Most vrahů i útěk z vily za 400 milionů. Výlet po Česku jako thriller

  5:00
Hledáte neotřelý tip na prázdniny? Nápověda: Jiří Kajínek, Ivan Jonák, Radovan Krejčíř. Připravili jsme pro vás originální rukověť k putování po stopách zločinů. Navštívili jsme lokality, které se tak či onak vztahují k největším českým gangsterům posledních 20 let.
Věznice Mírov na Šumpersku, odkud Kajínek utekl.

Věznice Mírov na Šumpersku, odkud Kajínek utekl. | foto: Libor TeichmannMF DNES

Orlická přehrada se Žďákovským mostem, Černošice s Krejčířovou vilou či Borské serpentiny, kde střílel Jiří Kajínek. Ať se vám to líbí, nebo ne, místa, která popisuje tento text, se stala v nedávné době pevnou součástí české historie.
A protože místa spojená se zločinem člověka chtě nechtě přitahují, vyrazili jsme na cesty po Česku.

Most vrahů

Může se hodit

Ještě nevíte, jak strávíte svoji letošní dovolenou? Vyberte si ze stovek zájezdů všech typů a různých destinací na Dovolená.iDNES.cz.

Když se přiblížíte k zábradlí uprostřed Žďákovského mostu, který se klene přes Vltavu u Orlíku, zaručeně se vám rozklepou kolena.

Výška nad hladinou kolísá podle vodního stavu, ale většinou se pohybuje kolem 50 metrů. Dalších 50 metrů je hloubka pod hladinou. Když byl most v roce 1967 postaven, patřil mezi největší obloukové mosty světa.

Možná kvůli ohromné hloubce si Žďákovský most před 20 lety vybrali pro likvidaci těl takzvaní „orličtí vrazi“. Těla obětí nacpali do sudů, zalili louhem, zaletovali a svrhli z výšky do přehradního jezera. Vladimír Kuna, Ludvík Černý a Karel Kopáč zabili na objednávku nejméně pět lidí.

Pohled do útrob Žďákovského mostu

Žďákovský most, odkud svrhávali sudy s oběťmi do Vltavy takzvaní orličtí vrazi. Pohled dolů.

Policie dostala nejprve tip z podsvětí, že někde v Česku existuje nějaká přehrada, v níž „mizí“ podnikatelé. Začala hledat na Slapech pod krycí historkou, že jde o čištění přehradního jezera.

Pak se podařilo zajistit Avii, kterou si vrazi na převoz sudů půjčovali, a podle stavu jejího tachometru policisté odhadli, že při každé výpůjčce mohla dojet tak akorát na Orlík a zpět.

Pavel Šofr, spolumajitel firmy Quarter, která provozuje lodní dopravu na Orlíku, byl tehdy přímým svědkem policejní vyzvedávací akce. I dnes si na to vzpomíná velmi dobře: „Policistům se dařilo dlouho tajit, co pod vodou hledají, ale pak se to rozkřiklo. Akce trvala celé týdny. Sudy tahala nahoru pracovní loď určená k nakládání dříví,“ usmívá se dnes Šofr v altánu u přístaviště na Orlíku.

Pachatelé dostali vysoké tresty. Černý sedí na doživotí, Kuna má pětadvacetiletý trest, Kopáč se za mřížemi oběsil.

Dnes je Žďákovský most turistickou atrakcí. Na konci zastavují auta, lidé popojdou doprostřed a s úžasem hledí dolů. Já jsem při své návštěvě dokonce nalezl most takříkajíc obnažený. Uprostřed stála dodávka a vedle byl odkrytý kanál. Kruhovým otvorem bylo vidět dolů do jeho útrob, na vodu a na žebřík, po kterém právě šplhali nahoru dva technici specializované firmy. „Na každou stranu vede padesát metrů lávka, dál už musíme chodit s jištěním po oblouku, ale i to se dá,“ vylíčili horolezci, jak se člověk může procházet nad vodou pod silnicí v konstrukci Žďákovského mostu.

