Zbraně protivzdušné obrany jsou pochopitelně v držení armád obou znepřátelených států, tedy Ruska i Ukrajiny. Podle poradce ukrajinského ministerstva vnitra Antona Gerašenka bylo letadlo Boeing 777 letu MH17 Malajsijských aerolinií sestřeleno raketovým systémem BUK. Podle nepotvrzených informací právě tímto systémem nově disponují i proruští separatisté. On-line speciál k situaci okolo sestřeleného letadla můžete na iDNES.cz sledovat zde.
Podle Tomáše Šmída, který přednáší politické vědy na Masarykově univerzitě v Brně a absolvoval středoasijská a kavkazská studia na univerzitě Johna Hopkinse v americkém Baltimoru, je pravděpodobné, že ozbrojené síly rozmístěné v oblasti, kde došlo ke zřícení malajsijského letadla, raketovým systémem BUK skutečně disponují. "Jedná se o zbraň, která se nachází v arzenálu ruských jednotek operujících podél rusko - ukrajinské hranice," uvedl Šmíd.
"Mohou ji obsluhovat jak ruští vojáci, tak také příslušníci speciálních ruských sil, kteří operují v rámci proruských separatistů." Podle Šmída není vyloučeno, že BUK ve své výzbroji mají i ukrajinské vládní síly. Podle oficiálních údajů z roku 2012 měla ukrajinská armáda ve výzbroji šedesát sestav této protiletadlové zbraně, jejíž síla spočívá mimo jiné ve velké účinnosti na střední vzdálenosti.
Podle Richarda Basase z Business Insideru se raketový systém SA-11 BUK v poslední době díky své nenáročnosti, snadné obsluze, efektivitě a relativní dostupnosti stává oblíbenou zbraní například islámistických povstalců, kteří bojují v Iráku. Basas ve své nedávné analýze předpokládal, že se BUK dříve či později objeví také na Ukrajině.
Ke značnému rozšíření BUKu (podle ruského armádního označení Projekt 9K37) přispívá také to, že jeho kopie vyrábí například Bělorusko (pod názvem BUK - MB), Čína (jako HQ - 16 a exportní verzi LY80) a také Írán, který svou verzi BUKu představil roku 2012 pod jménem Raad.
Ruská pozemní armáda disponuje celou škálou prostředků střelby na vzdušné cíle. Systémy si víceméně poradí jak s letadly, tak i s inteligentní municí (pravděpodobnost zničení cíle je 70 až 90 procent dle druhu létajícího prostředku napadení). Cíle ničí buď rychlopalným kanonem, nebo raketou do vzdálenosti až 20 kilometrů. Větší uskupení jsou svěřena raketovému deštníku soustav KUB a modernějších BUK s dosahem dálkovým až 45 kilometrů (podle modifikace a druhu cíle). Soustavy S-300 (divizním prostředkem je S-300V - asi 200 kusů, zatímco S-300 patří PVOS) a S-400 dovedou ubránit proti všem druhům aerodynamických cílů a balistických raket středního doletu prostory o průměru od tří do čtyř set kilometrů.
Více o výzbroji ruské armády najdete v tomto článku.
Kdo mohl střílet a kde se stala chyba
Představa, že zařízení typu BUK obsluhuje nějaký nevyškolený „prostý separatista“, je zcela mylná. Jen aktivovat a připravit systém k palbě je složitá operace sestávající z několika kroků. Samostatnou kapitolou je pak zaměření cíle, jeho identifikace a nakonec střelba. Posádku BUKu tvoří nejméně tři, spíše však čtyři osoby.
Výcvik obsluhy na BUKu je podle odborníků na zbraně o mnoho složitější než například základ pilotáže dopravního letadla. To samo o sobě do jisté míry vyvrací možnost, že by BUK použili nevyškolení separatisté.
Pravděpodobnost chyby při střelbě je každopádně velká. BUK je starý systém, jehož obrazovka střelci neumožňuje přesnou identifikaci cíle. Na obrazovce vidí prakticky jen body a nemá šanci poznat, zda jde o civilní či vojenské letadlo. Chyba při výběru cíle se tedy mohla stát už na úrovni obsluhy radiolokátoru, která střelci předala špatné souřadnice. Je také možné, že obsluha BUKu měla informaci o rychle se pohybujícím cíli ve velké výšce (například špionážní dron) a došlo k záměně.
Trosky letounu dopadly u ukrajinské vesnice Grabovo:
Jak ničí BUK
Rakety systému BUK nejsou samonaváděcí. To znamená, že je operátor musí během letu takzvaně sledovat. Pokud by chtěl akci přerušit, je to možné. Raketa pak vyletí co nejvýše a exploduje.
Oproti vžité představě, že raketa cíl (letadlo) přímo zasáhne, do něj ve skutečnosti nenarazí, ale vybuchne vedle něj (případně pod ním). Vzniklé střepiny mají větší ničivý účinek. Je možné, že letadlo bylo výbuchem „pouze“ poškozeno a k jeho celkové dezintegraci došlo až pádem na zem.
Co je to BUK
Čím chrastí ruská armádačlánek Jiřího Macouna  |
9K37 Buk je samohybný protiletadlový raketový komplet středního dosahu určený primárně na ochranu mechanizovaných a tankových jednotek před vzdušným útokem. V ruské armádě nahradil starší protiletadlové systémy 2K11 Krug (SA-4 Ganef) a 2K12 Kub (SA-6 Gainful) a Osa.
Systém BUK se skládá z několika součástí.
Velitelské stanoviště má hmotnost 29,87 tuny a je schopné sledovat současně až 15 cílů. Součástí je kontrolní a zobrazovací systém, bezpečnostní systém pro přenos informací a pozemní navigační systém.
Celokruhový radiolokátor 9S18M1 má hmotnost 35 tun a dokáže detekovat cíle ve výšce 60 až 25 000 metrů do vzdálenosti 100 kilometrů. Samotné odpalovací zařízení o hmotnosti 32 tun (s raketami 34 tun) nese čtyři rakety 9M38M1/9M39M1. Rychlost střely je zhruba tisíc metrů za sekundu.
Podrobné informace o systému BUK najdete na stránkách Válka.cz.
Poznámka: V článku jsme opravili chybný údaj o rychlosti raket systému BUK a provedli gramatické opravy. Za nepřesnost se omlouváme.
