Pro jedny jsou stateční, pro jiné chamtiví. A mydlí se sami mezi sebou.
"Podepsaní" prý píší esemesky "nepodepsaným", aby společný boj za důstojnější profesi nezrazovali. "Nepodepsaní" zase odepisují, že každý má přece svobodnou volbu práci buď přijmout, nebo odmítnout, tak jaképak organizování.
A jak si tak navzájem dopisují, veřejně se vylévají litry špíny, dávných řevnivostí, žárlivostí, pomluv, závisti. Což se dalo čekat, ovšem dabérská válka má dráždivou příchuť skandálu, v němž figurují slavná jména.
Ke sto padesáti podepsaným patří Jiří Lábus, Ivan Trojan, Simona Stašová, Taťjana Medvecká, Marek Vašut, Václav Postránecký, Vladimír Brabec. Tedy žádní sboristi. A třebaže volná soutěž odpovídá volnému trhu, asi těžko si fanoušek představí, že by po letech slavné tradice Simpsonových najednou namlouval Marge místo Lábuse nějaký anonymní pištec.
Národní tradice velí zapochybovat, zda páni herci už náhodou nechtějí moc a co má říkat ubohý pracující, který těch dabérských devět set korun za hodinu zdaleka nevydělá. Samozřejmě, vždycky až v první řadě jde o peníze, ale někdy kupodivu nejen o ně.
Ačkoli epoše vládnou efektivita, produktivita a jiná jelita, stále ještě se vyskytují podivíni, kteří by rádi šli večer domů s dobrým pocitem z odvedené práce. A těžko ho může mít herec, který musel za hodinu nadabovat celý film, byť dobře ví, zač bude stát výsledek. Platit herce od hodiny, a nikoli od textu je podobný nesmysl jako odměňovat dejme tomu výtvarníka od metru čtverečního. Pak by se obrazy nevešly ani do galerií, natož do bytu, neboť i tvůrci miniatur by přešli na výhodnější plátna zvíci plakátovací plochy.
Rychleji, levněji, výkonněji; to je přirozený diktát, který pociťují snad všechny profese, liší se jen míra tlaku a jeho zdravá únosnost. Dabéři ho pouze nahlas pojmenovali, a protože nosí zvučná jména, jsou více slyšet. Pravda, ve svatém rozhořčení občas zapomenou zdůraznit, že zdaleka ne všude je nutí dabing z úsporných důvodů odbýt. A jak podotýká Petr Sitár z uznávané firmy LS Productions, kde vznikají české verze Star Wars, Harryho Pottera či Hobita a kde žádný spor nezaznamenali, rada je snadná: "Pokud taková studia existují, nechoďte tam. Celá aféra vznikla díky tomu, že někteří z herců nejsou schopni stanovit si svou cenu na trhu práce. Pak berou i tu špatně placenou, kterou by měli odmítnout."
Sitár má svatou pravdu. Přesto je však dobře, že se o věci začalo mluvit. Tedy nejen o dabingu, který se ocitá pod palbou vyznavačů titulků, přestože na české znění, kdysi svébytnou uměleckou disciplínu, jsou odkázáni nevidomí, dyslektici, děti. Ale hlavně všeobecně o hranici, za níž se jinak bohulibá hospodárnost mění v kontraproduktivní brak.
Odfláknutý dabing diváka otráví, leč na životě neohrozí. Nicméně na poznámku "vždyť to jsou jen komedianti" lze s něžnou demagogií namítnout - a co operace srdce "od hodiny", brali byste ji? Pane doktore, nezdržujte, už se s tím nenimrejte, vždyť je to fuk, zašívejte, končíme.