Útěk z vily za 400 milionů

Stoupám vzhůru do svahu středočeskými Černošicemi. Vila Radovana Krejčíře stojí úplně na konci slepé ulice V dubině, číslo popisné 166. Je nejvýš položeným domem v této části obce. Ostrý jehlan její střechy vystupuje zdaleka nad stromy.
Ač opuštěný a bez bodyguardů, má ten dům obrovský respekt. Má ho i kvůli kamerám, které míří dovnitř i ven, a třem širokým garážím vedle sebe, kam by se vešlo šest aut. Uvnitř byla tajná místnost se zbraněmi i akvárium pro žraloka.
Byl jsem tam kvůli reportáži poprvé den po Krejčířově „filmovém“ útěku v červnu 2005. Majitel byl už pár hodin pryč, policie také. Tehdy mně ještě zahradili cestu dva členové Krejčířovy ochranky a jeden mi říkal, že když se přiblížím k domu, „tak se neovládne“. Později jsem zjistil, že jeden z nich byl bývalý mistr republiky v kickboxu.

Pro připomenutí, Krejčíř utekl ráno 18. června 2005 na konci domovní prohlídky. Krejčíř využil nepozornosti policistů, šel se přezout a odešel zadní brankou. Policisté zjistili až po osmi minutách, že jim Krejčíř chybí. Vynořil se na Seychelách v Africe... Stálo to křeslo tehdejšího policejního prezidenta Jiřího Koláře.

Vila uprchlého miliardáře Radovana Krejčíře v Černošicích (7. ledna 2014)

Luxusní Krejčířova vila v Černošicích je pod stálým dohledem kamer.

Byl jsem tam od té doby ještě mnohokrát. Dům, který oficiálně patří Krejčířově manželce, byl opuštěný i při mé poslední návštěvě letos v červenci. Okna zakrývají bílé rolety, zahrada zarůstá. Dům je ale symbolem své doby zlatokopeckého kapitalismu.

V současnosti připravují exekutoři soudní dražbu vily za 400 milionů korun kvůli Krejčířovým dluhům. Otázka je, jestli ji bude někdo chtít. Ať to dopadne s novým majitelem jakkoli, měl bych pro něj tip: zřídit tam muzeum českého podsvětí. Lepší místo nenajdete.

Jak zastřelit Mrázka

I u zámečku Nové Dvory v pražské Durychově ulici jsem byl hned ráno po zločinu, v lednu 2006, když tam dosud nevypátraný vrah popravil kmotra Františka Mrázka. Na sněhu se tam po zahradě ještě procházely rojnice policistů. Hledali jakoukoli použitelnou stopu.

Zámeček Nový Dvůr na křižovatce Novodvorské a Durychovy ulice sloužil jako sídlo Mrázkových firem. Vrah na něj číhal 25. ledna ve stínu nedalekého paneláku. Jako na dlani měl scénu, kdy Mrázek po televizních zprávách večer v osm vychází z budovy a jde nechráněn několik metrů k opancéřovanému terénnímu vozu. Jediných pár metrů a jediných pár sekund, kdy šlo trefit muže, který se opravdu velmi bál o svůj život.

Zazněl výstřel.

Vždycky mě tam napadne, co by se asi stalo, kdybych si tam onoho večera šel náhodou odskočit po osmé večer cestou z hospody do křoví a spatřil ležícího člověka s puškou. Jak by reagoval? Stihnul by ji schovat, nebo by zastřelil i mě?
Místo, odkud se střílelo, se od té doby změnilo. Rozšířilo se tam parkoviště. Nyní už by tam střelec nemohl v klidu číhat ani večer.

V zámečku se dodnes pronajímají kanceláře a některé jsou stále volné (podle reklamních tabulí). Pokud byste chtěli mít sídlo ve stejné budově jako Mrázek, je to možné.

Uzavřená společnost

Na dveřích je nápis „Dnes uzavřená společnost“.  Zdá se, jako by tam byla „uzavřená“ už 20 let.

