Ivan Jonák vyšel na svobodu po 18 letech v dubnu 2014. Jeho první kroky mířily k hrobu ženy a ke své diskotéce. Silný muž ani za mřížemi nezhubl, chodí v kožené vestě, ve které má všechno: klíče od auta, cigarety několika značek a mobil. Chodí špatně, protože má zraněnou nohu. Spíš se tak šourá Prahou a jako by měl každý roh spojený s nějakou životní příhodou. „Tady jsem dělal vyhazovače v Berylce,“ zasní se na pěší zóně v ulici Na Příkopech. „A Panskou, kde je dnes časopis Týden, jsem znal jako popelář,“ dodává Jonák.
Rozhovor s Ivanem Jonákem najdete v sobotu 9. srpna ve Víkendu MF DNES.
Nejvíce asi bojuje s úřadem práce, kam se musel jít hned zaevidovat. „Teď se mnou vedou správní řízení, protože jsem jednou nepřišel na schůzku. Oni mě chtěli vyloučit z evidence, jenže já byl nemocný. Mám nemocnou nohu a špatně chodím. Na jednu půlku těla mám mozkovou mrtvici. A to nedojdete ani na záchod. A na to zase nemám papír, protože mě doktor nechtěl přijmout. Teď mi teprve konečně advokát sehnal doktorku,“ popisuje střet s byrokracií Jonák.
Dokonce se mu stalo, že na něj lékař zavolal policii, když se dožadoval potvrzení pro úřad práce. Policisté, kteří přijeli, se nad vzniklou situací nakonec rozesmáli, ale Jonák díky tomu potvrzení měl.
Když šel do vězení, ještě v podstatě neexistoval internet, Jonák se přesto po návratu překvapivě rychle naučil používat sociální sítě. „Naučil jsem se za tři dny pohybovat na Facebooku. Jenže se tam za mě pořád někdo vydává a pořád mi někdo mění hesla,“ stěžuje si Jonák.
Zároveň říká, že není typickým propuštěným vězněm, protože se o něj postarali kamarádi. Má i byt, ve kterém žije a který vlastnil už před uvězněním. Řízení auta Jonák nezapomněl, protože prý dříve dělal profesionálního šoféra. Ale na dnešních silnicích se mu nelíbí zpomalovací retardéry a betonové zábrany, které lemují silnice. Ty dřív nebyly. Další věc, která nám už přijde samozřejmá.
Řidič, popelář, vyhazovač
Když zazní jméno Ivan Jonák, mnoho lidí si možná ještě představí muže jedoucího v kabrioletu s nahými dívkami či venčícího svého medvěda. Nebo luxusní diskotéku Sylvie v poněkud méně luxusní čtvrti Libeň. Když diskotéka slavila první výročí existence, zúčastnili se oslav třeba i Karel Gott nebo Michal David. A po svém pražském koncertě se tam bavili i členové kapely Guns n´ Roses.
Jonákovi je nyní 58 let, má prý jen základní vzdělání a byl mužem „devatera řemesel“. Podle svých vlastních slov před rokem 1989 pracoval jako profesionální řidič, popelář, pak i jako vyhazovač v nočních podnicích.
Příhoda, jak vydělal první velké peníze ještě před Listopadem 1989, je svým způsobem půvabná. „Vozili jsme odpad do sběrny. Byli jsme dva řidiči, já vážil 140 kilo a ten druhý 70 kilo,“ vypráví vesele Jonák. Fígl spočíval právě v tom, že Jonák vážil 140 kilogramů a parťák o polovinu méně. Přivezli auto se šrotem a vždycky se prohodili jako řidiči při vážení. Sběrna pak platila i za Jonákovu váhu, protože, když se vážilo prázdné auto, sedl si do nej lehčí šofér.
Ještě než si otevřel vlastní podnik, dostal příležitost postavit na nohy jednu diskotéku v Praze-Podolí a tam se „vyučil“.
V roce 1992 otevřel diskotéku Discoland Sylvie, která brzy získala pověst nejluxusnějšího podniku v Praze. Jonák jí dělal reklamu i tím, že jezdil kabrioletem po Praze s nahými dívkami. Stal se známou celebritou.
Tehdy si například zahrál sám sebe i v jednom z prvních českých akčních filmů Nahota na prodej. „Procházel jsem jeho diskotékou a hledal místa pro natáčení a najednou šel proti mně stošedesátikilový chlap v bílém saku. Ptal jsem se ho, jestli si nechce ve filmu zahrát mafiána. A on se mě zeptal, co bych po něm chtěl? Já řekl, že stačí, když bude sám sebou,“ vypráví filmový režisér Vít Olmer.
Objednaná vražda
Jonákovy výrokyO homosexualitě za mřížemi O domácích mazlíčcích O pokusech o atentát na svou osobu O Mrázkovi a Krejčířovi |
V roce 1994 byla zastřelena ve svém stánku se zeleninou manželka Ivana Jonáka Ludvika. Po čase policie zatkla deset lidí, kteří nějak na zorganizování vraždy Jonákové participovali, včetně Jonáka. Ten se v roce 1996 dostal i k soudu, ale svou vinu popřel. Během procesu se ukázalo, že Jonáková chtěla před smrtí manžela připravit o Discoland Sylvie, který se jmenuje podle jejich dcery.
V průběhu procesu byl skutečně Jonák nejprve zproštěn viny, ale nadřízený soud nařídil nové jednání. Tehdy ho zastupoval známý advokát Josef Lžičař. Usvědčit Jonáka však nebylo tak složité. Jeho případ nikdy nebyl tak sporný jako třeba vraždy Jiřího Kajínka. Například i samotný vykonavatel vraždy Jonákové Jiří Tokár pak vypověděl u soudu, že si vraždu Jonákové objednal manžel. On sám to popírá a i po letech strávených za mřížemi na tom nic nezměnilo.
V roce 1999 radnice v Praze 8 nařídila odebrat dva Jonákovy medvědy, kteří žili v areálu jeho diskotéky. Zjistilo se totiž, že se o ně nikdo dostatečně nestará. Skončili v zoologické zahradě. Jonákovi ve stejné době přibylo i obvinění za přípravu vraždy milence své zesnulé ženy. Definitivně byl Jonák odsouzen za oba případy vražd na 18 let v roce 2001 (už byl předtím ve vazbě).
Režisér Olmer dnes nosí v hlavě námět i na film o Jonákovi. „Mě na tom zajímá hlavně celá doba devadesátých let. Tehdy bylo možné všechno. Už jsem kvůli spolupráci oslovil i Josefa Klímu. Určitě bych rád film o Jonákovi udělal, ale museli by mít zájem producenti. Dnes návštěvnost v kinech spíše klesá,“ říká Olmer.
Dům Ivana Jonáka v Praze 8:
