Ona
Petra Kvitová

Petra Kvitová | foto:  Michal Šula, MAFRA

Petra Kvitová: Vařit mě nebaví, z rizota mi jednou vyšla hrozná kaše

  • 110
Úžasná. Nepřemožitelná. Suverénní. Petra Kvitová na začátku července vyhrála nejslavnější ze všech tenisových turnajů, slavný Wimbledon. Sypaly se na ni lichotky z celého světa a chválily ji i největší legendy. Sama však v exkluzivním rozhovoru pro magazín Víkend přiznala, že není ve všem dokonalá.

Petra Kvitová

POVOLÁNÍ: tenistka

DATUM NAROZENÍ: 8. března 1990

MÍSTO NAROZENÍ: Bílovec

ZNAMENÍ: Ryby

Co se v člověku děje, když vyhraje Wimbledon?
Neskutečné štěstí, slzy v očích, únava. Velikánská únava! Třeba finále možná vypadalo na první pohled snadně, vždyť trvalo jenom hodinku. Jenže já se musela neskutečně soustředit na každý úder. Po zápase jsem zvládla slavnostní program a mediální povinnosti, to zabralo zhruba dvě a půl hodiny. Až pak jsem se konečně dostala do našeho pronajatého domku, s týmem jsme si připili na titul, sedla jsem si na židli a myslela, že sebou okamžitě fláknu do postele, jak jsem byla vyřízená. Celý druhý týden ve Wimbledonu jsem navíc nemohla normálně spát, i to se na mně podepsalo.

V Londýně se vám špatně spalo?
Po každém odehraném zápase mi dělalo problémy zabrat. Pořád se mi to vracelo: před očima mi vyvstávaly konkrétní herní emoce, konkrétní výměny. Neustále se mi to motalo v hlavě. Někdy kolem jedné hodiny jsem třeba usnula, ale v pět už jsem znovu byla vzhůru. To vás dost vyšťaví.

Po finále taky?
Ano. Ležela jsem v posteli a zase se mi to v hlavě zpětně promítalo. K tomu ten šrumec, který nastal po finále: v neděli nás čekal slavnostní wimbledonský galavečer, v pondělí jsme museli brzy ráno vstávat. To abychom stačili před odletem do Prahy uklidit v domě, který jsme měli od místních pronajatý.

Takže wimbledonská šampionka létala po londýnském baráku s mopem v ruce?
Zase si to nepředstavujte nějak přehnaně akčně. Ale ono už jen balení všech našich věcí dalo docela zabrat. Muselo se to dát trochu do pořádku, aby se domácí po návratu nezděsili, co to měli v baráku za bordeláře.

Jak jste na tom vůbec s domácími pracemi? Když jste doma, nesmí být nikde ani smítko, nebo se do toho pouštíte, až když je nejhůř?
Abych řekla pravdu, zatím nejsem úplně domácí typ. Přehnané uklízení mě nikdy moc nebralo. Je ale pravda, že od té doby, co mám svůj vlastní byt, se starám trochu víc. Když přijedu po turnaji, je to těžké. Všude mám nevybalené tašky a spoustu věcí. Asi před dvěma měsíci jsem se domluvila s hrozně šikovnou paní uklízečkou, že ke mně sem tam skočí a uklidí. To mi hodně pomohlo a ušetřilo spoustu energie. Ono je docela hezké se vrátit z turnaje do uklizeného a útulného bytečku.

V čem ještě nejste dokonalá?
Takových věcí by bylo. Častěji než dřív se mi třeba stane, že nemám náladu, abych se s každým hned vyfotila, všem se podepsala. Bývám vyřízená a všechny ty netenisové věci mě čas od času už trochu ubíjejí. Moc bych si přála, aby to fanoušci nevnímali zle. Ale člověk se prostě v určité fázi musí naučit říkat i NE. Bohužel to pak znamená, že pro někoho budu "ta namyšlená Kvitová".

Zkuste najít ještě něco, v čem máte rezervy.
Ve vaření. Tam jsou obrovské!

Takže jste špatná kuchařka?
Spíš žádná! Pamatuju si, že když jsem si zařizovala nový byt, udělala jsem si hezkou kuchyň. Ale abych si pak něco uvařila? To se mi povedlo jen párkrát. A navíc nikdy nešlo o nic složitého: maso, rýže, těstoviny, polívka. Jakmile mi zase nanovo začal plný trénink, přestala jsem vařit úplně. Buď na to nemám čas, nebo jsem unavená. Radši si něco objednám. Po pravdě, vařit mě tak trochu nebaví. A tak trochu jsem na to líná.

Skromná holka

Pravděpodobně nejskromnější hvězda českého sportu. Přitom ji díky dvěma wimbledonským titulům (2011, 2014) zná celá planeta. "Moc jsem jí to přál. Jsem šťastný, že to dokázala. Neznám holku s tak slušnou povahou, aby v téhle džungli zároveň takhle dobře dokázala přežít. Kombinací sportovních a osobních vlastností je pro mě výjimečná," tvrdí její trenér David Kotyza. Sluší se přiznat, že už poznala i doby, kdy se dařit přestalo. Ale právě teď se při hře zdá být silnější než kdy dřív.

Protože veškerou píli spotřebujete na tenis?
Já na to vaření těžko hledám čas. Pokud už mám mezi tréninky chvíli klidu, zrovna se mi nechce stát u plotny a něco vyvářet. Navíc ono mi to vaření fakt moc nejde. Jednou jsem se třeba pustila do rizota a místo toho mi vyšla taková hrozná kaše. Radši jsem to ani nikomu nenabízela, hned jsem to vyhodila a místo toho v rychlosti udělala jednoduché těstoviny.

Když jsme u jídla, můžete si jednou za čas dopřát vepřo knedlo zelo s pivem k tomu?
Můžu. Jednou, proč ne? Ale abych se přiznala, mě to už ani neláká. Fakt. Jak jsem si odvykla, už na to nemám chuť. Stejně jsem svého času sekla se sladkými nápoji, s colou. Už to nepotřebuju. A pro tenis je to asi lepší.

Zhubla jste výrazně, to je pravda.
Já ale všechny ty coly omezila už dřív. Za svým posledním zhubnutím bych viděla spíš to, že jsem začala víc běhat.

Letos vám to sluší víc než kdy dřív. Tušíte, čím to může být?
Ó, děkuju! Rozhodně bych neřekla, že o sebe nějak víc dbám. Možná je za tím spíš fakt, že jsem oproti dřívějšku vyzrála. Jak vnitřně, tak asi i navenek. Snad je za tím i to běhání. Navíc jsem teď vnitřně šťastná.

Toho se fanoušci po vašem rozchodu s Radkem Štěpánkem taky báli, jak si to sedne ve vašem osobním životě.
Však se kvůli tomu taky leccos napsalo. Ne vždycky to bylo zrovna příjemné. Víte, co mě v poslední době nejvíc rozesmálo?

Co?
Když jsem se v bulváru dočetla, že se k sobě vracíme s Adamem Pavláskem. Vůbec to nebyla pravda, někdo asi neměl co dělat, tak si to prostě vymyslel. V první chvíli mě to hrozně naštvalo, pak jsem se už jenom smála. Jenže zas tak k smíchu to nebylo. Musela jsem hned volat našim, abych jim vysvětlila, že jde o lež. Pocit, že by se něco takového měli dozvědět z novin, mi byl hodně nepříjemný. Víte, pro mě je tohle fakt hloupé. Jsem tenistka, ne nějaká celebrita, své osobní věci veřejně vůbec nechci řešit. Nepotřebuju se nikomu otevírat, mám ráda svůj klid, soukromí. Mojí náplní práce přece není, abych se zpovídala, s kým chodím, kam chodím a podobně. Nanejvýš jak mi to pinká, v jaké jsem kondici.

Teď jste se úplně rozohnila.
Protože mě to štve.

Ale co proti tomu chcete dělat? Když vás kamarád pozve na kafe, tak ho odmítnete, aby se nepsalo, že máte novou známost?
Je to hrozně těžké. Já nechci podřizovat svůj život bulváru. Jenže zároveň vím, že právě teď po wimbledonském úspěchu jsem svým způsobem v kurzu. A že po mně můžou jít. Vlastně ani tak nejde o mě. Ale něco se napíše a hodně nepříjemné to může být třeba tomu kamarádovi.

Můžete si teď vůbec někam jen tak beze všeho zajít? Třeba na koupaliště?
Zrovna teď po Wimbledonu asi ne, to je pravda. Leda že bych se obarvila, nasadila sluneční brýle a kšiltovku. Jinak si ale zase nemyslete, že žiju nějak odříznutá od všech ostatních lidí. Taky si ráno chodím kupovat rohlíky do supermarketu, taky si vybírám na ulici peníze z bankomatu. Lidi se podívají, poznají mě, ale to je všechno. V Prostějově už jsou na tenisty zvyklí. Nanejvýš si paní pokladní v obchodě řekne o podpis.