Všichni řidiči, kteří sjíždějí ze severu z kopce směrem k pražské Palmovce, minou v Primátorské ulici 3 růžově omítnutý vybydlený dům, pocházející soudě dle architektury ze začátku 90. let. To není ani „podnikatelské baroko“, to je strohý „podnikatelský realismus“.

Legendární „Discoland Sylvie“ byl zkraje 90. let vyhlášeným podnikem a patřil podnikateli Ivanu Jonákovi, který byl považován za krále pražského podsvětí. Diskotéku pojmenoval po své dceři.

Tehdy to byl obávaný boss. Jezdil v kabrioletu s nahými dívkami a venčil v Praze medvěda. Dnes je veden na úřadu práce. Jako „Discoland“ se maskoval ve skutečnosti erotický podnik. Celá 90. léta se takhle maskovala.

Kdysi slavný Discoland Sylvie patřící Ivanu Jonákovi.

Jenže na Jonáka jako na jednoho z mála dosáhla spravedlnost. Byl zatčen a odsouzen na 18 let za objednání vraždy své manželky, kterou dodnes popírá. Když Jonáka za velkého zájmu médií propustili letos v dubnu, jako první šel k hrobu manželky a pak hned ke své milované diskotéce, která už zarůstá plevelem.

Jonák svůj excentrický humor neztratil ani po tolika letech. Když omlouval, proč pomalu a špatně chodí, poznamenal: „To víte, dlouho jsem seděl.“ Má tedy našlápnuto opět se stát svéráznou celebritou polosvěta.

„Pan Jonák by hrozně rád Discoland obnovil, ale jaká bude realita, to se uvidí,“ řekl mi před pár dny Jonákův právník Jan Červenka. Protože Jonák v rozhovorech několikrát poznamenal, že je spíš „milionář v červených číslech“, vypadá to, že si do jeho diskotéky budou moci jít i v budoucnosti zatančit tak akorát bezdomovci.

Místo činu, jež zmizelo

Kolega z Plzně mi musel na mapu udělat tečku, ačkoli ani on už si nebyl jistý. Na jihu Plzně v takzvaných borských serpentinách, na dohled od hvězdicovité budovy věznice Bory, se odehrál jeden z nejslavnějších zločinů od roku 1989.

V takzvaných borských serpentinách podle platného rozsudku vraždil pozdější „nejslavnější český vězeň“ Jiří Kajínek.

„Obžalovaný Jiří Kajínek je vinen, že dne 30.5.1993, kolem 20.15 hodin v Plzni, na silnici vedoucí do Českého údolí, cca 15 metrů od křižovatky Klatovské třídy  za použití dvou samonabíjecích pistolí ráže 7.65 mm, zastřelil řidiče osobního automobilu Mazda Štefana Jandu, když na něho vypálil nejméně pět střel...“ píše se na začátku rozsudku.

Kajínek vinu popírá, ale to jiná historie.

Borské serpentiny: tady podle rozsudku střílel Jiří Kajínek.

Šel jsem z konečné plzeňské tramvaje, věznice po pravé ruce, a přešel most přes trať. Otevřel se mi pohled na čtyřproudou výpadovku z Plzně, ohradu s koňmi a betonárku. Tragédii nepřipomíná žádný pomníček, jen křižovatka u dálnice.
Místo už se hodně změnilo od doby, co tu postavili dálnici. Když jsem vylezl na násep, uviděl jsem krásně modrou plochu přehrady České údolí.

Asi to tak má být. Má se zapomínat a místa se musejí měnit.

Jak uprchnout z hradu

A ještě jednou Jiří Kajínek. Kdyby si stát neponechal hrad Mírov u Mohelnice jako nejtvrdší české vězení, mohl to dneska být návštěvnický magnet. Další Karlštejn. Obrovská, červeně omítnutá pevnost s okny jak střílnami a výraznou novogotickou věží je vidět i z rychlíků na trase Praha - Olomouc.

