s Ploještí?
Abych končil vítězně, tak bychom museli Ligu mistrů vyhrát... Teď prostě cítím, že příští rok v létě skončím. Nerad bych, aby mě ve čtyřiceti v přáteláku během soustředění v Rakousku trefil šlak.
Když už nebudete v plném tréninku, nebojíte se, že přiberete? Přece jen jste k tomu náchylný...
Budu se snažit, abych měl pohyb. Bez něj si život nedovedu představit. Když už nebudu hrát, zůstane mi víc času na můj oblíbený hokej. A když to nepůjde jinak, tak si nechám podvázat žaludek, aby se mi do něj toho tolik nevešlo.
Podívejte se, co Pavel Horváth říkal při úvodní tiskové konferenci trenéra Koubka:
12. srpna 2014 |
