RECENZE: Všiváci mají jako prvotina až moc ctižádosti. Ale neslevují

Do kin jde prvotina Romana Kašparovského, v níž hrají Ondřej Vetchý, Jiří Langmajer či Jiří Mádl. Vypráví o bratrech, které rozdělila žena.

Jméno, které stojí za seznámení. Režisér Roman Kašparovský, jehož prvotina Všiváci vstoupí po dnešní pražské premiéře do kin, má ctižádost i úctu k řemeslu, něco si myslí a myslí to vážně, jen si to neumí vytřídit. Závěrečný sled úmrtí a vykoupení v jeho filmu proto nepůsobí osudově, nýbrž přepjatě, uměle, bezmála sebeparodicky, čímž původní dojem dost pošramotí.

Všiváci

60 %

Česko, 2014, 98 minut

Režie: Roman Kašparovský

Hrají: Tereza Voříšková, Jiří Mádl, Kryštof Hádek, Jiří Langmajer, Ondřej Malý, Ondřej Vetchý, Iva Janžurová

Kinobox: 47 %

IMDb: 5.2

Dívky na tahu a sex s mobily

Také chce sdělit světu všechno naráz, což je tradiční nemoc debutů - ale nepěstuje laciné podvody, což je v dnešní záplavě rychlokvašených mistránků skoro zázrak.

Profesně jsou Všiváci bezchybní, však si také nováček přizval legendy v čele s Vladimírem Smutným, jehož kamera doslova čaruje. A nejen ilustruje, obrazové vyprávění má navrch od úvodního skoku z dětství k dospělosti dvou bratrů, kdy Jiřího Langmajera coby zpitého chirurga budí k operaci a Ondřeje Vetchého hlídá na vojenské misi v Afghánistánu - velmi věrně, válka tu má parametry skoro americké, nikoli české akční ostudy.

I herecky je film na výši, počínaje přirozenou důvěrností mezi babičkou Ivy Janžurové a vnučkou Terezy Voříškové a konče dvojicí zlodějíčků, kde Kryštof Hádek ukazuje fyzickou kondici a Jiří Mádl další skvostnou proměnu, tentokrát v postiženého mladíka beze stopy výsměchu či sentimentu.

Každý záměr je promyšlený včetně barevného tónování, ve vzduchu stále visí neklid, ať s řidičskou hrou "na Anglii", nebo s pistolí, již v kruté scéně vnutí prosťáčkovi Ondřej Malý coby cynický armádní veterán. Originální štvanice s králíkem na střeše, sex se dvěma mobily, dívky na nočním tahu - leccos vyústí překvapivě. Všiváci jsou opravdu jiní, jen jaksi neukotvení a kvůli skokům v čase rozvolnění.

Ztrácejí sílu

Postupné odhalování traumat dětství a rozbrojů dospívání je až příliš složité, divák si musí k postavám přiřazovat jejich tváře v různém věku, navíc ho rozptyluje odstředivá moralita o manželské krizi, ač herecky jí Marek Taclík a Tatiana Vilhelmová nic nedluží.

Rozbitá struktura začne nejvíc vadit ve chvíli, kdy se vypravěč snaží dostat všechny zpackané životy do připravených průsečíků. Pak sáhne i k levným efektům: na pohřbu lije, andělské peří poletuje, podivíni napříč plátnem se množí, a když vypukne popravčí finále plné náhod, ztrácejí Všiváci prudce sílu; mění se v úplně jiný film.

Tanec mezi žánry je oblíbená kratochvíle mladých, ale tvůrce potřebuje jednak dramaturga, jednak zkušenost, aby tančil nad žánry. Nicméně na prvotinu si Všiváci uchovávají sebevědomí profesionálně odvedené práce; nešidí ani neslevují, jen ambice je svádějí z cesty. V každém případě druhý film Romana Kašparovského bude hodně zajímavý.