Mírov je jedním z nejstarších hradů na Moravě, byl postaven ve 13. století a sloužil jako lovecký hrádek pro olomoucké biskupy. Pak se přeměnil na pevnost, která měla čelit vpádu Turků. Jako vězení se začal prvně používat už v roce 1761.
A pak z něj utekl 29. října 2000 Jiří Kajínek. Utkvěla mi v paměti téměř heroická scéna z filmu „Kajínek“, jak sešplhal po zdi a dozorci mu stříleli ze samopalů pod nohy. Ale Kajínek doposkakoval až k připravenému autu.

Věznice Mírov na Šumpersku, odkud Kajínek utekl.

Běžný turista se podle mluvčí mírovské věznice Kamily Válkové dostane jen kousek před hlavní vchod, kde už ho zastaví cedule „Vstup zakázán“. Den otevřených dveří měl Mírov jen jednou - u příležitosti 180. výročí založení věznice.
„Aby se tam dostal kdekdo, to nejde, ale pořádáme organizované exkurze do areálu se souhlasem ředitele. Například umožníme vstup školám,“ uvedla Válková.

Vypravil jsem se tam v půli července 2014, ale nakonec jsem se kvůli časové tísni dostal jen na dohled pozoruhodné stavby. Povídal jsem si pak o Mírově s hospodským v mohelnické hospodě Staré časy a pochopil, že děsuplná věznice je vlastně středobodem života v okolí. „Hodně lidí od nás z Mohelnice tam pracuje, dělají tam bachaře,“ líčil hospodský.

Na Mírově se pořádají koncerty pro odsouzené, například jako doprovodná akce festivalu Blues Alive. „Hrál jsem tam kdysi s jednou folkovou kapelou.  Ale z toho baráku jde divnej pocit,“ dodal hospodský.

Hrob s bílou sochou

Vzpomínám si živě i na pohřeb podnikatele Václava Kočky mladšího 22. října 2008, jehož tělo vezl velký černý pohřební kočár doprovázený uniformovanými strážci z kostela svaté Markéty na řepský hřbitov v Praze. I o tom jsem psal reportáž.

Šlo o jeden z nejokázalejších českých pohřbů nového milénia. Kočkova rodina provozuje známou Matějskou pouť.

Václava Kočku zavraždil v afektu podnikatel Bohumír Ďuričko po banálním sporu v restauraci Monarch v Praze. Stalo se to po křtu knihy Jiřího Paroubka (nikoli „na křtu“, jak Paroubek neustále vehementně zdůrazňuje).

Pokud navštívíte řepský hřbitov, jeden z nejkrásnějších v Praze, hrobku Kočky nemůžete minout. Doplňuje ji alabastrově bílá socha zesnulého v životní velikosti. Vypadá zvláště, i když pozůstalým nikdo nemůže upřít jejich vůli, jak se co nejlépe rozloučit se zesnulým.

Když už jsme u zločinů, udělejme malou výjimku z pravidla, že si všímáme posledních 20 let. Pár kroků od Kočkovy hrobky, za zdí v jiném oddílu hřbitova, je totiž hrob loupežníka Václava Babinského. V dětství jsem si myslel, že Babinský je legendární, nikdy neexistující postava. Už jen ta písnička: „Na kopečku v Africe, stojí stará věznice...“

Opak je pravdou, zločinecká kariéra Václava Babinského (1796-1879) je docela dobře zmapovaná. Další paradox, nikdy to nebyl výjimečný zločinec. Dopustil se „jen“ jedné vraždy.  Babinský po propuštění dožíval jako zahradník v řepském klášteře sester boromejek.

Záhadou zůstává jeho přízvisko „starej lotr mexickej“, protože v Mexiku opravdu nikdy nebyl. Trest si odpykával v Kartouzech – těch Kartouzech, které se dnes jmenují Valdice a tamní vězení zná dobře i Kajínek. A jsme zase zpátky v přítomnosti.

socha Václava Kočky mladšího

Akce „Mrzák“

Na samé špičce Broumovského výběžku u hranic s Polskem najdete lesní rozcestí Buková hora, které připomíná jeden z nejpodivnějších polistopadových detektivních případů. Od roku 1999 začala česká policie usilovně pátrat po člověku, který kladl na různá místa nástražné systémy a několik jich vybuchlo. Byl to vlastně jediný systematicky pracující český „terorista“.

