K tomu, aby se zřítila z více než desetimetrové výšky, chybí pár centimetrů. Naleštěná Tatra 87 stojí ve třetím patře Baťova institutu před obrovskými dveřmi otevřenými do prázdného prostoru. „Tady už je to na fest,“ hlásí jeden ze stěhováků.
Originální auto, ve kterém cestovatelé Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund strávili část svého života, mělo totiž zlínské Muzeum jihovýchodní Moravy jen půjčené. Teď, po více než roce, nastal čas na jeho vrácení do Národního technického muzea v Praze.
„Návštěvníci se po něm hodně ptají, píšou nám dotazy do knihy a přijela třeba skupina mladých Rusů jen proto, aby viděla právě Zikmundovu Tatru,“ vysvětluje během stěhování ředitel muzea dopravy Arnošt Nezmeškal.
Dělníci v rukavičkách
Přesunout vzácný legendární vůz vážící 1 300 kilogramů, který má na délku skoro pět metrů, ale není jen tak.
Je potřeba ho bezpečně protáhnout oknem, které je větší jen o pár centimetrů, opatrně naložit na vidlice montážního auta, bez jakéhokoliv poutání lany dostat z desetimetrové výšky na zem a bez poškození naložit do stěhovacího auta.
Chce to ale klid, přesnost, dobrou logistiku, zručnost a úctu. I proto si stěhováci v montérkách na několikahodinový přesun nasazují rukavičky.
A nesundají je ani ve chvíli, kdy pod kapotu vozu místo rezervních pneumatik ukládají pětadvacetikilogramové pytle s cementem.
Tatra se totiž na zem spouští na radlici a je potřeba její váhu na jedné i druhé straně srovnat.
„Může se stát cokoliv,“ naznačuje s klidem Robert Přibyl z odborné firmy z Tasova. „Třeba mi praskne hadice. Ale určitě je jednodušší dávat auto nahoru než ho přesunovat dolů,“ vysvětluje.
Byl to ten největší vrak, dělali na něm rok a půlPodnikatel Vladimír Polášek ze Zlína sbírá historické vozy přes dvacet let. Specializuje se na automobily značky Tatra, kterým vrací původní tvář. Zrenovovaných má teď dvanáct veteránů, z nichž jeden se na vlas podobá legendárnímu vozu Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda. Jak jste se k tomuto vozu dostal? Proč se jich zbavoval? Jak vypadala Tatra, kterou jste nyní předávali? Byla renovace náročná? Kontroloval vás při práci Miroslav Zikmund? Náhradní díly byly dostupné? Není vám líto, že teď bude stát pět let v muzeu? |
Za sebou už má ale několik podobných manévrů. Právě on sedí za volantem montážního auta, které Tatru spouští na zem. Z kabinky vůbec nevidí, co se o deset metrů výš děje. Má tam jen svého parťáka, který mu přes mobilní telefon hlásí pokyny.
„Pomalu zvedat a až se odlepí od země, zkusíme těžiště a pohoupáme ho,“ oznamuje do telefonu a sleduje přitom, jak auto pevně sedí na pěnových deskách a jestli nezavadí o stěny.
Stěhováci zjišťují, že do kufru by bylo lepší přidat ještě další pytel cementu, aby se váha stran vyrovnala ještě víc. Za pár minut visí legendární stříbrný vůz ve vzduchu. A do minuty už pevně stojí na zemi.
Originál je jen jeden
Ani slavný cestovatel Miroslav Zikmund neodolá, aby se do něj znovu neposadil. „Originál je prostě jen jeden. Několikrát nám zachránil život,“ vysvětluje.
Naposledy se v něm ještě s Jiřím Hanzelkou projel v roce 1997 v Praze při výročí začátku cestovatelského dobrodružství. A upozorňuje, že už napořád si tento vůz ponese stopy několikaletých cest, kterými se bude lišit od jakéhokoliv jiného auta. Třeba dírku po kulce.
„Byli jsme v Habeši, kde byly všechny mosty vyhozené do vzduchu a my jsme si stavěli brod přes řeku. Ale v tom jsme uslyšeli střelbu, tak jsem vytáhl svou pistoli, vysunul střechu auta a vystřelil do vzduchu,“ vyprávěl Zikmund.
Jedna kulka ale v zásobníku zůstala, což cestovatel netušil. A když zmáčkl spoušť, proletěla skříňkou před spolujezdcem a zastavila se těsně před nádrží s benzínem.
Takový detail návštěvníci muzea na nové Tatře neuvidí. Jedno mají ale obě auta společné. „Když nastartujete motor, je to tak krásný brumlavý zvuk, jaký nemá žádný jiný automobil na světě,“ hodnotí zkušeně Zikmund.
Za volant usedá ředitel dopravního muzea z Prahy a odborníci vůz s pomocí navijáku dostávají do stěhovacího auta.
Stejnou neopakovatelnou příležitost má za sebou i kurátorka cestovatelské expozice ve zlínském muzeu Magdalena Preiningerová. Ta auto řídila poté, kdy ještě v muzeu opustilo podstavec.
„Museli jsme se vejít mezi skleněné vitríny a sloupy. I tak bylo potřeba sundat stroje na píchačky, abychom auto nepoškodili,“ připomíná složité stěhování.
Nová Tatra 87 je ve zlínském muzeu k vidění už od středy. A opustí ho nejdříve za pět let.
Podívejte se na videoreportáž z prosince 2012, kdy se stěhoval originál cestovatelské Tatry 87 do zlínského muzea (více zde):
12. prosince 2012 |