V severní Americe dikobrazi nežijí, takže uvedené knížky podle něj ve skutečnosti popisují urzony, severoamerické lesní hlodavce, žijící zhruba od Texasu po až po severní hranici lesa v Kanadě. „Urzon kanadský sice vypadá jako stromový dikobraz, ale ve skutečnosti je příbuzným morčete,“ usmívá se Brandl faktu, že urzon není s dikobrazem ani příbuzný.
Pár urzonů, který chovají v pražské zoo, má stejně jako urzoni v jiných evropských zoo historii tzv. problémových konfliktních zvířat, která žijí na okrajích měst a páchají škody v příměstských aglomeracích.
„Rozhazují obsah odpadkových košů, ničí lidem stromy v zahradách a setkávají se s jejich psy, kterým se brání. To je pro psy velmi bolestivé a nemilé. Tito urzoni se pak dostávají do záchranných center a právě z jednoho z nich jsme získali i naše zvířata,“ popisuje kurátor.
Neškodný hlodavec, který se jen brání, jak může
Urzon je na jednu stranu neškodný hlodavec, na druhou nepříjemný soupeř s ostny. Na rozdíl od těch dikobrazích mají zpětné háčky, takže je z rány nelze vytáhnout, bez pomoci lékaře se oběť neobejde (u dikobrazích rána vyhnisá a osten vypadne, pokud ho zvíře nebo člověk nevytáhne). Není ovšem pravda, že by urzoni ostny vystřelovali, stejně jako to nedělají dikobrazi.
Mnohý lovecký pes, eventuálně buldoci, bulteriéři či staffordi ze Severní Ameriky by mohli o setkání s urzonem vyprávět.
„Každý osten má na konci velmi drobné háčky, jasně byste je viděli ideálně pod mikroskopem, které osten v těle protivníka pevně zafixují. Pakliže se zabodnou až do svalu, tak s každým stahem svalu postupují dále dopředu, kvůli háčkům nemohou couvat zpět. A takový osten pak může doslova putovat celým tělem predátora. Je popsán případ pumy, která uhynula, protože urzoní ostny jí prošly přes pobřišnici až do břišní dutiny,“ popisuje zákeřnou zbraň urzonů Brandl. Jak dopadají psi, kteří se setkají s bránícím se urzonem, se dozvíte v článku s fotogalerií zde.
I když urzon neútočí, setkání s ním může být fatální pro divoce žijící zvířata i pro domácí mazlíčky, protože urzoni například chodí k rodinným domům pít do zahradních jezírek. K protivníkovi se totiž urzon jednoduše otočí zády, vztyčí ostny na zadní části těla a pokud se protivník nemá k ústupu, prostě do něj nacouvá.
Jedno z letošních pěti mláďat v evropských zoo
Ač jde o hlodavce ze severní polokoule, odchov mláděte urzona není v Evropě vůbec samozřejmostí, a proto jsou na něj v pražské Troji patřičně hrdí. „Ačkoliv urzoni žijí i v severní Kanadě, mají v průběhu naší zimy sklon k onemocněním. Vlhká středoevropská zima jim nesvědčí,“ vysvětluje důvody Brandl.
Proto je také v pražské zoo zimují v zázemí. Než je letos v dubnu stihli vrátit do venkovního výběhu naproti vchodu do pavilonu Indonéská džungle, překvapil je urzoní pár prvním mládětem. Kvůli němu od jarního stěhování urzoní rodiny upustili. „Paradoxně jsou tedy ještě stále ubytovaní v zimovišti, přestože už je léto. Právě v nejbližších dnech ale mláděti uděláme běžné zdravotní testy a pokud bude vše v pořádku, mohli by být do deseti dnů venku,“ slibuje kurátor.
Mládě už je naprosto soběstačné, rodiče už potřebuje dohnat jen ve velikosti a musejí mu zesílit ostny. Koneckonců urzoní mláďata jsou schopna se sama živit stromovými výhonky už pár dnů po porodu, podobně jako mláďata příbuzných morčat. Samice ho sice ještě občas nakojí, ale jinak se v péči o něj nepřetrhne. Není to potřeba, protože urzoní mláďata už po pár dnech sama šplhají po stromech.
Pohlaví mláděte zatím jasné není. „Určit pohlaví urzonů je poměrně složité, ale při první prohlídce mláděte jsme pořídili jeho fotografie a odeslali je do Magdeburgu ke koordinátorovi evropského chovu. Doufáme, že se mu podaří pohlaví správně určit,“ uvedl Brandl. V dospělosti toto mládě poputuje z Prahy do jiné evropské zoologické zahrady, kde najde vhodného partnera.