Nejprve našli zaměstnanci Českých drah bombu na trati Praha – Ústí. Naštěstí nestihla explodovat. Kdosi také zanechal nálož v čekárně polikliniky v pražských Vysočanech. Tam už výbuch několika lidem dočasně poškodil sluch. Pak někdo vyhodil do povětří pomník obětem komunismu na pražském Újezdě. Policisté věděli, že závodí s časem a některý z dalších incidentů si může vyžádat lidské životy.

Nakonec policie vytipovala, že podezřelý muž si kupuje důchodcovskou slevu na vlak a že se na místa, kde už jednou bomby položil, vrací. „Namontovali jsme proto kamery k pokladnám několika pražských nádraží,“ vyprávěl mi nedávno jeden bývalý příslušník speciálního policejního útvaru.

Kříž smíření - památník masakru Němců při odsunu v roce 1945 v Teplicích nad Metují

Když si pak podezřelý člověk v prosinci 2004 koupil jízdenku na předem vytipované místo, policie se to ze systému ČD okamžitě dozvěděla a začala ho sledovat z Prahy do Teplic nad Metují. Tam stojí takzvaný Kříž smíření – památník masakru Němců při odsunu v roce 1945.

Policisté věděli, že pachatel je zřejmě levicový extremista a podobné pomníky mu vadí. Protože tehdy ještě neexistovaly chytré telefony, policie musela fotku muže z kamerového systému vézt do východních Čech autem a předhonit ho, aby ho policejní hlídky poznaly na nádraží.

Pak ho policisté sledovali do lesa. Když ho chtěli zadržet, bodl se u Kříže smíření nožem a po několika dnech zemřel. Zmíněný ležatý kříž se vztyčeným památníkem uprostřed se stal i jeho křížem.

Trmácel jsem se na Bukovou horu v horkém odpoledni letos v červenci, kdy padaly teplotní rekordy.  V lese je řada menších památníků a spojuje je dlážděný chodníček. Je odtud i krásný výhled do Polska. Ale proč, proboha, někdo potřebuje vyhodit do povětří pamětní kámen, a ještě kvůli tomu putovat tak daleko od civilizace? Nedokázal bych si vymyslet absurdnější zločin.

  • Nejčtenější

Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis

1. října 2021,  aktualizováno  27.3 14:07

Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...

Vstup zakázán! Ostrovu Morgan vládnou tisícovky pokusných makaků

25. března 2024

Mohutné duby porostlé chomáči lišejníků, husté křoviny a šest úzkých písečných pláží. Morgan Island...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

KVÍZ: Poznáte země světa podle jediné fotografie?

22. března 2024

Existují místa, která jsou tak výjimečná, že se dají zařadit pouze do jedné konkrétní země. Poznáte...

Mnohem lepší než Thajsko. Kambodža vás okouzlí vstřícností i památkami

21. března 2024

Kambodža byla loni zvolena asijskou vedoucí kulturní destinací. My jsme si její návštěvu...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Nejpomalejší rychlík světa. Ledovcový Express nabízí úchvatnou jízdu

25. března 2024

Tentokrát jsme se za švýcarskými panoramaty vydali s vlaky Rhétských drah, tedy typicky červenými...

Děravé království v údolí Loiry. Nejen zámky, ohromí skalními domy i koktejly

28. března 2024

Premium V některých se pěstují houby, v jiných zpracovávají jablka, v dalších farmáři chovají bource...

Sedadlo v třinácté řadě v letadlech nehledejte. Chybí tu i další čísla

28. března 2024

Třináctka má v Evropě pověst smolného čísla. Pokud se vám ale podařilo zasednout v letadle na...

Láska na druhé sousto. Japonská kuchyně je plná nástrah i úžasných chutí

28. března 2024

Seriál Když jede člověk do Japonska, nevezme si s sebou zásobu paštik, to se rozumí tak nějak samo sebou....

Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis

1. října 2021,  aktualizováno  27.3 14:07

Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...