A dostanete za něj slevu na salám.
Kdepak, pěkně platím plnou cenu. Není to tak, že když jsem teď podruhé vyhrála Wimbledon, že se kolem mě všechno točí. Že budu akorát doma sedět na zadku a posílat si někoho pro nákupy.

Ale i  to je způsob, jak si odpočinout. Jen tak si doma sednout a úplně vypnout.
Nejsem ten typ, který by celý den vydržel ležet a koukat do nebe. Někdy po tréninku to tak je, ale právě teď po Wimbledonu si spíš moc ráda užiju rodiče a taky druhé dítě od bráchy, které se mu narodilo v červnu. Je to holčička, ještě jsem ji neviděla. Páni, vždyť já jsem už trojnásobná tetička!

Baví vás hrát si s dětmi?
Ohromně! Mám je moc ráda. Navíc, protože nejsou moje, je s tím spojená jenom zábava a ne odpovědnost. Když o tom tak přemýšlím, asi je docela rozmazluju.

Budete jednou rozmazlovat i své děti?
No, to bude jiné. Mám dojem, že na své děti budu přísná. Právě tak, jak rodiče vychovávali mě a jaká jsem teď na sebe i já sama. I když, kdo ví, třeba na ně budu nakonec hodná a toho zlého bude muset dělat někdo jiný.

Už si někdy představujete, jaké to jednou bude?
Umím si to představit. Taky chci žít normální život. Pořád ale platí, že nejdřív chci něčeho dosáhnout v tenisu. Odvést na kurtu, co je v mých silách. A pak bych jednoho dne moc ráda založila rodinu. Na to je ale ještě pořád čas.

Až budou jednou vaše děti velké, jakou historku z letošního Wimbledonu jim budete vyprávět?
A víte, že mě zrovna teď jedna napadá? Ráda vám ji řeknu. A předem slibuju, že je výborná!

27. května 2013

To zní slibně.
Turnaj byl už dávno rozehraný, když jsme s týmem zjistili, že jedna z mých šesti raket je křuplá. Co teď? Někomu se to možná nezdá jako obzvlášť velký průšvih, jenže já to musela řešit. Jednu z nich máte na rozehrání, mně pak zbývaly už jen čtyři. A pokud by se nějaký zápas protáhnul, nemuselo by to stačit.

Takže?
No, můj vyplétač raket Ríša Šodek si vzpomněl, že má nějaké mé dvě rezervní v Ostravě. Proto rychle zaúkoloval kamaráda, aby je vyzvedl a odvezl na ostravské letiště. Měl se tam chytit kohokoli, kdo odtamtud poletí do Londýna, a poprosit ho, aby ty dvě rakety odvezl do Anglie Petře Kvitové.

Jak to dopadlo?
Jakmile na letišti jedny takové neznámé oslovil, samozřejmě ho odmítli. Rakety pro Kvitovou? To víš, že jo! Pořád si prý mysleli, že je to skrytá kamera. Ríšův kamarád si pak ale naštěstí všiml nějakého pána s čepičkou RF, to jsou iniciály slavného tenisty Rogera Federera. Hned ho napadlo, že tenhle člověk asi letí na tenis, takže by to s ním mohlo klapnout. Naštěstí to byl dobrý odhad. Pán s RF na čepičce nám obě rakety v pořádku a bez váhání přivezl. A my mu na oplátku věnovali už zmíněnou prasklou raketu s podpisem plus vstupenky na Wimbledon.

Co na to říkal?
Byl ohromně šťastný. Původně plánoval, že na lístky zkusí před wimbledonským areálem vystát tu strašlivou frontu, co tam každý rok bývá. Byl vlastně docela smířený i s variantou, že ji prostojí zbytečně, že se na něj pro velký zájem nedostane. Takhle to měl rozhodně jednodušší. Zasloužil si to, bez něho bychom byli nahraní.

Takže Wimbledon jste nakonec vyhrála i díky Rogeru Federerovi.
No jo, svým způsobem vlastně jo. Zatím jsem mu za to ani nestačila poděkovat. Čekala jsem, že se po Wimbledonu potkáme na galavečeru, ale nedorazil. Tak snad k tomu budu mít ještě někdy další příležitost.

,