Historické okamžiky
Sledovat další díly na iDNES.tvNa jedné straně následník rakousko-uherského trůnu František Ferdinand d'Este.
Na straně druhé bosenskosrbský nacionalista, drobný a vyhublý mladík s pistolí, v jejíž hlavni je klíč k tragickým událostem první světové války. Ještě to neví. Jmenuje se Gavrilo Princip.
Na událostech, které o čtyři roky později vyústily v překreslení map "starého kontinentu", a konec konců nejen jich, bude mít nemalý podíl náhoda. Možná osud, chtělo by se až říci. Kulka, o níž se traduje, že začala Velkou válku, si k následníkovi habsburského trůnu dlouho hledala cestu.
Cesta do Sarajeva: manévry coby demonstrace síly
Životy Františka Ferdinanda d'Este a jeho vraha by se patrně nikdy neprolnuly, kdyby válka nebyla na spadnutí. Habsburské impérium demonstrativně vyslalo arcivévodu do Bosny a Hercegoviny, kterou šest let předtím anektovalo, aby tam jako vrchní inspektor armády přihlížel rozsáhlým vojenských manévrům. Byla to okázalá manifestace síly při hranicích sousedního srbského království, které se ostře vymezilo vůči habsburské anexi bosenského území, na němž žila řada etnických Srbů.
Fotogalerie |
Pro srbské nacionalisty to ale byla také příležitost, jak zasadit habsburskému impériu osudovou ránu. Pod taktovkou Bělehradu se zrodil plán na likvidaci následníka trůnu. Ten, kdo jeho život nakonec ukončil, v něm ale původně figurovat neměl.
Principe, jsi malý a slabý
Útlého, neduživého mladíka, trpícího od dětství tuberkulózou, nejprve odmítli v polovojenských jednotkách bojujících proti osmanské říši i v obávané nacionalistické organizaci Černá ruka. Prý byl příliš malý a slabý. Princip si ale nakonec své místo do učebnic historie přeci jen proklestil. Po dvou letech potloukání se mezi Bělehradem a Bosnou, odmítaný na všech stranách, vycítil příležitost podílet se na spiknutí. Svou šanci nepustil.
Když onoho osudného dopoledne projížděl automobil s arcivévodou, jeho manželkou Žofií a doprovodem ulicemi bosenské metropole, mělo na něj spadeno hned šest atentátníků, mezi nimi i Princip. Každý z nich "vítal" následníka habsburského trůnu vybaven buď výbušninou nebo střelnou zbraní - a s ampulí kyanidu, to aby si jména svých kompliců odnesl na věčnost. Rozmístěni podél cesty čekali na šlechtice, zdravícího se s davy v otevřeném automobilu.
Poprvé unikl následník trůnu smrti jen těsně, když se bomba, kterou na jeho vůz hodil jeden z útočníků, odrazila od složené střechy a zasáhla se zpožděním jiné vozidlo v koloně. Jeho posádka i několik přihlížejících bylo zraněno.
Arcivévodu by nikdy nezasáhl, kdyby špatně neodbočil
Zdálo se, že dlouhé měsíce plánovaná spiklenecká akce na odstranění arcivévody je ztracena. Řidič sešlápl plyn a ulicemi města uháněl co nejrychleji. Nebyla šance přiblížit se vozu natolik, že by jej bylo možné zasáhnout. Tedy až na jediný okamžik.
Těch pár sekund ale stačilo k tomu, aby se tehdy devatenáctiletý Gavrilo nesmazatelně zapsal do dějin. Domnívaje se, že je vše ztraceno, vydal se do obchodu s potravinami koupit si něco k snědku.
Znenadání se ale přímo před ním, venku před obchodem, objevil sám následník trůnu v automobilu. Oba muže dělila jen výloha. Automobil totiž špatně odbočil cestou do nemocnice, kam se Ferdinand nečekaně rozhodl vydat za raněnými původním bombovým útokem. Jenže řidiče kolony o změně trasy patrně zapomněl informovat polní zbrojmistr a guvernér anektované Bosny Oskar Potiorek, který návštěvu řídil. Nezbývalo, než se začít na místě otáčet.
K tomu už ale nikdy nedošlo. Mladý bosenskosrbský nacionalista jen vyběhl z obchodu a dvakrát zmáčkl spoušť. Tváří v tvář svému cíli se nemohl netrefit: z bezprostřední blízkosti zasáhla kulka arcivévodu přímo do krční tepny. Jeho manželku, u níž se později zjistilo, že byla těhotná, střelil Princip do břicha.
Parte Františka Ferdinanda d´Este a jeho ženy Žofie Chotkové
Na další výstřel, který by ukončil jeho vlastní život, už nedošlo. Sesypal se na něj dav a zbraň mu vytrhl. Selhal i kyanid, který polkl. Jed byl patrně slabší, než se spiklenci domnívali, tak jej atentátník pouze vyzvrátil.
Příliš mladý na smrt. Poslední roky strávil v terezínské kobce
Arcivévoda i jeho choť zemřeli při převozu k lékaři. Smrt následníka trůnu dala impuls k tomu, aby o měsíc později habsburské impérium vyhlásilo Srbsku válku.
Čtyři měsíce po událostech v Sarajevu stanul Princip i jeho komplicové před soudem. Zatímco většina členů podzemní organizace, která atentát naplánovala, čelila trestu smrti, sám Princip mu unikl. O necelý měsíc. Tehdejší rakousko-uherské zákony totiž nejvyšší trest umožňovaly vynést pouze nad staršími dvaceti let. A dvacáté narozeniny Princip "přivítal" ve vězení až 25. července.
Svého činu před soudem nikdy nelitoval. "Jsem jugoslávský nacionalista a věřím v myšlenku sjednocení všech jihoslovanských bratrů a vytvoření jejich samostatného, na Rakousku nezávislého státu," zaznělo z jeho úst před soudem. Když se ho zeptali, jak toho chce dosáhnout, odpověděl, že "prostřednictvím teroru".
Vytouženého sjednocení jižních Slovanů v jediném státě se ale už nedočkal. Zemřel o necelé čtyři roky později, 28. dubna 1918, v Terezíně na tuberkulózu. Poslední roky svého života strávil v temné kobce bez oken a dopisy, které mu po celou dobu psala jeho rodina, se k němu nikdy nedostaly.
